Snorlax

Je to neskutečně nacionalistické a patetické. Je to ušito horkou jehlou, herci se objeví v exteriéru jen markýrovaně stojíce před zdí se zadní projekcí. Továrníkovo salto mortale v názorech na armádu by mohlo být studijním materiálem pro nejednoho psychiatra. Ale to vše nechť vezme ďas. Uvážíme-li důvody vzniku jednoho z mála prvorepublikových propagandistických filmů, budeme nuceni mu mnohé odpustit. Navíc z filmu sálá tak neskonalá národní hrdost, že by nám ji mohli závidět i Američané. Ta hrdost je cítit i po těch mnoha dekádách, které uplynuly od doby natočení Neporažené armády. Ambivalentní je dvojexpozice Žižky. Na jednu stranu ji lze chápat jako jasné poselství žižkova národa, který se nevzdává, na stranu druhou je však do nebe volající drzost po okleštění republiky hrdě vzpomínat na neohroženého vojevůdce a především se hlásit k jeho odkazu. Ale chápu, že Bor tím mínil prvně zmiňovanou variantu. Filmařsky Neporažená armáda za mnoho nestojí, především scénář je dosti slabý, ale to zásadní, co měl splnit, plní na jedničku. Upevnil národní hrdost a svým unikátním skutečně česko - slovenským provedením podpořil i sounáležitost našich národů. Velice zajímavá je účast mladičkého Dibarbory, jehož výkon rozhodně není stoprocentní, ale o to více vynikne jeho pozdější práce, na níž je vidět, jak obrovský kus cesty v herecké profesionalizaci Dibarbora ušel. Velice dobrý je Pivec. Chtělo by se říci, že jako obvykle. Byl to jeden z mála Pražáků, který mimopražské nářečí nepojal jako jeho parodii. Boháč je jako vždy nezajímavý, opět ho zastiňují ostatní kolegové, nejen Pivec ho zcela vymazává z mizanscény. Štěpánkův generál čte slavnostní přísahu tak, že bych hrdě uchopila kvér a šla za ním do války bránit vlast. Takhle přesně má vypadat velitel. A takhle přesně má vypadat film pro národ, který byl nucen sklonit hlavu, byť byl odhodlán o ni i přijít při obraně své vlasti. Má své nepopiratelné chyby, určitě není dokonalý, ale byl jedinečný a navždy jím zůstane.

Shyamalan se vrací! Jak bývalo jeho dobrým zvykem, předkládá neotřelý film. Režijně naprosto brilantní snímek si pohrává s divákem a nabízí mu spoustu možností, jak si film užít. Není rozkročen mezi zdánlivě neslučitelnými žánry, on je rovnou nabízí tak, aby si každý divák mohl vybrat dominantní žánr dle svého gusta. Je libo horor, mystery, katastrofický, romantický, poetický, krimi, drama, nebo podobenství?

Poněkud tezovitý film sází na Pečenkovu kameru, která se okem estéta rozhlíží po Vítkovicích a okolí. Skvěle je nasnímaná celá oprava, především vytažení zvonu při němž dal Weiss přednost dynamice před estetikou si zaslouží diváckou pozornost. Weissovi se podařilo výborně natočit i samotný předchozí přesun zvonu z válcoven. Výborně nasvícená scéna přibližuje i během noci spoustu detailů. Vzhledem k tomu, že jsem film viděla poznamenaný milovníky tmy a ticha z CS Filmu, dovozuji, že v kině musel být zážitek ze sekvence přesunu zvonu mimořádný. I bez velkého plátna jsem si užila sekvenci, dle níž byl pojmenován celý film. Mizanscéna při pohledu dolů je fantastická. Ze stínů vybíhají lidé, uprostřed světla leží bezvládné tělo, kolem ční vysoké pece a dávají tušit, jak křehký je život toho malého tvora v jejich stínu, člověka. První mírová tavba  je natočena s úctou k práci hutníků, nepodlézá jim jako jiné budovatelské filmy, dělníky anonymizuje, nehledá mezi nimi hrdinu, ale zároveň ukazuje, jak namáhavou práci mají. Celý film se mluví ostravštinou, což je v kontextu pražských pokusů o různá nářečí celkem balzám na ucho.

Seriál má několik podob, skvěle udělanou znělku, hudebně i vizuálně, zajímavou linku s bývalým vězněm, která je napínavá od prvního do posledního dílu, scenáristicky naprosto nezvládnuté příběhy, těch náhod je skutečně převelice, naprosto odpudivou hudbu a něco příšerného v roli mladého Černého. K Mrvíkovi bych dodala snad jen to, že roli řádně zmrvil. Neustále se stupidně tlemí a poslouchat jeho nechutné ráčkování je za trest. Kudláč složil něco, co mi v první chvíli připomnělo sekající se přehrávání při plné paměti počítače, škubající se hudba fakt není mým šálkem kávy. Jedinou náplastí na tato sluchová příkoří je slušně napsaný a výborně zahraný Hrbek. Kdyby byl seriál sestříhán se stejnou invencí jako znělka pouze z příběhu Hrbka a k tomu se dodala nejstarší Malá v podání velmi dobré Rázlové, byla bych nadmíru spokojená.

Mladý Černý se neustále tlemí jako naprostý debil. Navíc jeho představitel zřejmě pochází z hodně chudé rodiny, ale na návštěvu logopeda nebylo. Ach jo, raper, který neumí ř, to je celkem trapas.

Rázlová a Hanuš mě stále drží u sledování tohoto seriálu. Jejich postavy jsou dobře napsané i zahrané. Zde se navíc objevil i Martin Havelka, na nějž byl sice velmi smutný pohled, ale jeho vyžilý alkoholik byl naprosto bezchybný.

Scénář je trapas, ale Ostrava potvrzuje moji teorii, že jen škarohlídové ji nevidí jako sexy město.

Závěrečný díl dává stejný smysl jako celodenní sezení na kaktusu s holým pozadím. Logické je snad jen to, že matka Vanesy odmítá odjet se svým bývalým. Škoda, první díl byl velice zajímavě rozjet, ale s takovou pointou ať jdou scenáristé k cirkusu.

Ejhle, stačilo Rambě poskytnou izolepu na ústa a hned je mnohem sympatičtější. Extrémní množství náhod není dobré kumulovat do jedné epizody, pak už to místy zavání parodií. Ale Trojan chystající se vniknout do domu byl natolik antiRambo, že jsem ochotna přimhouřit obě oči.

„Janička říkala, že ona už hvězdu vidět padala,“ já se taky těším do planetária.