Snorlax

Scénář je sice prostoduchý, ale o děj v tomhle tanečním filmu až tolik nejde. Zde jde o tanec a radost z něj. A já jsem poprvé tuto radost sdílela. Patrickův a Lisin tanec mě bavil, cítila jsem z něj obrovské emoce. Z tohoto pohledu je to pro mě mimořádná záležitost.

Dokonce i Čenský zde hraje lépe, než Hrušínský, to už je velká ostuda. Ale jinak je to výborná konverzační krimi, které televizní zpracování sluší. Hanzlík, Cibulková, Vinklář a Mrkvička jsou výborní.

Baarová a Boháč vytvořili vskutku rovnocenný pár, ani jednomu nevěřím ani ň. Jejich postavy jsou plytké, navíc Boháč se zde promenáduje se šklebem, který by se spíše hodil k vilnému panu radovi. Mutující Kreuzmann je však výborný, slizký, s chtivým pohledem, člověk se otřese hnusem, když se na něj zadívá. Velmi dobře hraje Adina Mandlová, její pragmatická a moderní dívka je slušně propracovaná. Štěpánek podává svůj standard. Vávrova režie je solidní, ale vedení Baarové a Boháče se nepovedlo ani jemu. Bohužel je B+B před kamerou téměř neustále, nudila jsem se, nebavili mě.

I když se mi nejvíce líbila Zázvorková s Libíčkem, musím ocenit i Kemra. Naopak Kopřiva v závěru dost přehrává a Laufer se s houslemi pere dosti trapně.

Natočit životopis známé osobnosti a vyhnout se stereotypům, není snadné. Radioktivita je z pohledu experimentu zdatným nástupcem Persepolis. Chemie mezi manžely Curie funguje skvěle. Bohužel tak skvěle, že po smrti Pierra začíná film nudit. Ale od chvíle, kdy si Marie přivedla nápadníka, jsem od obrazovky nemohla odtrhnout oči. Za velmi zdařilé považuji provokativní zařazení flashforwardů, které se neskutečně hodí k Marii Curie, boří dogma životopisných filmů. Závěr snímku je excelentní, bez patosu, pokřivených zrcadel nabízí lakonická konstatování o přínosu Marie Curie pro lidstvo.

V dramatických částech se Laurentové daří budovat napětí, ale ve zbytku selhává. Dobře vybraná hudba ladí s vizuálním pojetím filmu, které je působivé. Nebýt toho hollywoodského závěru, možná bych hodnotila i výš.

Vynechala jsem díl s Mistrem prsku, neboť na jeho logopedické vady nejsem zvědavá. Dost mě překvapilo, jak jsou Suchý i Svěrák bez publika pouze nenápadnými stíny svých standardů. Bohdalová je nejen klasická ukecaná ženská, ale především stále velmi vitální baba, která umí být i dost vtipná. Jarek Nohavica je v rozhovoru značně otevřený, umí pobavit i dojmout, přesně to, co už roky dělá svými písničkami. Nejvíce jsem si užila povídání s Markem Ebenem, ty dva inteligentní a kultivované muže se smyslem pro humor bych vydržela poslouchat klidně i několik hodin. A našetřím si na květák.

Delon se mnohokrát neúspěšně snažil hrát si na Belmonda. Vždy to skončilo krachem, zde je to přímo ukázkové fiasko. Tam, kde by charismatický a především živelný Bebel bavil, nudí chladný Delon. Není to až tak úplně špatně napsané, ale je to rozhodně hodně špatně obsazené. Výborný je Meurisse, jeho biskup nepostrádá šarm a grácii, navíc obstarává veškerý humor. Jedna velmi slabounká hvězda pouze za Meurisse.

Slizáci jsou krásně slizovatí, on vůbec je celý vizuál poměrně povedený. A nyní k negativům. Scénář je snůškou nelogických blábolů, tempo je mdlé, náhody extra strong nahodilé, ti zlí jsou extra speciálně zlí, ve scénáři se našlo místečko i pro oblíbeného vědce, kterému nikdo nevěří. Chybí mi potlesk v Tunisu. Ale nebudu malicherná, i bez něj jsem se místy docela zasmála.

Zcela souhlasím s Petruškou Šustrovou, nesuď za morální selhání, pokud jsi nikdy nebyl v kůži druhého. Zdá se, že ti, kteří zarputile tvrdí, že podepisovali prezenční listinu, o tom již přesvědčili i sami sebe. Jen Eva Pilarová neměla potřebu něco nalhávat sobě, ani Křemenovi.