Snorlax

Jediný problém, který s tímto úžasným filmem mám, je, že se nemohu srovnat s jeho zařazením k neorealistickému umění, neboť je to krásný expresionistický snímek. V některých pasážích nezapře inspiraci Langovým Metropolis. Především svícení scény je naprosto parádní, ale ona je skvělá práce s mizanscénou jako celek. Obávám se, že při orvním zhlednutí tohoto egyptského pokladu, nedokážu docenit celou šíři jeho geniality. Ráda se budu k tomuto filmu vracet.

Dost by mě zajímalo, kdo poťapanému Ťapákovi vnuknul touhu soáchat ten obludně špatný remake, který se s tímto krásnyým komorním dramatem naprosto nedá srovnat.

Zcela profesionální práce dokumentaristy, jen tak dál. Bohužel konec mě hodně zklamal, po něčem takovém jsem čekala zásadní pointu, ale jak oblast sociální, ekologická, tak i trvale udržitelného rozvoje zůstaly otevřeny a jen tak vyšuměly. Jako studentský film by to bylo na čistých pět, ale tohle už je příliš vzdáleno studentskému snímku. K němu patří pouze samotný konec.

Genialita tvůrců nespočívá ve schopnosti vyjádřit na prostoru dvou hodin jednu myšlenku, ale za dvacet minut vybudovat tak tísnivou atmosféru, že jiným režisérům se to nepodaří, kdyby na to měli celý život.

Hollandová se nepotřebuje uchylovat k sentimentu, přesto film výborně emočně funguje. Leighová je velmi přesvědčivá jako nesebevědomé ošklivé káčátko.

Studený a zbytečný remake, který připomíná špatnou televizní inscenaci. Herceké výkony na hraně snesitelnosti celkovému vyznění také nepomáhají. Dost by mě zajímalo, o jaké umění se Ťapák zasloužil, o filmové to tedy určitě nebylo.

Nevím, jak zítřek, ale dnešek by byl určitě mnohem lepší, kdybych se dívala na něco s menším množstvím výkalů, třeba do čističky odpadních vod. Tohle je jedno hnusné velké klišé, extrémně špatně zahrané a s neskutečnou dávkou patosu. Celý film jsem se opájela myšlenkou, jak moc se museli bavit herci při dabingu hromadných bojových scén, to hekání, funění a vzdychání musela být velká sranda. Tohle je jediný světlý bod filmu, za který však původní snímek nemúže. A závěrečná dojemná scéna bratrů v objetí byla už opravdu jen a jen k smíchu. John Woo nalezl způsob, jak dát stupiditě filmovou podobu, gratuluji.

Až dokumentaristicky strohým stylem natočené drama o práci policejního oddělení na ochranu dětí.

Oproti prvnímu dílu je zde nesrovnatelně méně vtipných scén, samotný nápad je už okoukaný, ale nelze tomu upřít výborné propojení s jedničkou.

Plíseň, smrad, zatuchlost, zvratky, krev, bolest, lidé v místech, kam se štítí chodit i krysy a pavouci, lidé, kteří přeźili, dá-li se to tak nazvat. Jediný, kdo žije, je armáda. Burcující, ohavný film. I opilí zdravotníci se tam bojí chodit.