Snorlax

Grandiózní závěr nemůže napravit dojem ze zbytečně zdlouhavého filmu. Mnohé sekvence ukazující Redlův charakter byly zbytečné, protože to stejné již popisovaly některé předcházrjící. A to Brandauerovo závěrečné hekání mě také příliš nepřesvědčilo.

Takhle to vypadá, když áčkový režisér s jedním hercem a bandou béčkových šmíráků natočí akční klišofilm. Hlavní hrdina je neprůstřelný, nezdolný, hbitý a odolá všemu. Nepřatelé se pochopitelně šikují po jednom kusu, aby obránci cti a spravedlnosti neměli příliš práce. Samopaly v rukou nepřátel se mění na neškodné dětské hračky, které nemohou obstát v souboji proti dalekonosnému meči!! a šípům opatřeným pravděpodobně tím nejlepším naváděcím zařízením. Hrdina, bývalý boxer, nyní přeučený v rychlokurzu na samuraje lvl 10, kosí nepřátelské hordy již pouhým zatnutím sanic. Již dříve jsem postřehla, že spousta herců z akčních filmů umí nadstandardně používat zatínání sanic k vyjadřování emocí. Ale tohle bylo mistrovské dílo, intenzita zatnutí se lišila podle síly prožitku, pozitivní emoce (šikulka si stihnul dát v mezičase i sexík) byly zvýrazněny lišáckým pomrkáváním, tedy pokud to nebyl počátek mozkové mrtvice. Již dlouho jsem se tak intenzivně netěšila na závěrečné titulky. Měl tohle Mifune zapotřebí?

Eastwoodova cesta od westernů k morálně burcujícím tématům byla naštěstí poměrně rychlá, takže měl dostatek času propracovat se k dokonalosti. Tato kritika a především varování před narůstající mocí médií se velice povedla. Přes noc z vás udělají hrdinu, ti stejní z vás lusknutím prstu udělají nepřítele státu. Po Vlajkách našich otců zřejmě nejkritičtější Eastwoodův film. Jen mám pocit, že místy Eastwood příliš tlačí na emoce. Ten závěr v restauraci už byl poněkud přes čáru.

Ještě jsem nepotkala film, který by měl tak neskutečnou tenzi od začátku až do konce. I na bratry Dardennovi se jedná o mimořádný snímek. Kamera vede diváka pouze tam, kam jde Olivier. Prakticky neustále narušuje jeho osobní prostor, divák se tím stává extrémním voyerem, což působí velmi znepokojivě. Film je až klaustrofobický, neboť Dardenové použivají nezvyklé rámování a prakticky celý snímek si vystačí s detailními záběry. Jestli někdy někde byla absence hudby vítaná, tak právě v tomto tíživém filmu.

Švédský Forman válí, mlčenlivý souboj v kouření cigarety bych vydržela sledovat mnohem déle, než všechny ty souboje z pravých i levých polední. Zajímavé je pro mě zjištění, že švédština, ač velice podobná němčině, je značně zpěvná. Film je takovým mile poetickým záznamem života. Všichni se smějí vtipu o trojčatech, o farmáři nikdo.

První třetinu se nuda mísí s trapností a pak začne nový film. Od momentu, kdy se poprvé objeví Tony, začíná nezřízená sranda. Obojí natáčení je okouzlující, i když to sebereflexivní má mnohem menší prostor, než to konkurentovo. De Sica naprosto přesně vykreslil, jak si představuji natáčení italského samozvaného režisérského génia. Reakce kritika byla již jen okouzlující třešničkou na dortu. Zàhadou mi zůstává, proč je tak skvělý film zohyzděn tak blbým začátkem.

Místy sentimentální velice kritický film, kdo čeká patetický americký patriotismus, bude vlastně zklamán. Skvěle nasnímané akční scény jsou vždy v kontrastu k vyprázdněnému přiživování se parazitů na slávě tří mariňáků. Tak sžíravou kritiku systému bych od Clinta snad ani nečekala. Být film méně sentimentální, zasloužil by si plný počet.

Jedinečné sociální drama má fantasticky tísnivou atmosféru a vizuál, ze kterého člověka zebe. Snad ani jeden z herců není pohledný, přesto jsem na nich mohla oči nechat. Vše je jedna velká uvěřitelná emoce.

Plán na vyloupení banky za použití zdraně začíná natáčením s chytře ukrytou kamerou. A také nesmíme zapomenout na to, že Virgil pojmenoval dítě po své matce. Místy má sice film slabší pasáže, ale už je z něj Woody cítit. Nezapře duši romantického snílka především ve chvīlích, kdy řeší, jestli je to láska.

Určité chyby ve scénaři by se našly, především způsob odhalení odbojivé skupiny zdá se mi poněkud nešťastným. Kompenzují to skvělé herecké výkony v čele s Chramostovou. Drama o odvaze a zbabělosti je celkem dost uvěřitelné a jelikož neprošlo hollywoodskou konzervárnou, tak i depresivní.