Snorlax

Pomalinku rozplétaná parenica, v jejímž jádru dřímá velká citová bomba. Jednoduchý, civilní film o mnoha smutných životních situacích je natočen bez patetických gest, ale zato s velkou hereckou grácií Kristin Scott Thomasové.

Chudák Rek...

Připouštím, že ji mám ráda, že se mi moc líbí a přitahuje mě. Baví mě její pomyslná jednoduchost a ladná krása. A jsem moc ráda, že i nám, kteří jsme nikdy nepochopili, proč konstruktéři ubližují nebohým tělesům tím, že je různorodě pižlají, aniž by jim ta tělesa cokoliv zlého udělala, se Michel Chevalet pokusil vysvětlit, jak je ta fešanda vlastně udělaná.

Smutně umolousaná atmosféra shazuje film na kolena. Závěrečný knockout mu dává naprosto nepochopitelná sekvence kiksů vyšetřovatele při několikanásobném pokusu konečně zadržet pachatele.

Zbavit se nudné první poloviny, nemohlo by nic narušit zážitek z přijetí přesídlenců v Americe. Nový svět, nová pravidla, jen rasovou čistotu předcházela ta genetická.

Pokud v osmdesátých letech vypadala akce v autobuse jako horor, dnes už je to běžná filmová mluva. Nic šokujícího tedy nečekejte. Film se zaměřuje na změnu atmosféry z uvolněného skotačení do doby tuhé okupace. A změna nálady je téměř hmatatelná. Vyčetla bych příliš dlouho trvající úvodní sekvenci, selanka nemusela být tak dlouhá.

Blanka Bohdanová předvádí, jak snadno ukázat smutek a zlost podvedené konkubíny.

Takový malý a nenápadný film s naprosto dokonalou stavbou atmosféry se hned tak nevidí. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Arrabalův vztah ke kléru je velice vyhraněný, takže ty nejmorbidnější scény jsou spojeny právě s katolickou vírou. Dle ohlasů na tento film jsem očekávala málem pornografii určenou zhýralým sadistům. To se nekonalo, dostala jsem fantaskní mozaiku života jednoho chlapce, který by určitě raději své dětství prožil v jiné době. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Povídkový film o zvláštnostech jugoslávské povahy, pokud tedy něco takového jako jugoslávská povaha vůbec existuje. Jednu chvíli mi to připomnělo film Incident, který byl ovšem mnohem sugestivnější. A Knoflíkáři byli mnohem propracovanější, měli neskonale lepší logickou návaznost jednotlivých povídek a dokonce oplývali skutečným vtipem. Nejzajímavější na Sudu prachu je tak moje překvapení z toho, jak moc se mi líbí jugoslávská hudba. Naše dechovka mi způsobuje bolest ušních bubínků, jugoslávská muzika mě nutí vstát a zmítat se v rytmu hektické hudby. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.