Snorlax

Tak takhle vypadá nejlepší český film roku 2023? Ještě, že jsem viděla i jiné snímky z předešlého roku, jinak bych propadla zoufalství. Nudné, špatně natočené, bez jakéhokoliv kontextu, až má člověk dojem, že hlavní snahou bylo nevyvolat žádné emoce. Překvapivě celkem dobrá Dyková, jiná překvápka se nekonala.

Oriol Paulo si mě povodil, celou dobu filmu jsem váhala, kde je pravda. Jen malinká špetička tomu chyběla k dokonalosti jeho jiných filmů.

Vizuálně na světové úrovni, herecky velmi dobré, scénář přichází se zajímavým nápadem, jen režie je taková nevyspělá, klimbající, až pomalu ukolébá i diváka.

Nedařilo se mi věřit Lhermittovi, že je agent, navíc si nese stigma hnusného looku předchozí dekády. V tom má americká kopie výhodu, už nepáchne osmdesátkami. Kdyby byl v hlavní roli někdo charismatičtější, určitě bych se bavila lépe. Ale samotná komedie za to nemůže, že Lhermitte mě nebaví.

Opět trapný Lamač ve své tradiční roli ostýchavého ženami obletovaného muže. Krkolomný humor nedokázala zachránit ani Fričova režie, navíc se film odehrává jen v interiéru, takže ani jeho magické kouzlení s kamerou nedostalo šanci.

Trošku to spíše připomínalo atletický mítink. Utíkáme, honem, honem. Již dlouho jsem neviděla přenos a doufám, že jej opět dlouho neuvidím. Eben měl naprosté minimum prostoru, navíc publikum na jeho vtípky nereagovalo. Nejzábavnější tak byla Simona Peková, brněnský trilobit. Ale kolem ní to byla uspěchaná nuda. Samozřejmě až na trapnou přednášku čtenou z mobilu.

Budu za necitlivou, ale tenhle snímek střídá několik poetických míst s kupou sentimentálních. Radikální změna myšlení otce nedává smysl a vůbec vše mi přijde vykalkulované jen na slzotvorný efekt.

Jít si svou vlastní cestou, tak má vypadat moderní film, nebát se prozkoumat nová zákoutí, nové vesmíry. Jen nejsem nadšena ze současného trendu filmů nad dvě hodiny. Ani tomuhle to nesluší.

Audrey by dokázala vnést šarm a krásu i na toalety na brněnském vlakovém nádraží. I když Holden zrovna nepatří k mým favoritům, nijak to Audrey nekazil. Překvapivě trapně však působil Curtis. Komedie je to především konverzační a s něžným úsměvem si střílí z filmového průmyslu. Přesto mi nasadila brouka do hlavy, jestli se opravdu nechal Shaw při psaní Pygmalionu inspirovat o skoro sto let starším románem, neboť se mi ta podobnost náhle zdá velmi realistická.

A který to vlastně je?