Snorlax

Špatným obsazením zpackaný výborný scénář nezachránila ani solidní Krškova režie. Rážův trvale unylý výraz se hodil pro role princů, milovníků, nebo nudných patronů, ale rozhodně ne pro zapáleného vědce, technika tělem i duší, bojovníka a buditele Božka.

Mohli bychom to pojmout jako jedno z dalších reklamních sdělení obdivovatelů Churchila. Magor sportovec si rozhodně nezapálí doutník po vydatné večeři. Raději si hupsne zmlátit nějakou dívku. Bez špetky emoce natočený film o mladíkovi, který nedokázal akceptovat prohry a vinil z nich naprosto neznámé lidi, protože na ty známé si zkrátka netroufnul.

Je mi úplně jedno, co spolu dva dospělí lidé dobrovolně dělají v ložnici. Jsem ochotna přijímat i to, že moderní film zobrazuje i to nejintimnější jednání lidí. Nepohoršují mě dokonce ani lesbické scény, které jsou zde natočeny velice mravně a citlivě. Ale jděte už do háje s těmi feministickými stereotypy! Všichni muži ve Služce jsou hovada, která umí jen drsně souložit a radovat se z války. Holky, klidně se ocicmávejte a ujišťujte se vzájemně o tom, že mužský jsou fuj fuj a vůbec nejsou potřeba, ale umožněte nám, evidentně menšině, heterosexuálkám se nestydět za to, že jsme ženské. Jiných výtek bych ke Služce neměla, jako kostýmní drama velmi dobře funguje, na pád monarchie se kouká z neotřelého úhlu pohledu a Dana Droppová je vážně skvělá.

Pro někoho, kdo nikde nikde Bronsona neviděl, možná přínosný dokument částečně nastiňující nejdůležitější milníky Bronsonovy kariéry.

S opodstatněnou drzostí a seběvědomím natočený debut Denise Šafaříka by mohl rozčeřit stojaté vody české kinematografie. Již nemusím závidět našim východním sousedům jejich Invalidu, Šafaříkův humor je ještě břitčí a černější. Epizodický formát zobrazující kaleidoskop jednoho dne v jednom domě si jde svou vlastní, dosud nevyšlapanou, cestou. Šafařík má kuráž a potenciál, doufám, že obojí mu vydrží při shánění peněz na další projekt, na který se již nyní těším.

Viděla jsem filmovou verzi, ta televizní by mi asi seděla více, rozhodně u Martyho právě to rozdělení do krátkých úderných epizod fungovalo skvěle. I zde je příběh výborně vygradován i solidně zahrán.

Dnes mě více než jindy mrzí rozdělení Československa, saprlot, jak ráda bych se chlubila tím, že tenhle film je náš! Dokonalý černohumorný úlet nenechá diváka na pochybách, že Karásek prostě umí a je vlastně jedno, do jakého žánru se pustí.

Stačilo by napsat, že je to příjemný film pro děti a mládež. Už to vypadalo, že přes skvělou tradici se u nás takové filmy přestaly točit. Jedním z důvodů může být i to, co ukazuje i tento snímek, tedy problém s dětskými herci. Zkrátka chybí režiséři, kteří by dokázali kvalitně s neherci pracovat, tedy přesněji vůbec pracovat s herci. Obsazení dospělých rolí není nikterak špatné, v roli maminky je ta lepší z Issových, v roli dědečka horší z Brousků. Že špatně zahraje Hašek, to se dalo předpokládat. U Brouska je to trošku větší ostuda, ale vzhledem k tomu, že takto afektovaně se v jiných rolích neprojevuje, přičítám to na vrub Pánka. Z dětských herců stojí za zmínku pouze pokračovatel Holého a Kotka Brenton, který je přirozený a naprosto uvěřitelný. Z uctivé vzdálenosti mu na záda dýchá Johana Racková, ostatní dětští herci nepředvádí nic zajímavého.

S Dobré ráno, Brno! druhý český seriál, který se nebojí sáhnout k ironii a neskutečnému nadhledu. Tím, že humor přináší do akademického prostředí, dělá ho ještě zajímavějším. I když mám malinko problém zesynchronizovat se s herectvím Issové, tady mi dokonce vůbec nevadila, místy mě i bavila a ostatním to příliš nekazila. S proděkanem v podání Vančury bych udělala na místě děkanky rázný proces a již v úvodu bych otevřela okno. Vančurův proděkan je dokonale slizký vlezdoprdelka, který pro kariéru udělá skutečně cokoliv. Katarzia se pro roli vypatlané moderní umělkyně snad narodila. Nabízí se otázka, zda skutečně hrála, nebo byla pouze sama sebou. Havelkovo minimalistické herectví se již pomalu propracovává ke Krobotovské dokonalosti, Havelka se bude muset jen naučit tvářit, že je nakvašený celý den na celý svět. Hřebíčková se mi do role podváděné manželky příliš nehodí, neb se mi na zatracovanou partnerku zdá příliš šik. Ale to jí nezabránilo, aby si roli ženy s řádným nadhledem střihla s evidentní chutí. Sonina pomsta manželovi patří do kategorie dokonalých a bez problému by zapadla do konceptu Války Roseových. Nejvíce jsem si užila Jitku Čvančarovou, z které se vyklubala výborná komička s precizním timingem. Dlužno dodat, že ani ty bojové scény s ní nejsou marné. ;-)

Od filmu jsem nečekala nic, hlavně proto, že o srpen 1968 se zajímám a na jednotlivé aktéry mám již hotový názor. První překvapení se dostavilo, když poprvé promluvil Brežněv. Došlo mi, že jsem ho nikdy neslyšela mluvit, takže vlastně nevím, zda i v reálu mluvil ukrajinskou ruštinou a používal hlásku H. S filmem sdílím názor na tři nejdůležitější muže československé skupiny zavlečené do Moskvy. Dubček byl uplakánek, Husák svině a Kriegel frajer. Druhým překvapením je pojetí Svobody jako skutečného státníka, který si svoje háchovské dilema vyřešil ještě před odletem z Prahy. Rozhodně zde není vylíčen jako senilnějící stařec vhodný pouze k tomu, aby kynul masám z tribuny. Odsuzovat Svobodu za to, jak se choval v Moskvě, mi přijde hodně zjednodušující. Opět byl po třech dekádách celý národ jako rukojmí a státník se opět rozhodl neprolévat krev i za cenu ponížení.