Snorlax

Na tenhle film se dá koukat po víc jak půl století a je stále napínavý. Bez problému strčí do kapsy mnohem proslulejší thriller Čekej do tmy. Škoda, že Stalo se za bílého dne je tak málo známý.

Lelouch navázal na svoje romantické období z „Muže a ženy“, doplnil si ho morálními podtóny z „Dobrodružství je dobrodružství“, přidal vlastní zralost a napsal scénář, za který se opravdu nemusí stydět. Neotřelý pohled na Hugovy Bídníky nepostrádá roztomilé scény (když chovanky kláštera trénují hru na klavír) i vysloveně drastické (nic netušící Židé s nadšením běží vstříc okupantům). Lelouch se snaží diváka dojmout a v mém případě se mu to povedlo.

Dhéry svoji komedii občas přetavuje do grotesky, za kterou by se nemusel stydět ani Charlie Chaplin. Úchvatný je samotný začátek filmu, Dhéry si tropí nezřízenou srandu z Britů: „Za lehkou mlhou, pokrývající moře, objevíte Anglii… A zde je Picadilly s tisíci světly... S hrdostí vám nabízíme pár skvostných pohledů…“ A jeden pohled na mlhu hezčí, než druhý.

Správná francouzská kriminálka nepotřebuje potoky krve, aby udržela napětí. Byť Metamorfóza stínky byl teprve třetí film Pierra Granier-Deferreho, prokázal v něm svou zručnost. Později režíroval herce takových zvučných jmen jako Jean Gabin, Simone Signoretová, Jean-Luis Trintignat, Romy Schneiderová, Philippe Noiret, případně velkou herečku malých rolí Geneviéve Fontanelovou. Pro La Métamorphose des cloportes získal Lino Venturu. Později spolu natočili ještě La Cage (Klec). Metamorfóza stínky je napínavý krimi příběh, který bych rozhodně nenazvala komedií. I když závěrečný dějový zvrat bych při troše dobré vůle mohla považovat za vtipný. Váhala jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdami, ale za bezvadný režijní nápad srovnání úvodu a samotného závěru filmu, dávám 5.

Připouštím, že mě Hayesova muzika nechává zcela chladnou. Od filmu jsem moc neočekávala, takže pro mě byl příjemným překvapením. Technická kvalita snímku sice časem sestoupila pod bod mrazu, ale jeho zábavnost určitě ne. Velmi neortodoxní otec Charlie v podání Lina Ventury se chvílemi blíží až k Benovi z Jestli se rozzlobíme, budeme zlí. Ventura své protivníky mlátí se stejným gustem jako Bud Spencer.

Paříž tančí rumbu. A tančila by dál, nebýt Hitlera. Hanin nádherně vykresluje atmosféru předválečné Paříže. Charleston, foxtrot, rumba a krásné ženy. I gangster může mít srdce na správném místě. Raději, než se nechat vydírat od nacisty Detaixe, obětuje svůj klub. Roger Hanin si roli Beppa Manzoniho napsal sám pro sebe. A dlužno dodat, že role stárnoucího mafiána mu padla jako ulitá. Existují i lepší filmy o počátcích II. světové války, ale La Rumba vlastně válku ani moc neřeší. La Rumba se snaží očima zčervenalýma z barového přítmí a kouře z cigaret koukat, kam se podělo svědomí.