Snorlax

Historickému roadmovie dodává pocit autentičnosti černobílá kamera, být syrovější, mohla být i uvěřitelnější. Ordinérní dialogy asi mají plnit funkci komediálního nádechu, děkuji, fekální humor nevyhledávám. Ve výsledku je z toho ve všech ohledech celkem průměrný film.

Vtipná krimi v krásné animaci je sice až dráždivě provokující svou reklamní tváří na multikulturalismus, ale i tak je pěkným pohlazením duše i oka. A hlavně svět se posunul. Nyní je pranýřována Rowlingová všemi možnými uměleckými pahrbky, které se díky jejím, pro mě sic nezajímavým románům, staly zbohatlými hvězdičkami, za to, že nechce připustit tuším 1855. pohlaví. Takže nějaký problém kulturního (ne)obohacení je již dávno zapomenut. Tudíž mohu být benevolentní a podsouvaným soužitím všech v rovnosti se všemi se mohu jen radostně pousmát.

Konce by se neměly přepisovat, protože pak už někdy ztratí kniha svůj smysl. Škoda, přeškoda, že film s originálním námětem, výborným scénářem, herci i režisérem má takový melodramatický závěr.

Hodně zvláštní pojetí, Švankmajer je nejdříve představen jako nafoukaný sobec, který suverénně tvrdí, že jen surrealismus je invenční umění, že nad něj není. A až pak nám ukáže vtipného, vzdělaného, snivého a hravého muže, kterým bezesporu Švankmajer je. Jako každý, kdo něco miluje, dokáže o svých láskách, surrealismu a ženě Evě dlouho s nadšením vyprávět, pravda o surrealismu vypráví mnohem nadšeněji. Snílek Švankmajer však dokáže být i glosátor, který se suchým humorem dokáže odpovědět i na otázku, proč Japonci stále fotí. Pokud vás zajímá odpověď, určitě se na tento dokument podívejte.

Tenhle film by měl vejít do učebnic, kapitola Jak rozhodně nerežírovat. Slibný námět, poměrně povedený scénář, tedy až na ty ve vypjatých scénách selhávající dialogy, áčkoví herci a přesto je z toho něco, co připomíná osmdesátkový televizní film. Snímek je naprosto bez atmosféry, napětí, akční scény jsou k smíchu, dramatické jakbysmet. Závěrečná katarze je tragicky provedená, dokonce ani herci si nejsou jisti, co vlastně mají hrát, na koho se dívat (ano, pane režisére, když jsou na place tři, je potřeba dát pokyn, kdo na koho bude koukat). Přitom Crichtonovo poselství je výborné, jen v tomhle filmu zaniká, jak kdyby bylo deklamováno partičkou opilých mládežníků na vesnickém candrbálu. Levinson není připraven nejen na vstup do sféry, ale ani na režii filmu o něm.

Přihrbený platfusák s trvale nainstalovaným úsměvem se za mohutného patosu rozhodne během melodramatické limonády o sestavení rakety. K tomu je měrou vrchovatou přimíchán americký nacionalismus. No fujtajbl. Jo a ten platfusák je ještě ke všemu hrbatý, z fleku by bez maskování mohl vystřihnout zvoníka u Matky Boží.

Box je nasnímaný tak, že by mě snad i bavil, výtečná kamera, zbytek za mnoho nestojí.

Steve Buscemi je nepopiratelně lepší herec, než režisér, ale je si toho i vědom, takže se nepouští do žádných velkých akcí. Na můj vkus zcela zbytečně experimentuje s kamerou, zde by se báječně hodila statická kamera, která by nerušila komorní konverzační drama. Pravda, pak by to mnohem více evokovalo divadelní záznam, ale v mých očích by to snímku neuškodilo. Steve je skvělý herec, bez potíží utáhne hlavní postavu, i když je zároveň v roli režiséra.

Turturro natočil poctivou Allenovku, Woody je sice před kamerou poměrně málo, ale ani to příliš nevadí, protože film má šarm a humor i bez něj.

Tohle se Taussigovi mimořádně povedlo, pořad má ideální délku, nejsou v něm jen mluvící hlavy, ale aktéři, kteří se podíleli na jednotlivých seriálech, především režiséři. Je báječné, že Taussiga napadlo stvořit něco takového, když ještě většina důležitých tvůrců byla na živu. K výraznému poklesu zajímavosti dojde u dílu, který se zabývá seriálem Byli jednou dva písaři, v době natáčení Pokračování příště už nebyl na světě nejen režisér, ale ani představitelé obou hlavních rolí. Co zabolí, to je vztah ČT k archivu, stejně jako se macešsky chová k tomu fyzickému, lajdácky se stará i o ten internetový, takže na iVysílání lze spustit jen některé díly.