Jeoffrey

Začátek byl docela fajn, vlastně víc jak polovina druhé série měla příjemný spád, měl jsem pocit, že se pořád něco děje, že se příběh opravdu někam posouvá. Sice to opět bylo všechno děsně přepálené, plné pitomých vtipů, ujetého fan servisu a přehrávaných emočních výlevů, ale i díky tomu všemu má pro mě seriál určitou jiskru a pořád mi to přijde prostě tak nějak zábavně blbé a sympaticky béčkové. Ani ta závěrečná velká bitva, rozložená na několik dílů, se tu tentokrát tak divně netáhla, jako během závěru první řady. Sice mě tu zase neskutečně štvali ty momenty, kdy se pár hlavních postav pere, zatímco hromada ostatních jim do toho prostě kecá, neustále komentuje dění, nebo vzdychá po hlavních hrdinech, a tak je nějaký plynulý zážitek z boje během chvilky nenávratně pryč, ale v těch opravdu důležitých a vypjatých okamžicích to pro mě i přesto jakž takž fungovalo. I když nějaké výraznější a intenzivnější napětí se ani tentokrát nekonalo, zaprvé proto, že do těch opravdu fajn scén pořád někdo kecal a zadruhé proto, že jsem si velmi rychle začal uvědomovat, že v tomhle seriálu vlastně nikdo neumírá. Pokud máte jako postava jméno a nejste třeba jen „sedlák A“, pak se prostě nějak v příběhu zase znovu objevíte i kdybyste vlastně přežili vlastní smrt a obecně tu postavy mají plot armor větší, než je celý pán zkázy Anthrasax. Takže samotné finále jsem si příliš neužíval, tu velkolepou bitvu se všemi rádoby velkými prohlášeními, twisty a činy mi to zabíjelo, protože jsem už neměl o nikoho strach. A i když samotný konec vypadá velkolepě, slibuje že vše bude ještě temnější a divočejší, tak si nějak nejsem jistý, jak moc jsem na další pokračování zvědavý, protože docela tuším, podle opakujících se znaků z obou sérií, jaké bude… Každopádně zpět k mému dojmu z druhé série, začátek byl fajn, během druhé půlky se mi to ale začalo pozvolna rozpadat z části ze stejných příčin jako u první řady a z části díky novým problémům, kterých jsem si začal všímat. Můj celkový dojem je tedy ve výsledku hodně podobný tomu z první řady a tedy i hodnocení bude nakonec asi stejné. 6/10

V úvodu mě seriál příliš nepřesvědčil a asi jediné co jsem si u pár prvních dílů říkal bylo, že ten, kdo dělal některé charakter designy, je rozhodně Jojo fanoušek. Ale dal jsem seriálu šanci a poctivě čekal, co z něj nakonec vlastně bude a v samém závěru mě mile překvapil. Ukázalo se, že buddy vibes mezi hlavní dvojicí docela dobře fungují, pár posledních dílu mě i přesvědčilo, že u mě tvůrci dokáží vyvolat nějaké emoce a samotná poslední epizoda mi zase ukázala, že i akci umí, když chtějí. V tuhle chvíli mi to připadá jako takový slabší odvar Bungou Stray Dogs s pokerovými kartami, které zde slouží jakožto prostředek pro získání nadpřirozených schopností. Na druhou stranu si ale říkám, že i přes ten slabý začátek jsem se dostal do bodu, kdy začínám opravdu věřit, že by se to celé mohlo ještě víc rozjet a já bych si vše mohl užívat, jako ty poslední cca 3 epizody. V tuto chvíli tedy jen za 3*, ale na druhou sezónu se rád kouknu s nadějí, že příště vytáhnu kartu vyšší. 6/10

Pro mě zatím asi nejslabší série, kdy mi občas připadalo, že se všechno až zbytečně moc vleče a nikdy jsem neměl pocit, že by tu tentokrát šlo o něco opravdu důležitého. Možná to bylo způsobné tím, že jsem seriál sledoval hodně pozdě večer, kdy už jsem byl docela unavený, ale i tak, seriál mě tentokrát ani v závěru nedokázal dostat na takovou tu vlnu, kdy si po konci jedné epizody chcete hned pustit další – vědět co přijde. Nejlepší momenty tak za mě byly návštěva pirátského města a následná naháněčka s Finnegrinem, i když ani to nebylo kdo ví jak zajímavé a těm nejlepším částem celého seriálu (a předchozích sérií) se tahle pasáž vyrovnává jen stěží. Samotný poslední díl, od kterého jsem si sliboval, že přinese důvod, proč budu s očekáváním hledět k pokračování, byl také poměrně velkým zklamáním, podmořský souboj nepůsobil vůbec epicky, spíš docela nudně a občas i lacině (chapadla) a druhá linka je jen opětovným potvrzením toho, že popravování zrádců států mělo v určitých situacích svůj význam (třeba proto, aby nemohli kout další pikle). Ani ty emoce a rozvoj vztahů mezi postavami to pro mě tentokrát příliš netáhnuly. No a že humor tohohle seriálu, který je založený z velké části na dětinském hraní si se slovíčky, není jeho nejsilnější stránkou a občas umí být neskutečně cringe už taky dávno víme… Přesto pořád jde o nadprůměrnou fantasy, která sem tam nahodí nějaké to zajímavé téma, občas přijde i s nějakým hodně dobrým nápadem - něčím, co mile překvapí (tady třeba Finnegrinova loď), ale tentokrát mi prostě drhlo tempo, nic tu pro mě nepůsobilo náležitě silně, epicky nebo důležitě, a proto víc jak 5,5/10 nedám.

Budu stručný, mnohé už tu zaznělo... Ze začátku jsem nemohl odtrhnout oči od plátna, bylo vážně úžasné vidět dílo Makota Šinkaje na velkém plátně, všechny ty detaily, panoramata a barvičky prostě nádherně vynikly. Stejně tak hudba byla parádní, ať už jde o skvělou ústřední melodii, nebo i doprovodné tracky, vždyť já si užíval i ty písničky, co si pouštěl Serizawa v autě. Humor mi také sedl, postavy mi přišly dostatečně zajímavé a sympatické. Příběh sice ani za mě není tím nejsilnějším, co do světa Makoto Šinkai vypustil, přeci jen u Your Name jsem měl celkově intenzivnější prožitky, ale i tak je za mě Suzume jedním z jeho nejlepších filmů. Sice mi zase ten konec přišel takový trošku kostrbatý, ale i tak byl poměrně uspokojivý. Nejvíc jsem si však užíval cestování po Japonsku a všechna ta zajímavá ale opuštěná místa a na rozdíl od Suzume chtěl adoptovat tu „neposednou bílou kočku“… 8,5/10

Úvodní zápletka o tom, že se klučina dostane do jiného světa a bohyně ho pošle k šípku, protože je šereda a vyšle ho živořit kamsi na okraj světa mezi různá monstra je zajímavá. Problém ale mám s tím, že anime po zbytek času tak nějak neví, čím přesně by chtělo být a kam by chtělo směřovat. A tak si chvilku hrajeme na obchodníka, jindy na dobrodruha a do toho chceme nějak uvěřitelně budovat své vlastní impérium a vztahy se všemi kolem, ale ono to působí zmatečně a jak když házíte páté přes deváté a čekáte, že to bude hezky držet pohromadě. Jenže ono to moc nedrží, protože žádný ze směrů, kterým se hrdina vydává, není tak propracovaný a povedený, aby mě zaujal na víc než na chvíli. Chtělo by to nějaký pevný cíl, kterým budu hrdinu posouvat a hlavně ty jednotlivé posuny v ději by měli působit trošku víc přirozeně a ne jen, že se něco prostě stane, protože si to tak zrovna někdo (hrdina, bohyně...) prostě usmyslí. Jinak to není špatné, vidím tam pořád jistý potenciál a celý zdejší svět jako takový mě vlastně taky zaujal, jen se prostě bojím, kam se to bude ubírat dál, protože o nějakém pevném směřování mě zatím autoři nepřesvědčili. Ale druhá sezóna je potvrzená a já u ní asi i tak budu. 6/10

Jakožto v podstatě asi amatérský počin pár nadšenců to není vysloveně špatné. Sice občas nesedí lip sync při mluvení, některé statické záběry působí také divně, stejně jako třeba některé snímky obličejů postav z profilu, ale to všechno se dá odpustit, protože zde jsou i momenty, které animačně zaujmou, někdy je to i docela solidně rozpohybované, obstojně nakreslené, uspokojivě barevné. Co se příběhu týká, je to vlastně studentská dívčí romance, kdy jedna z dívek je asi upír, nebo snad vesmírný robot – nebo spíš je to asi celé hluboká metafora, kterou ale já nejspíš nedokážu plně docenit. Ovšem i tak mě příběh alespoň zaujal natolik, že jsem neměl problém film dokoukat. Zkrátka jako celek bych tohle juri, sci-fi, mecha anime v rámci amatérské tvorby označil za průměr, v rámci anime tvorby jako takové však spíš za podprůměr. 4/10 K vidění legálně zde (YT kanál autora, anglické titulky jsou v nabídce).

Vím, že nejsem hoden, ó velká a mocná Mitamo, plného docenění celého tohoto díla, které je asi tím nejhorším animovaným počinem, který jsem v tomhle roce (zatím) dokoukal, ale zároveň tím nejvtipnějším vtipem, kterému jsem se dokázal smát od začátku až dokonce. Je mi jasné, ó velká a mocná Mitamo, že tohle byl tvůj božský záměr, kouzlo seslané na nebohé animátory, vždyť přeci nikdo při smyslech by dobrovolně nepoužil do seriálu takhle otřesnou CGI animaci monster, vůbec by nevytahoval 8bitovou animaci na některé své scény anebo mi neukázal tu nejdivnější a nejvíc nepřirozenou sklizeň obilí (pracovně označenou jako "Roy na mašině"), jakou jsem kdy viděl. Omlouvám se ti, ó velká a mocná Mitamo, že jsem se nesmál jen se seriálem, jak se očekává od většiny komedií, ale že jsem se smál hlavně samotnému seriálu. Připravila si mi neskutečnou „hořící popelnici“, ó velká a mocná Mitamo, plnou neuvěřitelných odpadků, od které však po celých dvanáct dílů nešel odtrhnout zrak, nebylo možné se nesmát tomu, jak to celé hoří. Ovšem stále vím, ó velká a mocná Mitamo, že to byl tvůj záměr, viděl jsem mangu a tedy chápu, že si jen dovedla svůj božský záměr k dokonalosti – přidala a využila některé prostředky, které ti nové médium nabízelo, abys mi přinesla ještě šílenější a bláznivější vizi, ještě silnější a promyšlenější zážitek, i když to celé může méně důvtipným přijít jen jako sbírka nějakého shitpostu bez hlubšího konceptu. Pochopil jsem vše, ó velká a mocná Mitamo, tvé varování před různými náborovými praktikami konkurence, ale zároveň i poselství, že v kultu, kterému vládneš, ó velká a mocná Mitamo, se dostane místa pro každého a je jedno jak moc zvrácený je, vždyť přeci všichni toužíme jen po tom někam patřit! Děkuji ti, ó velká a mocná Mitamo, za všechen ten šílený fan servis, kterým si mě obohatila, nevěřím sice, že ho potřebuji, ale chápu, že k tvé vizi a jejímu podání vlastně krásně sedí, protože když už si tví stoupenci myslí, ó velká a mocná Mitamo, že bláznivější, horší nebo vtipnější už to být nemůže, vyvedeš je z omylu. Naposledy se ti omlouvám, ó velká a mocná Mitamo, že jsem se ještě nezbláznil úplně, i když to tak možná vypadá, abych poslechl své srdce a odměnil tvé dílo vším, co mám, takže 6/10 a mé uznání ti nyní musí stačit. Přesto pokud se někdy vrátíš, ó velká a mocná Mitamo, abys nám znovu přinesla tento jedinečný a nezapomenutelný zážitek a dotáhla své dílo do konce, pak věz, že já budu opět stát po tvém boku…

Seijo no Maryoku wa Bannou Desu je hodně sympatický a příjemný seriál. Sice jde v podstatě o obyčejný isekai, akorát že tentokrát máme v hlavní roli hrdinku (nebo možná dvě) a díky obsazení by se někdo mohl bát, že to bude reverse harem se spoustou "hezkých chlapců", ale ono tomu tak není. Má to skvělou a milou hlavní hrdinku, která si dokáže jít za svým a má příjemně ryzí charakter, takže jsem jí dokázal od prvních dílu obdivovat a tak jí bezmezně fandit a také to má jasně danou romantickou linku, která působí strašně příjemně, mile, skoro až pohádkově. A ono celé to má většinu času opravdu fajn atmosféru, sem tam se sice objeví nějaké to menší drama, ale nic co by ohrozilo poklidné plynutí příběhu. No a protože to má i hezkou animační stránku a pro mě příjemný soundtrack, tak jsem si to užil. Jako jedinou výtku ze sebe dokážu dostat asi jen finální pointu o tom, že svatá magie je... to nejočekávanější pohádkové klišé ze všech, ale ono i to sem vlastně docela pasuje. A jelikož i ta ze začátku nejodpudivější postava se ukáže jako vlastně úplně normální a bez problémů pochopitelný chlap, tak během celého seriálu a i v samotném závěru (doufám že první série) převládá velká spokojenost a silný pozitivní dojem. 8/10

Nepřijde mi, že by tahle série byla nějak výjimečná a silná na poli komedie nebo romantiky, ale její největší síla je po stránce psychologické a sociální. Jako pozitivum se dá brát fakt, že může pomoct izolovaným a uzavřeným lidem, těm kteří se cítí ve společnosti ostatních nejistí s jejich sociálními schopnostmi. Některé rady, třeba jak probíhá konverzace ve skupině a jak se chovat v určitých vypjatějších situacích, jak odlehčit hovor, jak se přiblížit lidem s různými charakterovými vlastnostmi, se dají obecně aplikovat a z vlastních zkušeností mohu potvrdit, že jsou funkční. Takže pokud si v interakci s ostatními nejste příliš jistí v kramflecích, pak by vám tohle anime mohlo dát pár užitečných tipů a triků. Co se týká té psychologie postav, tak si řekněme hned a na rovinu, že ani jedna z postav tu není perfektní (a to je ve výsledku dobře). Následují mírné SPOILERY Máme tu uzavřeného Tomozakiho, jehož největší problém je nedostatečné sebevědomí a také zájem o okolí (všechno je šedé a život je jen mizerná hra). Je tu Hinami, která na pohled vypadá perfektně, ale je tak schovaná za všemi svými maskami a sociální přetvářkou, že jí její rádoby dokonalý reálný život a sny jen protékají mezi prsty, takže kde je ten požitek a radost ze života. Můj první velký problém byl hned na začátku, kdy během první konfrontace Hinami doslova cpe Tomozakimu do hlavy svůj pohled na něj, on si to nechá líbit a bez nějakých výrazných odmluv přistoupí na její hru. Sebevědomí je základ, člověk se zdravím sebevědomím by jí poslal do háje, přeci hlavní je, že jsem se svým životem spokojený já, tak kdo ti dává právo mi do toho kecat! Jenže Tomozaki sebevědomí nemá a niterně není spokojený ani sám se sebou, takže dobře, nakonec tohle všechno chápu. Další vývoj by se dal obecně shrnout do jedné věty a anime přejmenovat na "How to be Normie - the Animation", kdy jsem si říkal, že rady super, ale výrazně se to vše pořád staví do opozice proti mnou uznávanému názoru, že na tom jací jsme, většinou není nic špatného (pokud tedy netrpíme nějakými výraznými, či nebezpečnými poruchami) a pokud s tím jsme spokojení, pak nás tak společnost má brát a když nebere, tak si to musíme dokázat obhájit. Ale Tomozakimu evidentně jeho lekce pomáhají. Logicky - získává potřebné sociální schopnosti, což vede ke zvyšování sebevědomí, otevřenosti vůči okolí a najednou se ukazuje, jaký doopravdy je, což začínají i ostatní respektovat. No a nakonec anime začne řešit i to, jaká je Hinami a já byl rád, že tahle na můj vkus lehce namyšlená a vševidoucí dívka konečně dostává reality check, že přetvářka, jakkoli dobrá, je jen iluze, kterou může kdokoli prokouknout a ne každému se přetvařování bude líbit. Lidé si váží upřímnosti, z nějakého důvodu dokáží ocenit vaše opravdové názory, cíle i sny, pokud o nich dokážete mluvit se zápalem, zkousnou i kritiku, pokud vycítí, že není míněná zle a preferují otevřené a čitelné lidi před těmi vypočítavými, skrývajícími své pravé já. Dokonce se mi i líbila scéna z posledního dílu, kdy se situace z toho prvního otáčí a tentokrát Tomozaki sype na Hinami svůj pohled na věc, založený na tom, co se díky studiu naučil s tím, že dívka reaguje mnohem lépe a zajímavěji. Vyřešit velký spor tím, že si vše vyříkáte a dostanete se ke kompromisu je základ kulturní společnosti. Ale najdou se i lidi co u posledního dílu nadávali, přišlo jim to neskutečně ukecané, hromada niterných pocitů a vnitřního souboje hlavního hrdiny je nebavila a otravovala. Z toho se dá usoudit, že tohle anime rozhodně nebude pro každého a pokud jste sebejistí, bez problémů a nebaví vás se babrat v charakterech a myšlenkách postav a jejich vývoji, pak dejte ruce pryč! Kromě hlavní dvojice je zde i několik vedlejších charakterů, které také mají svoje docela velké problémy. Je tu dívka, jejíž největší problém je sebedůvěra, jenž jen žije ve stínu jiné dívky a snaží se z něj vymanit. Jsou zde i řekněme mnohem lehčí verze hlavních postav, kdy je jejich problém víceméně stejný, ale ne až tak dramatický. Je zde pár co si nedokáže vyříkat své city. A všechny problémy se pořád nějak řeší, někdy uspokojivě a definitivně, jindy méně, či vůbec a čím víc to někdo jako já sleduje, tím zajímavější mu ten psychologický aspekt přijde. Konec SPOILERŮ Tedy si mě nakonec seriál získal plně na svojí stranu, chápu o čem mi chtěl vyprávět, oceňuji jeho nápady i realističnost a především poslední díl, který mi tuhle mozaiku dal hezky do kupy (ať už byl jakkoli ukecaný) to nakonec vytáhl na chvalitebných 7,4/10

Po prvním díle by člověk čekal, že narazil na něco temného a syrového - že bych tu měl nového Berserka? No ani náhodou... Po prvním dílu, který byl zajímavý přišlo vcelku obyčejné vyprávění o hrdinovi, který se rozhodl zasvětit svůj život jen jediné věci - zabíjení goblinů. To je sice hezké a záslužné, ale má to jednu vadu a to minimální variaci nepřátel. Zatímco klasická fantasy RPG hodně často sází právě i na to, že mění protivníky, jejich schopnosti i vlastnosti a tedy se musí hrdina přizpůsobovat a vymýšlet stále nové strategie, tak tady máme jen gobliny v cca 4-5 různých variantách a jediné co se postupně mění jsou ty strategie jak je co nejefektivněji likvidovat. Nejde tu o záchranu světa, nejde tu o nic z čeho by šel divákovi mráz po zádech, prostě jenom zabíjíme gobliny a všichni se nás snaží přesvědčit, jak moc nebezpečné tohle může být. A já jim to i věřím, ale stejně jako by mě začalo po hodině nudit pobíhání po lese třeba ve WoWku a zabíjení prasat za 5 expů, tak tady fakt, že jsou tu "jen" goblini u mě způsobuje lehkou apatii, nebo spíš se nedostavuje to mrazení a nervozita, jako když třeba Rimuru narazí na draka a o pár dílů později se pustí do křížku s džinem a teď třeba zase s přerostlým prasetem. Takže oponenti se mění minimálně, co se ale mění je vyznění seriálu a to z temného fantasy na takové klasické dobrodružné a to je za mě taky škoda. Dobrodružství mám rád, miluji výpravy do dungeonů a i jsem zvykl na klišé jako "cesta hrdiny" a zachraňování dam v nesnázích, ale... U dobrodružného anime tak nějak podvědomě tušíte, že dobro zvítězí, o postavy se moc nebojíte a jste jen zvědavý, jak dobře to všechno do sebe zapadne a jak moc budete hrdinovi fandit. U temného fantasy si občas nejste jistí ničím a i tohle má své kouzlo. No a když ze začátku máte něco co vypadá temně i zajímavě a pak je z toho obyčejný dobrodružný kousek, kde navíc nabýváte dojmu, že tohle zase bude o tom, jak si jeden podivný asociál najde kamarády a s nimi porazí všechny možné gobliny, pak jste (pokud jste někdo jako já - tedy podivný asociál) vlastně i trochu zklamaní. Divné? Pro mě ne! Ale dost s tím, co se mi nezdálo, pojďme si říct o tom, co bylo dobré. Akce je slušná, souboje bývají zajímavé (i když na klasické konfrontace 1v1 tady moc často nepřichází) a i to hledání jak zabít co nejvíc goblinů (nebo jednoho přerostlého parchanta) na 100 způsobů je zatím pořád originální. Stejně tak hlavní postavu a její strohé vyjadřování jsem si docela oblíbil. Takže za mě se jedná o dobrý kousek, ale mohlo to být mnohem lepší a to je to co mě mrzí, protože ve výsledku mě to zase až tak nebralo... 6,3/10