Jeoffrey

Když mám seriál, v kterém jsou nějak propojené dva světy a kde věci z jednoho zasahují do toho druhého, tak si dokáži poměrně rychle představit, jak by to celé mělo fungovat a dokáži odhadnout některé reakce společnosti na tyhle násilné změny a objevení se věcí, které byly až doposud neznámé. No a ty představy, jak by fantasy feudální společnost reagovala na mnohé vymoženosti z našeho světa se opravdu hodně rozchází s tím, co jsem viděl tady. Takže mi pak přišla spousta situací neuvěřitelně pitomá, nerealistická, neadekvátní, zkrátka jsem měl obrovský problém uvěřit, že by to co vidím mohlo takhle fungovat. A poslední dva díly, které mi připadaly jak nepovedená parodie na Gate, tomu docela nasazovaly korunu. Celkový dojem ze seriálu mi pak zachraňovala akorát jeho pohodová atmosféra a docela sympatická hlavní hrdinka, ale jak moc to dokáže otupit hrany toho, že si o seriálu nepokrytě myslím, že je to totální blbost, ale ne tím zábavným způsobem, abych to dokázal přejít. Prostě i když se na seriál dalo dívat, tak mě nepřesvědčil, neuvěřil jsem mu a i kdybych chtěl, tak mu prostě víc jak 4/10 nedám.

Trigun Stampede je originální adaptace, která ke všemu přistupuje zase tak trochu jinak. Seriál se absolutně nebabrá s úvodem, nestaví před diváka žádná tajemství, prostě jako by autoři počítali, že jste buď viděli původní adaptaci z roku 1998, nebo ještě lépe znáte mangu. Na jednu stranu je to škoda, protože všechna ta tajemství kolem Vashe, Wolfwooda a vůbec celé téhle planety byly tím, co jsem si u původního seriálu nejvíc užíval a tady mi ze začátku prostě díky tomu tak nějak trpěla celá ta atmosféra. Navíc to bylo ze začátku hodně uspěchané, jedna ze známých postav byla nahrazená úplně novou, Meryl dostala jiné povolání, zkrátka bylo tam hned několik věcí, díky kterým jsem Trigun prostě nepoznával. Na druhou stranu Vash byl pořád Vash, ten který chrání jak pavouka tak mouchu a jehož snažení je milé, ale málokdy funguje tak, jak by si přál. Postupně se ale začalo ukazovat, že tohle tvůrčí rozhodnutí – ze začátku šlápnout na plyn, nezabývat se tolik všemi těmi Gung-Ho-Guns, kteří dostali dostatek prostoru už v minulosti, neskrývat to, co většina diváků už stejně ví – byl opravdu záměr. Trigun Stampede se zaměřil na to, co původní adaptace prostě vynechala, tedy celou linku kolem „Plants“ tím pádem i skutečnou motivaci Million Knivese a onen velký rozkol mezi oběma bratry. Mangu jsem kdysi četl, vím že tam přesně tahle zápletka je prakticky tou hlavní a její osekání v původní adaptaci mě vlastně hodně štvalo. Každopádně od druhé půlky už seriál přesně ví, co chce divákovi odvyprávět a podle toho, co si vybavuji z mangy, se to autorů vlastně i docela dobře daří, obzvlášť samotné finále je v té konfrontaci pohledů obou bratří (obou velmi pochopitelných) úžasně vystavěné. Na závěr ještě hodím jednu poznámku k animaci – pokud kdokoli tvrdí, že zdejší 3DCG animace je děsná, pak o 3DCG animaci nic neví a pokud chce posuzovat tu čistě japonskou, tak by si měl hned pustit aspoň jeden díl Ex-Arm, aby viděl s čím se taky musí srovnávat. Jasně, Japonci nejsou v 3DCG animaci špička, když jí hodíme vedle té americké třeba od Pixaru, tak hlavně při pohybu postav pochopíme, že má stále hodně co zlepšovat, ale animační studio Orange a animace v Trigun Stampede je špička japonské seriálové 3DCG animace a je vidět, že se studio stále zlepšuje. Především mimika tváře je u těchto 3D modelů mnohem povedenější než v klasickém 2D a dává postavám možnost vyjadřovat intenzivněji emoce. Dál jsou některé zdejší efekty a detaily různých zařízení v tomhle seriálu právě díky 3D animaci mnohem lépe propracované. Jasně, pohyb je občas problém, jakákoli chapadla (a že jich tu zase jednou je) a jim podobné efekty vypadají pořád otřesně uměle, ale jako celek je tohle solidní animace, na kterou se dá rychle zvyknout a často mile překvapí. No a mě vlastně nakonec překvapil i celý Trigun Stampede, kterému po dnešní povedeném finále můžu s klidem dát 7/10 a jsem zvědavý, co bude zač již oznámené pokračování.

Původně jsem neměl od téhle fantasy nijak velká očekávání, a tak mě vlastně docela překvapilo, že to byla docela pohodová podívaná. Seriál má hlavu a patu, hlavní hrdina se tu někam vyvíjí, dokonce se dostane dál než většina průměrných anime fantasy hrdinů (SPOILER zkrátka že se usadí, ožení, založí rodinu KONEC SPOILERU) a až na pár opakujících se vtípků, které většinou nejsou tak úplně vtipné, celý ten příběh působí tak nějak jednoduše a hlavně normálně. Ano, jsou tu různá klišé a kdo je ve skutečnosti Dariel je divákovi tak nějak jasné prakticky od prvního dílu, ale celé té atmosféře a univerzálnímu poselství o toleranci to nakonec nijak extra nevadí, naopak to celé pak dává větší smysl. Dariel mi byl navíc hodně sympatický, bylo to určitě tím, že jsem si s ním věkově bližší, takže pro mě bylo jednodušší se s ním sžít, ale také za to mohl dle mého velmi dobrý hlasový výkon Tomokazu Sugity, který zkrátka nezklamal. Ve výsledku tohle sice asi nebude seriál, který by se mi nějak výrazně a hluboce zapsal do paměti, ale jako takový ucházející průtokový zážitek na jednu zimní sezónu fungoval nadprůměrně. 5,9/10

Jak mě kdysi dávno první série docela zaujala a film bavil, tak u téhle druhé jsem se nudil. Byly tu nové postavy, které mi nebyly nijak extra představené a vše bylo vlastně jen jednou misí, která se rozjela bez nějaké větší expozice. Jako by seriál prostě už počítal s tím, že vše kolem těchto dívek/lodí víte, a tak není třeba vám nic víc představovat a složitě budovat nějakou novou zápletku. Prostě je tu konflikt, o kterém určitě všechno víte z předchozího seriálu a filmu, jsou tu holčiny, co jsou vlastně lodě, co už jste asi pochopili a tohle je jejich další dobrodružství, tentokrát s jinými postavami, které možná znáte ze hry a pokud ne, tak vám je jen trošku představíme, protože víc toho o nich podle nás vědět nepotřebujete... A i když seriál díky tomu osekání veškeré vaty vypadá, že docela odsýpá (i když během sledování nic moc necítím), tak do vysílání několikrát hodil vidle covid a já tak úplně ztratil motivaci ho dál sledovat. Když se totiž spíš nudíte, než bavíte a najednou si uděláte neplánovanou delší pauzu od sledování, tak je pak velká šance, že už se k seriálu nikdy nevrátíte, jako já tady – viděl jsem 3 díly a ty byly jen na 3,5/10.

Tím, čím je pro MCU snímek Avengers: Ifinity War, je pro MHA její šestá řada. Rozsáhlý souboj dobra se zlem, pay off veškerému worldbuildingu, s kterým se seriál tak mazal v předchozích sériích, zkrátka skoro žádná postava v tomhle velkém konfliktu nezůstane stranou. Je to první „Avengers Assemble“ moment, kde vidíme v akci všechny důležité postavy ze dvou hrdinských generací, hrozbu přesahující cokoli, co jsem zatím v rámci universa viděli a některé záporáky natolik prokreslené, že s nimi dokážete také soucítit, nebo je i jen trochu chápat a stejně jako v Infinity War je to pouze úvod k Endgame, která ještě v této sezóně začíná „Temným Rytířem“. Zkrátka šestá sezóna je to, na co fanoušci čekali a pokud ani tady nejste o kvalitách tohoto seriálu přesvědčení, pak je asi na čase si prostě přiznat, že není pro vás... Prozatímní vrchol MHA je odpovědí na mé obavy, kam se vše bude ubírat poté co poslední sezóna ani mě vlastně příliš nepřesvědčila, příslib ještě šílenějších věcí budoucí, ukázka toho, že MHA může být opravdu cool šónen, dokáže obsahovat nějaká ta hlubší témata a mít i temnější atmosféru. Ano, pořád dokážu říct, že znám lepší seriály, taky si chci nechat nějaký prostor, kdyby náhodou ten celý Endgame byl ještě lepší než tohle Infinity War (což se pro mě třeba u MCU nepovedlo a tak mám IW radši), ale po tom co jsem viděl, kolik emocí to ve mně vyvolalo a jak moc jsem si vše užil prostě pod 9/10 nejdu.

Jeoffrey může být mužem mnoha slov, někdy až zbytečných, složitého vyjadřování, občas nepochopeného, ale někdy je také mužem velmi prostých chutí... A tak se stalo, že mu tenhle Naruto pro dospělé neskutečně sedí. Proč by taky neměl? Mám rád kvalitní akci a tady jí dostávám vrchovatou měrou a v grafickém provedení, z kterého mě oči přechází. Pohyb, dynamika, dopad jednotlivých úderů, estetika, rychlost, plynulost - prostě pro mě jedny z nejlepších soubojů v anime ever. Že je to málo? No ale mě se líbily i postavy! Většina je sympatická, snadno zapamatovatelná. Také jsou tu ti hrdinové oproti mnohým jiným shounenům starší a tedy vyspělejší. Navíc tu mám minimálně tři postavy, které mám velice rád (Itadori, Gojo a Todo), je tu i hodně postav, o kterých chci vědět víc (Sukuna, Yaga, ale třeba i Miwa) a nikdo mi tu zatím nějak výrazně nevadí. A co příběh? Přímočarý, dynamický a zajímavý, alespoň pro mě. I ty vedlejšáky mají pokaždé nějakou slušnou zápletku, i když se nakonec stejně vždycky ukáže, že jsou vlastně provázané s hlavním dějem. Že nevíme o co jde záporákům? Nemyslím si, jejich hlavní plán je mi asi docela jasný (sežeň díly, chyť nádobu, oživ šéfa a po jeho boku pošli svět do háje), rozhodně lepší a jasnější než tohle. A kam to celé směřuje? Příběh je pořád v úvodní části, takže je asi správně, že autor nevybalil všechna svá tajemství hned na začátku, ale dá se hodně spekulovat a jednu z možností mi napovídá i ta podobnost s Narutem. Hudba je ucházející, animace velmi dobrá a když se mi tu vlastně zatím všechno líbí, tak pardon pánové a dámy, ale pod 8/10 po první sérii nejdu.

„Endo a Kobajaši naživo…“ je taková fajnová romantická pohádka postavená na jednom originálním a zajímavém nápadu, který pro mě ale vůbec nefungoval. Možná vám přijde komentář a rozbor příběhu romantické hry, který jedna z postav slyší, a tak se může podle něj řídit, jako skvělý a neotřelý nápad, ale pro mě to bylo celé jako kdyby mi někdo řekl vtip a vzápětí mi ho začal někdo jiný vysvětlovat a ten dotyčný, co vtip řekl, se mu sám začal smát. Zkrátka máte tu situaci, která je vtipná a komentátoři začnou vysvětlovat proč je vtipná (její pointu), i když vám to jako divákovi došlo i bez jejich pomoci a k tomu všemu postava, které se situace týká najednou pointu pochopí a začne na ní teatrálně reagovat. Navíc i samotný komentář je kolikrát pro mě až příliš emotivní, sice chápu, že postavy, co ho poskytují, jsou do příběhu zažraní, ale bohužel o dost víc jak já, takže prostě nejsme na jedné vlně. Zkrátka v tom nejpodstatnějším, čím je tenhle seriál originální a pro mnohé zajímavý se to pro mě sype jak domeček z karet, a tak jsem si sledování nijak extra neužil, i když mám docela rád cundere (nebo spíš „tsun de rais“) charaktery a i způsob, jak logicky bylo podané celé propojení světů, mě potěšil, protože jsem původně čekal, že se s jeho vysvětlováním (proč se vlastně všechno děje) seriál vůbec nebude zatěžovat. Animace byla hezká, hudebně to ušlo. Pro mě však jen 6/10.

Možná že kdybych se vyznal ve videoherní sérii, tak bych si seriál užil o něco lépe, protože by mi docházelo mnohem víc souvislostí a dokázal bych si mnohem lépe poskládat celý obrázek. Seriálu se docela povedlo mě přesvědčit o tom, že celý tenhle svět je velký a plný různých zajímavých postav a příběhů, zkrátka že tohle byl jen jeden příběh z mnoha, které se tu odehrávají a že by i mělo smysl se dozvědět něco víc, protože tu jsou určitá zajímavá tajemství. Dál mě přesvědčil o tom, že i tahle jedna dějová linka o Lavi a jejím poznání toho, co znamená být hrdinou, měla nějaký smysl, a tak jsem jejím sledováním neztrácel svůj čas. Také jsem si dokázal poměrně oblíbit hlavní hrdinku, i když mi to trvalo opravdu hodně dlouho. Seriálu se bohužel nepodařilo mě příliš přesvědčit o tom, že všechny ty zdejší mecha věcičky a magie fungují nějak dobře a zajímavě dohromady, robotí sentinelové, automata a do toho jakési divné čáry – možná jsem to celé úplně nepochopil a ve hře třeba všechno funguje a je kolem toho postavených spousta povedených příběhů, ale tady mi prostě ani jedno nesedělo. Dál byly v seriálu i určité pasáže a vlastně i celý díl o hledání horkého pramene, bez kterých bych se obešel, které mi přišly hloupé a u kterých jsem ten pocit, že ztrácím čas, měl. Také mi seriál příliš neprodal víc jak polovinu postav, s tím kolik jich tu bylo, jak rychle se občas objevili a zmizeli, jsem občas neměl ponětí kdo byli a jestli jsou vůbec důležití (třeba se mi teď vybaví nějaká parta, co se jen tak během jednoho dílu prostě sešla v hospodě aby zavzpomínala na staré časy), ale zase, vsadím se, že pro hráče her to určitě mohli být důležité postavy, milá camea, zkrátka oni ví, já netuším. Další věc, z které jsem nebyl moc nadšený, byla animace. Působila na mě tak, že se tu nikdo extra nesnažil a CG roboti taky nikdy nebudou můj šálek čaje. Když si to dám celé dohromady a porovnám se svým zážitkem, tak jsem jakožto někdo tímto univerzem prakticky nepolíbený zase někde na průměru. 5/10

Docela bych i chtěl dát „Velkým potvorám z Arsu“ nějaké nadprůměrné hodnocení, protože mě zaujalo prostředí, líbila se mi většina postav a rád jsem s nimi cestoval po zdejší planetě a poznával různé zvláštní kultury. Dokonce jsem si i chvíli říkal, díky všem těm „prototypům“, že by tu mohla být kolem nich i nějaká fajn zápletka (třeba něco jako Čajka) a hádal, jestli to bude mít celé nějakou souvislost se všemi těmi zvířecími „Chapeau“ - jaký bude jejich význam pro příběh. Byl jsem během sledování dobře naladěný, měl spoustu otázek, na které jsem čekal odpovědi, ale když na ně začalo docházet, tak jsem jenom seděl a nechápal. V posledních dvou dílech se prostě děly nějaké věci, ale mě přišlo jako by mi chyběly kritické informace, několikrát jsem si říkal „proč?“ jindy zase „a tohle se vzalo kde?“. Vypadalo to, jako kdyby se autoři najednou zbláznili, chtěli všechno nějak rozseknout, ale absolutně se vykašlali na to někomu něco vysvětlovat, skoro jako kdyby si najednou uvědomili, že jim došel čas a tak všechny svoje myšlenky a dějové zvraty házeli pátý přes devátý s tím, že divák to určitě nějak pochopí, nebo to vlastně ani nepotřebuje... Polovinu z toho, co se dělo, jsem měl problém pobrat, druhou půlku mi seriál absolutně nevysvětlil „It just happens!“a tak mi celý poslední díl přijde jako jeden velký bullshit. Když k tomu přidám další negativum, kterým je průměrná animace, nebo spíš hodně rozkolísaná, kdy některé záběry a efekty vypadají slušně, ale za minutu je nahradí něco skoro až otřesného, tak i když bych docela chtěl dát „Velkým potvorám z Arsu“ nějaké nadprůměrné hodnocení, tak ono to prostě nejde. 5/10

Minecraft isekai spuštěný v sandbox módu, kde je agresivita monster nastavená na nízkou úroveň, a tak si z nich můžete udělat domácí mazlíčky, odehrávající se v lese, kde někdo zapomněl vypnout tiskárnu na elfky a asi i holky obecně, takže jich tu nakonec máme na jednoho průměrného farmáře takových 50+, ale dobře zapamatovatelné a odlišitelné od ostatních jsou tak 2-3 a nejlepším, nejzajímavějším, nejplatnějším (prostě tím, který má všechna nej) ženským charakterem je pavoučice Zabuton. Jako nic proti harému, pokud má svou funkci a význam, ovšem tady v rámci toho být family friendly zaměnili tvůrci organizovanou polygamii za obyčejnou monogamii, čímž kompletně zabili hned několik vtípků z mangy (do které jsem díky pár komentářům pod videi nakonec také musel nakouknout, pro objektivní zhodnocení). Hlavní hrdina tu však asi bude mnohým divákům bližší, protože je to přesně ten typ, co má sice kolem sebe holky, ale v zimě s nimi po nocích hraje evidentně tak akorát šachy a když už se tu náhodou objeví nějaký ten potomek, tak z toho, jak je to autory anime podané, máte dojem, že vznikl tím, že Hiraku poklepal dívce na břicho svým mocným „multifunkčním nářadím“ (Grekem01 trefněji označovaný jako „Udělátor“), zadeklamoval „dítě“ a to bylo vše. Ono obecně schopnost tohoto multifunkčního nářadí byla na mě prostě moc, mít cosi, co se může měnit skoro na všechno možné dle libosti bych ještě zkousl, ale že při jeho používání stačí myslet na libovolnou věc (třeba rostlinu, houbu...) a ona vám prostě začne sama růst bez semínek, působí skutečně přehnaně a divně, asi jako strýček Pompo z Arabely, kdybych ho měl brát vážně. Staví se tu jeden příbytek za druhým, ale nějak jsem si nevšiml, že by někdo řešil spojovací materiál, takže to celé asi drží jen díky tomu, že jedna z elfek ovládá takové stavební metody, které my nechápeme, nebo je to prostě magie! A tak jediný povedený running joke je nakonec o tom, že jsou všichni kolem u vytržení z toho, jakou sílu se podařilo Hirakovi nevědomky shromáždit... Ale dost už, o tomhle ten seriál vlastně až tak není, počítám že tím hlavním, proč si ho tolik lidí oblíbí je ta jeho pohodová a poklidná atmosféra, důraz na budování vesničky - zkrátka pokud rádi hrajete hry, kde se něco staví, líbila se vám třeba TenSura, ale vyškrtli byste z ní všechny ty „trapné souboje“, pak tady budete doma. Seriál má i docela povedenou animaci i hudební doprovod, který vám ten příjemný zážitek umocní. Zkrátka pokud dokážete vypnout mozek a naladit se na tu správnou budovatelskou vlnu, budete se mít fajn. Pokud máte rádi anime holčiny všech druhů a ras a preferujete kvantitu před kvalitou, pak opět budete v sedmém nebi, i když možná (pokud znáte mangu) ani ne... Já si vystačil s pavoučicí, mozek jsem dokázal vypnout jen napůl a naladil se jen na 6/10.