Jeoffrey

Napsal jsem to už sice asi dvakrát, ale klidně to zopakuji, po předchozí sérii, která byla pro mě (prozatím) pomyslným vrcholem všeho, kdy se naplno zúročila vybudovaná atmosféra, zpevněné vztahy a hodiny tréninku, se navazuje těžko. Prvních pár dílů jsem se příliš nebavil, ba co víc, byl jsem i trochu otrávený, že autoři zase vytáhli již tolikrát řešený problém - Hinatovu výšku. Působilo to jako kdyby se velké finále kvalifikace vůbec neodehrálo a my byli zase na začátku, kdy si potřebuje hlavní hrdina vyřešit svůj velký problém (který ale už minimálně jednou řešil) a najít (zase) své místo. Ani ty jednotlivé tréninkové kempy mě nijak extra nezaujali, říkal jsem, že je hezké, že mi představují další vynikající hráče, ale k tomu, aby pro mě vybudovali stejnou atmosféru, jako byla kolem Shiratorizawy to stačit nebude... Postupně si mě to ale opět začalo získávat. Další Hinatova cesta k zlepšení začala být tím, že dokázal na jednu stranu sklopit hlavu a na druhou nechat stále otevřené oči, vlastně docela sympatická. Ta atmosféra se nakonec také daří kolem jednotlivých soupeřů postupně budovat (alespoň třeba v tom 13. díle to napětí docela funguje) a stále si Haikyu!! dokáže udržet ten správný poměr mezi samotným sportem, hromadou (fungujících) motivačních momentů, které udržují natěšenost diváka na velké souboje a vcelku běžnými záležitostmi, které nám ukazují, že ten volejbal hrají vlastně docela normální lidé. Haikyu!! je pro mě pořád nejlepším sportovním anime současnosti, ale tohle byla zatím rozhodně nejslabší část seriálu. Ovšem s nadějí hledím do budoucna, protože je zřejmé, že by to v dalších dílech mohlo opět šlapat tak skvěle jako dřív... Zatím v půlce 4. řady 8/10 a na léto se těším... EDIT 9.1.2020 - Druhá půlka mě zklamala, nemělo to napětí, nemělo to drive, kromě samotného závěru, kdy jsem si opět vzpomněl, co je na Haikyu!! to dobré. Zkrátka nějakých deset dílů nudy, kdy mi bylo dění na hřišti víceméně ukradené a kdy mi hlavně celá ta hloupě vložená část s Nekomou neskutečně vadila, protože ničila už tak slabé tempo další (a pro mě ne zrovna příjemnou) studenou sprchou. To co dokázali vybudovat autoři v předchozích sériích, to mrazení ze sledování, kdy jsem sledoval každou vteřinu, tady zvládli asi jen v posledních dílech, kdy už to zase mělo emoce, napětí a vše fungovalo tak, jak dle mého má. Ale to bylo sakra tak moc pozdě!! Tentokrát nemůžu tvrdit, že něco bylo dobré, protože byl dobrý finiš, když jsem si cestu k tomu finále nijak extra neužíval. Tohle se moc nepovedlo. Druhá půlka 4. série je u mě maximálně 5/10 a celkově jsem tak na 6,5/10 což jsou sakra slabé 4* a zklamání, u kterého se akorát bojím, aby se v další řadě neopakovalo...

Přemýšlím, jestli se mi o tomhle anime chce vůbec něco psát, protože to byla rozhodně ta nejnudnější podívaná z celé sezóny. Kdyby to nevycházelo v úterý, kdy můj program zel prázdnotou, tak jsem s Orphenem přestal nejspíš hned po pár dílech. Většina věcí tu působí hodně průměrně. Animace je retro, protože manga také není zrovna z nejnovějších, hudba je špatně zvolená a do většiny scén se hodí asi jako vášnivé líbání na hřbitov... Na otázku, zda je to tak nezáživné, protože jde o špatnou adaptaci nedokážu, díky tomu že neznám mangu a ani jsem neviděl starší verzi z let 1998-99, odpovědět. Co ale dokážu říct, je to, že anime působí hodně uspěchaně, občas vysvětluje zbytečně moc a jindy zase zatraceně málo, s atmosférou se tu také pracuje dost mizerně a některé zvraty jsou prostě divné... K tomu přidám ne zrovna zajímavého hrdinu, co si říká Orphen, ale vlastně mu tak skoro nikdo jiný neřekne, dál tu mám vcelku obyčejného "Robina" a děvče u kterého netuším, jestli je tam pro legraci, nebo jako snaha o romantickou linku a pak "Azalku", která je za vším, nejspíš i za raním průjmem hlavního hrdiny, zjevuje se znenadání, že se bojím podívat se i z okna a všechno jí prochází a nejspíš nebude zlá, jenom komplikovaná... Prostě je to blbost, průměrná, divná fantasy, kde by asi i byl nějaký potenciál, kdyby se s tím nezacházelo takhle hloupě... 3,5/10

Anime je prý zachráněno! Je na čase si uvědomit, že zde hodnotím dílo, které v jednu chvíli bylo druhou nejlepší sérií ze všech na celém My Anime Listu, i když to pouze dokazuje, jak snadno se dají hodnocení na nejrůznějších databázích ovlivnit. Ovšem musím říct, že mi tohle dílo rozhodně něco dalo, samozřejmě tedy spoustu poznání... Například můžu nyní s klidem říct, že pokud jste v Pánovi prstenů okouzleni paní Galadriel, pak jste podle elfských parametrů absolutní gerontofil a navíc ani její mana prý už není nejčerstvější. Také pokud někoho vzrušuje taková Zvonilka, pak má prostě smůlu, ledaže by ho měl asi jako půlčík. Zkrátka musím kladně ohodnotit, že se zdejším světem a vůbec jeho logikou točící se kolem sexu si někdo dal opravdu hodně záležet. Není to žádná trapná rychlokvaška u které si máte akorát tak "vyhudrovat krocana", ne tady je to promyšlené, vědecky i logicky podložené bádání. Je třeba také ocenit, že s něčím jako je Ishuzoku Reviewers vůbec někdo přišel a pustil ho do televize a to ještě ve verzi (té necenzurované), která je v mnoha ohledech mnohem explicitnější, než manga - tohle chce koule! Tak jsou hranice ecchi opět posunuty a místo nepřesvědčivého "nemyslím, že to není hentai" dostáváme od spousty diváku naprosto odhodlané "myslím, že to je hentai". S tím, jak já vnímám rozdíl mezi ecchi a hentaiem (praktikuji stejný postup jako u erotiky a porna) si však výše uvedené nemyslím, protože jak mi kdysi vysvětloval můj otec - dokud není vidět krocan v troubě, pak to není porno! (lze uplatnit i v gastronomii). Pornografie pro mě zkrátka znamená názorné vyobrazení sexuálního aktu s náležitými detaily, ale i Wikipedie říká, že vnímání hranice mezi erotikou a pornografií je do značné míry subjektivní... Co tedy Ishuzoku Reviewers vlastně jsou? Kromě hromady "fap materiálu" (i když tím, že scény nejsou nijak extra dlouhé, musíte být rychlejší než Top Trans) je to nečekaně docela dobrá a promyšlená zábava. Někde jsem četl označení ecchi (nebo i hentai) sitcom a ano s touhle definicí, tedy že jde o situační komedii zaměřenou na sex a vše okolo, se dokážu plně ztotožnit. A teď to nejdůležitější! Bavilo mě to? A splnilo to svůj účel, abych si v nouzi nejvyšší udělal dobře? Ohledně první otázky musím přiznat, že odpověď je "vetšinou ano". Tím že jsou jednotlivé rasy a jejich sexuální návyky, preference a limity tak dobře promyšlené to bylo zajímavé. Tím, že hlavní hrdinové jsou docela sympaťáci a vše berou zodpovědně ale i s nadhledem mě bavilo je sledovat. A díky nejrůznějším nápadům, někdy opravdu hodně zvláštním situacím a pointám mě to i dokázalo rozesmát. Jistě, byly tu díly, které byly i pro mě hodně zvláštní ne zrovna příjemným způsobem a jestli mi tu někdo přizná, že podle něj byl nejlepší díl ten o snášení vajec (a zároveň se neodhalí jako Reptilián), pak jsem s ním skončil... A nyní k té druhé otázce. O délce jednotlivých sexuálních scén jsem již mluvil. Toho, že ne každá scéna bude dle vašich sexuálních preferencí přitažlivá jsem se také lehce dotkl. No a pak je tu pro mě ještě fakt, že tenhle styl animace pro mě není nijak extra vzrušující. Je to na mě zkrátka až příliš "round and bouncy" a to není zrovna můj šálek čaje... Tedy musím s politováním oznámit, že u mě Ishuzoku Reviewers jako materiál pro upuštění plynu příliš nezabodovali a rozhodně si nemyslím, že by dokázali plně suplovat kvalitní "háčko". A právě proto nemám moc chuť dávat nějak extra nadprůměrné hodnocení, protože v jednom ze dvou hlavních aspektů u mě Ishuzoku Reviewers bohužel spíš pohořeli. Každopádně to ale byl zážitek, silně pochybuji, že v téhle sezóně existuje anime o kterém by se víc mluvilo - můžete ho milovat ale i nenávidět, tvrdit že je to poklad, nový svěží směr, kreslení norníci, nebo i říkat, že jde o vrchol nevkusu, reklamu na prostituci - ale pokud jste přišli až sem, neměli byste tvrdit, že nevíte o co jde... Což je důvod, proč jako recenzent recenzuji i tyhle recenzenty. 6/10

Somali to Mori no Kamisama je hořkosladký příběh o jedné cestě dvou naprosto odlišných stvoření ve světě, který jim není nakloněn a s neúprosným časem v zádech. Goku má pravdu v tom, že prostředí je zajímavé s unikátními postavami, kde koncept jednotlivých ras, kultur a zvyků je krásně rozmanitý, vše je barevné a občas neskutečně nádherné. Rozhodně s ním ale nesouhlasím v tom, že by byla ústřední dvojice nějak slabá, nebo že by to celé byla nezajímavá či nudná věc. Také jeho srovnání s Mushishi, nebo Natsumem není podle mě zrovna to pravé ořechové, jistě, možná je tam snaha o navození obdobné atmosféry a částečná episodičnost, ale to je tak nějak všechno na co jsem ze společných znaků přišel... Stejně tak nechápu, co kolegu překvapuje na tom že Golema, který sice žil 999.9999 let (nebo kolik tam přesně říkají), ale celou dobu nevytáhl paty z magického lesa a jeho jedinou interakcí s ostatními rasami tam venku bylo tak maximálně jejich odhánění ze svojí "zahrádky", překvapují pro nás normální a běžné věci. Takoví křováci někde v Africe můžou žít celý život ve svém pralese, s Evropanem se potkat tak maximálně jednou za život a vsadím se, že by pak taky slušně čuměli co se všude venku děje a spoustu věcí by absolutně nechápali - že by kolega neznal třeba takové Bohové musejí být šílení? Navíc je to Golem, kterému dělali společnost tak akorát jeho zvířátka v lese, znalosti do něj maximálně nalil nějaký jeho stvořitel... Nechápu co je zrovna v tomhle k nepochopení... Ale dost komentářů ostatních, dám se zase do toho svého. Mě ústřední dvojice seděla, rozhodně mnohem víc než třeba v UchiMusume. Somali je krásným příkladem lidského dítěte, na jednu stranu je zvídavá, dětsky upřímná a roztomilá, na stranu druhou je tvrdohlavá, neposlouchá, zlobí - prostě docela klasické dítě, mnohem méně idealizované, než taková Latina z výše zmíněného UchiMusume. Jistě, občas nás obohatí o nějaké hluboké moudro, jako třeba "Láska není nikdy lež", ale na tohle dokáže upřímná a naivní dětská mysl bez problémů přijít, takže i v těchto momentech Somali věřím. Golem je ideální opatrovník, chová se zodpovědně, stoicky, nepřehání, většinou jedná až příliš racionálně - protože je Golem, což je někdy vtipné, jindy trochu podivné, ale dle mého to skvěle kontrastuje s živelností hlavní hrdinky. Většina vedlejších postav je pro mě také buď zajímavá, nebo sympatická, tedy ani zde nemám problém. Dokonce i ta atmosféra na mě funguje, jak píšu v první větě je to hořkosladký příběh, kde si na jednu stranu užíváte dobrodružství, objevujete zajímavý a barevný svět a na druhé straně je vám stále připomínáno, že Somali v tomhle světě nemá moc šancí a že Golemovi zatraceně rychle dochází čas, tedy i ty nejhezčí chvíle působí pořád tak nějak smutně! A že je to předvídatelné a nemáte o hrdiny opravdový strach? No já nevím, ale poslední dva díly na mě zrovna takhle nepůsobily a celý konec je pořád stejně hořkosladký, jako celé anime, jen ještě intenzivněji, což mě nakonec dokázalo i docela slušně dojmout. Zkrátka já si Somali to mori no kamisama opravdu užil a proto nemůžu jít pod 4*. Jinak za zmínku ještě rozhodně stojí openning, který už když jsem slyšel poprvé na mě rozhodně zapůsobil, ať už silnými úvodními tóny, tak i povedenou směsicí různých nálad (= jak ta skladba pořád mění atmosféru). 7,7/10

Anime o tom, že roztomilé dívky dělají roztomilé věci, mají svůj školní klubík v rámci kterého se něčemu věnují a budují vzájemné vztahy, je nespočet. Některá se jen unáší na vlně episodičnosti a baví svou příjemnou atmosférou a vtipem, jiná mají i nějaký ten cíl, jako třeba tady - najít asteroid a pojmenovat ho Ao. Je zde tedy něco navíc oproti všem těm předchozím, co by Koisuru Asteroid posunulo někam dál? Mě osobně zaujal široký záběr, s jakým se zde pracuje. Hledíte rádi na nebe nebo hvězdy, civíte radši jen do země, nebo chcete sledovat zábavnou i zajímavou interakci mezi mladými roztomilými dívkami? Astrologie, geologie, meteorologie, kartografie - všechna tato odvětví jsou zde částečně zastoupena, o všech se i trochu něco dozvíme (na poměry podobných anime konceptů vlastně docela dost) a možná i pochopíme, proč zrovna tyto obory může mít někdo rád. A to je rozhodně pozitivní, díla, která vzbudí chuť a zájem o něco dalšího, co nás třeba před tím tolik nezajímalo, přeci mají dle mého smysl. Navíc Koisuru Asteroid nezaostává ani v dalších klasických aspektech, jako je příjemná atmosféra, sympatické postavy, líbivá animace, pohodový soundtrack... Co mě také mile překvapilo byl fakt, že anime pokryje během jedné sezóny podstatně větší období, než je zvykem. Často to bývá tak, že jedna sezóna odpoví jednomu pololetí, nebo jednomu školnímu roku, zde však dostaneme více času, během kterého se stihnout vystřídat některé postavy a přinést s sebou zase něco nového. Koisuru Asteroid byla příjemná podívaná, ale i zajímavá a trošku edukativní, vše podané velice kvalitně a tak, abyste dívkám splnění jejich snu přáli. 7/10

I filmová Konosuba si drží svůj standard ohledně vtipů a během nějaké té hodiny a půl zvládne i odvyprávět docela smysluplný a zajímavý příběh s tím, že postavy a jejich vztahy se zde posunou mnohem víc, než v celé druhé sérii seriálu... A já jsem spokojený, bavil jsem se moc dobře, na barevnou magii se mi pěkně dívalo a k dokonalosti mi snad už jen chybělo, kdyby v závěrečných titulcích, po tom dojmu co ve mě zanechal boj s další generálkou pána démonů, začalo hrát "All you need is love..." 9,2/10

Na jednu stranu je fajn zase vidět mé oblíbené postavy ze seriálu Yuru Camp a připomenout si tu příjemnou atmosféru, kterou jsem si tehdy tak užíval. Na druhou stranu koncept tříminutových episod u takového typu díla je naprosto nedostačující a ne zrovna vyhovující. Zkrátka než jsem se dostal do té správné, příjemné nálady, tak byl konec dílu... Navíc už to ani není (přesto, že je opět v názvu Camp) tolik o tom pravém kempování, mizí jakýkoli informativní přesah o tomto koníčku a tak jediné co vlastně zbývá je drobné seznámení s jedním japonským regionem, kde se anime odehrává. Preferoval bych třeba dvě dvacetiminutové OVA, než tyhle malé jednohubky! Ale alespoň jsem si díky nim na Nadeshiko a spol. zase vzpomněl a uvědomil si, že se stále těším na druhou regulérní sezónu v lednu 2021. 6/10

Až vám zase někdo někde bude vyprávět o tom, že se z těch moderních anime vytratila originalita, hravost a nadšení samotných autorů, pak si prostě pusťte Eizouken a hned pochopíte, že nemají pravdu. Tohle anime je doslova reklama na lásku k anime a animaci jako takové! A to jak od samotných postav, z kterých energie a nadšení pro věc doslova sálá, tak i od autorů, kteří v každém záběru (a především ve snových sekvencích) jasně demonstrují svojí vášeň, kreativitu, hravost, smysl pro detaily... A vše se nese ve strašně příjemné atmosféře, díky které ze všeho máte strašně dobrý pocit. A všechny postavy jsou tak zajímavé, zapálené, sympatické (a jak píše Starletka vizuálně rozmanité a tedy dobře zapamatovatelné). Seriál také přináší spoustu zajímavostí ohledně tvorby anime a v nejrůznějších drobných paralelách se dá odvodit i spousta dalšího. Můžeme tu třeba vidět souboj mezi kreativitou, kdy tvůrce chce aby jeho dílo bylo co nejlepší a nejbohatší a mezi managementem, který potřebuje splnit termíny, dodržet náklady - zkrátka musí do jisté míry držet kreativce na uzdě, aby něco vůbec někdy reálně vzniklo. Můžeme tu vidět, jak vznikají koncepty světů, jak důležité jsou detaily, nebo třeba i fyzika, mechanika. Nebo milujete plynulost pohybu, různé kamerové záběry, či jste blázen do filmové a seriálové hudby a víte, jak moc dokáže umocnit vizuální zážitek... Jistě, ne každému může sednout styl samotné animace a myslím si, že tohle anime je primárně určeno pro ty, co se o anime a animaci opravdu zajímají, ale zaujme i ty, kteří už viděli hodně, nudí se a chtějí něco opravdu originálního. Ale po pravdě ono se u toho dá díky tomu příjemnému náboji i docela dobře relaxovat. Za mě je Eizouken TOP anime sezóny Zima 2020 a opravdová reklama na lásku a vášeň k anime. Easy Breezy... 9/10

Q66 má pravdu, někdy k opravdu dobrému a povedenému dílu stačí zajímavý nápad a velmi dobře zvládnutá atmosféra, díky které které vám nebude muset vše dávat dokonalý smysl a není ani třeba vše perfektně a podrobně vysvětlit, abyste se celou dobu slušně bavili. Chápu i diskuzní příspěvek S3DimenTa, který celou tuhle sérii přirovnává k mixu Minority Report a Haniballa, s tím, že já bych k tomu v pozdějších dílech přidal ještě Inception (well, there is a well inside a well...). Zkrátka je to hodně nápadité, tajemné a s divákem se tu občas hraje jako kočka s myší. Takže zaujalo, bavilo, dokonce jsem se často těšil na další díly. Negativa? Za mě možná trošku slabší konec, kdy jsem očekával něco víc intenzivnějšího, možná ještě zajímavějšího, ale i tak bylo zakončení adekvátní. A pak už zbývá jen jediná otázka - Jsem také geniální detektiv, když jsem totožnost Johnnyho Walkera uhádl během prvních pár dílů, nebo zrovna tohle bylo tak strašně průhledné? 7,5/10

Druhá série mi přišla podstatně slabší než ta první, trvalo mi několik dílů, než jsem se vůbec dostal na tu správnou vlnu a tak jsem si jí užíval asi až ke konci "War Game" s rodinou Apollo. Tenhle pocit pohodové zábavy mi ale vydržel jen pár dílů, protože celá část s prostitutkami byla místy až bolestivá na sledování - nebo spíš samotný hlavní hrdina byl v téhle pasáži mnohé, jen ne zrovna zábavný a obdivuhodný. Panic Bell a jeho snaha ochránit si svou počestnost působila tragikomicky, ale bohužel spíš takovým tím smutným dojmem, kdy mi opět vytanulo na mysl, že kdyby všichni chlapi byli jako Bell, tak tu už dávno nejsme... Tahle část mě extrémně nebavila a řešit třeba pokus o reverse rape od něčeho, co vypadlo jak žába, se mi vůbec nechce. Poslední dva díly pak byly jen takové lehké povídání si o ničem, kde asi jediná důležitá věc je řešení romance mezi bohy a smrtelníky, což já bych měl vyřešené prakticky hned ve stylu reklamy na Kofolu - Když jí miluješ, tak není co řešit! A tak tohle rozebírání toho, že každý má jinak vyměřený čas a co s tím, mi přišlo tak nějak zbytečné, asi jako problém - já jsem dívka a on je upír... Ve výsledku nejsem z téhle druhé série příliš odvařený, bavil jsem se jen občas a tak dát víc jak 5/10 prostě nemůžu.