vitac.

Westernová klasika (vnucuje se mi i slovo "pohádka") s nezaměnitelným hudebním motivem, dosti černobílým pohledem na svět, s ostrou hranicí dělící dobro a zlo (fakt? možná ne tak docela...). O mužích, o mužské hlavě, duši a srdci a prakticky zcela bez žen (opravdu? jedna by se našla... spíš jako kulisa:)). Zatímco mnohá z témat - rasismus, předsudky, chamtivost, útisk slabých, dilema touhy po vzrušujícím/poklidném životě, moudrost stáří versus jankovitost mládí a tak dále, a tak dále - nestárnou, tak především na technické kvalitě obrazu je už těch bez mála šedesát let notně vidět. Přestřelky a souboje občas působí směšně, na druhou stranu dokáží mile překvapit zručnou prací s koňmi a akrobacií jezdců... Přes zmíněné nedostatky jde stále o výborný film, velké plátno mu sluší a pokud se najde vůbec někdo, kdo TMS v životě neviděl, určitě by to měl někdy napravit. Pro mě synonymum westernu. (Projekt 100, kino Blansko, 15. 2. 2016.)

Hm, tak pět jsem tomu kdysi dal, jooo...? You read the Bible, Ringo? Not regularly, no. Tak teda jo:) Kino Art (9. 10. 2014).

Zamilovanost je, když při pohledu na NI zahrajete špatně tři noty v řadě. Když vidíte JEJÍ oči jedno kam se podíváte, před spaním je poslední věcí na kterou myslíte to, jestli si nejdřív čistila horní, nebo dolní patro zubů, a ráno první myšlenkou to, jestli si obleče první pravou, nebo levou ponožku. Nevyženete JI z hlavy ani kdybyste chtěli a vy nechcete, protože je to krásné... i když třeba trošku trpíte, neboť ONA to vlastně ani neví;) Mulholland drive je na tom podobně. Je to naprosto fascinující film. Jediný, který jsem viděl tři večery v řadě. A od té doby jednou za rok až dva. A vždy mě z něj mrazí v zádech, tečou slzy a v hlavě dlouho zní "I've Told Ev'ry Little Star...". Jen - dá se skoro po deseti letech pořád ještě mluvit o zamilovanosti, nebo už je to jistojistě láska? Pět a půl!:)

Tak tenhle sitcom mě zasáhl jako blesk z čistého nebe a perfektně mi sedl. Přesně tento typ humoru miluju, a když k tomu připočítám geniální (a zároveň velmi sypmatické herce), originální a praštěné scénáře, je pro mě v každém díle o zábavu postaráno. Já bych se asi celou stopáž chechtal i kdyby se tam Manny s Bernardem jen tak producírovali a nic neříkali, takoví jsou to řízci:) Nemůžu jinak než pět hvězdiček!

25. 1. 2011 - Pro mě stále jeden z nemilejších a nejoptimističtějších filmů. Krásná hudba, vynikající výkon Audrey Tautou a fantastické zachycení snílkovského chápání světa (fiktivní TV zprávy:)). Jasných pět.

24. 1. 2011 - I po těch letech stále parádní zážitek. Jasně, člověk tam teď najde spoustu drobných nejasností, ale čert (vlastně vetřelec:)) to vem, já ten film miluju a hodnocení nechávám na pěti.

Snad první živák, co jsem v životě viděl. S bráchou jsme ho sjížděli ještě na VHS pořád dokola. Při The Hellion/Electric Eye mně pravidelně mrazilo v zádech a Halfordův obleček a la "Modrá ústřice" bych klidně nosil i do školy, mít ho k dispozici:) Nakonec jsem si mrazení užil i ve skutečnosti, jak v sestavě s Timem "Ripperem" Owensem, tak navrátivším Robem Halfordem. Velká škoda, že neexistuje podobně kvalitní záznam Judas Priest z turné po Painkillerovi, to by musela být také bomba.

Dle prvních dvou pravidel bych měl mlčet, ale aspoň tohle prozradím - Fight Club je fantastická podívaná s neotřelým scénářem, velmi svérázným humorem přesně dle mého apetitu a výbornými Pittem a hlavně Nortonem. Krom tohoto bezchybného obalu v sobě skrývá dostatek materiálu k zamyšlení. "Tak si ten suterén nechte", čtyři a půl!:) UPDATE (říjen 2015): Během posledního půl roku jsem si FC měl tu čest zopakovat hned dvakrát ve dvou různých kinech (podruhé jsem už měl trošku obavy, zda se nebudu nudit... a nakonec jsem si film užil úplně nejvíc ze všech jeho projekcí!) a mám dojem, že můj v tuto chvíli již vousatý komentář - šest let - si zasluhuje rozšířit. Stále si za ním sice stojím, ale možná z něj není úplně patrné, jakým opravdu poctivým kusem kinematografie FC je (zvlášť v porovnání se současnou hollywoodskou produkcí recyklovaných recyklátů recyklovaných recyklátů - xeroxových kopií xeroxových kopií... nebo zfilmováním příšerných knih:)) Není to efektně natočená hovadina, není to inspirace pro trubky s IQ tykve, není to film o kritice nějakého "systému". A několikrát to v něm explicitně zazní. Je to kritika prázdných životů celé generace mužů, která v sobě i při obyčejné několikaminutové rvačce pociťuje víc života, než za celý pracovní týden. Ne kvůli touze někam se zařadit, efektu stádovosti, ale potřebě cítit, že skutečně žijí. Přitom rvačku stačí nahradit čímkoliv smysluplným, co zrovna nemají kluci ve velkoměstě jako první po ruce:), zkrátka tu o ni vlastně vůbec nejde... A ta krtitika je stále platná. Edward Norton - fantastický - Pitt může makat v posilovně do aleluja a nic mu to nepomůže, Nortonovi bude jen (zde nutno přiznat že zdatně) sekundovat:) Zvuk, hudba - ty jsem vůbec předtím vůbec nezmínil - výborné. Humor - mnoho velmi vtipných situací a dialogů/mluvených myšlenek - doporučuji poslouchat originální znění (možná proto jsem si film podruhé mnohem víc vychutnal, titulky jsem skoro nečetl). A hlavně finále - ať stojí mimo realitu jakkoliv, je silné a... moc sladké, nese v sobě obrovské zadostiučinění. Hodnocení zvyšuju na pět, Fight Club si je plně zaslouží. We're a generation of men raised by women. I'm wondering if another woman is really the answer we need.

Úchvatný film, který na mě hluboce zapůsobil. Především po vizuální stránce - fantastické záběry na krajinu, "pokládání" člověka do mozaiky přírody v roli malé části celku (např. už při jedné z prvních scén - zastavení u konce cesty na Aljašce... nádhera). Vedderovo lehké americké country s nostalgickými melodiemi si také určitě občas rád poslechnu a k trampingu se dobře hodí. Líbilo se mi také až skoro dokumentární pojetí některých rozhovorů hlavního hrdiny s postavami, které potkal na své pouti. Líbily se mi Carine (scéna při slavnostní večeři po promoci) a Tracy (scény od její první písničky na kytaru postupně gradující až do druhé vystoupení, společné s Chrisem). Vlaky. Práce na kombajnu (pro kombajny mám slabost...;)). Přiznám se, že dopředu jsem moc netušil o co přesně jde a jak příběh dopadne, takže i to určitě mému zážitku přidalo. Protože závěr mě překvapil. Co se týče jaksi ideové roviny filmu, Chrisovy pocity chápu, ale do mého vlastního pohledu na toto téma film nic moc nového nepřidal, bral jsem ho prostě jako příběh. Stejně tak jako třeba Revolutionary Road nebo American Beauty. Ovšem zaujal mě (a v konečném důsledku vlastně i trpce rozesmál) komentář uživatel[e/ky] Kulmon: "...způsobu života jednoho mladíka, kterého omrzel normální život, spálil..." Spíš mi to přijde naopak - když člověk dospěje a dostane rozum, bývá většinou už v takové situaci, že jeho návrat k normálnímu životu (ke kterému více či méně inklinujeme) je prakticky nemožný nebo chce neuvěřitelně moc odvahy. A výdrže zlomit sobectví okolí, často jeho úplně nejbližších. Kariéra a majetek jsou fajn věci - při hře Monopolů, ale ne ve skutečném životě, kde díky nim už ani neznáme pocit pohlazení větru po tváři a vůni lesa... Nicméně v Chrisově podání to byl opravdu extrém. Nedělám to často, ale dávám pět. 21. 7. 2010 - Při druhém zhlédnutí na mě film působil trošku rozvláčně, ale za hodnocením si stojím.

Film odehrávající se v mé domovině, namluvený jazykem mého kmene v době mého dětství. Dodnes nemůžu zapomenout na pštrosa pobíhajícího v jedné ze zahrad v Olšanech, zvídavost mých kamarádek (cca desetiletých), které se v nevědomosti připojily ke komparzu babek čumících přes plot... Film, ve kterém po každém zhlédnutí (a že už jich bylo) najdu nový detail, který ho dělá ještě vtipnějším. Vynikající komedie, vynikající herci a pozoruhodná práce režisérky s neherci, které vybičovala (a jak jsem ji tak viděl na place tak asi i doslova:)) k velmi přirozeným výkonům.