Agatha

Výborně zahrané drama, originální zápletka a dojemný příběh. Kdyby byl tenhke příběh natočen podle skutečné události, ani bych se tomu nedivil. Takovéhle náhody a nepříjemná překvapení se konají i v reálu. Hlavním kladem snímku je beze sporu vynikající herecké obsazení. I to, že se Harrison Ford a Kristin Scott Thomas k sobě moc nehodí, je kladem. Dohromady je k sobě přivedla náhoda, tak proč by se k sobě měli hodit? Nakonec je spojilo to samé - ztráta partnera, bolest, hněv a možná i pomsta. Docela mě překvapuje tak nízké hodnocení. Minimilně 60% si tento film zaslouží určitě.

Když v televizi vysílali s prominutím tuhle slátaninu, tak jsem šel radši dělat úkoly. To myslím mluví za vše...

Předlouhé, ale občas vtipné a praštěné. A se skvělým dabingem.

Velmi zdařilá adaptace knižní předlohy. Hercule Poirot v podání Davida Sucheta byl opět jako vždy dokonalý. Na mě tato verze udělala daleko větší dojem než ta s Petrem Ustinovem - dej mu Pán Bůh věčnou slávu. Nedalo se přehlédnout jak herci Philip Jackson a Hugh Fraser zestárli. Ona je to přeci jen delší doba od natáčení seriálu Hercule Poirot z roku 1989. Ale čeká nás to všechny... Herecké výkony se zdály být poměrně obstojné. Docela dost to však zkresluje dabing, který mě v tomto případě moc nenadchnul. Hlas Petra Kostky sice nemá chybu, ale přeci jen mi k Davidu Suchetu více sedí hlas Jaromíra Meduny. Ale zpět k samotnému filmu. Prostředí a atmosféra přímořské zotavovny na mě také působily ve skrze pozitivně. Naopak trošku mě zklamaly kostýmy, které mohly být o něco honosnější. Ale osvědčená hudba bilanci zas vyrovnala. Jako celek mi z toho vychází jedno z nejlepších filmových zpracování románové předlohy, které se scénář snaží pečlivě držet. A jak je vidět, vyplatilo se to...

Jeden z mála českých kvalitních seriálů, který vznikl v době totality. Sešly se zde tři podstatné prvky: výborný scénář Fan Vavřincové, výborná režie Jaroslava Dudka a výborné herecké výkony včech protagonistů. Mluvit o každém z nich nemá cenu, všichni byli užasní a jedineční. Neopakovatelný a pro mě nepřekonatelný rodinný seriál, který svou laskavostí a účelem pobavení a odreagování dostane i toho nejzarytějšího odpůrce tohoto žánru. A to, že je obraz černobílý je jen k dobru, divák totiž nemá moc velkou možnost sledovat a rozptylovat se pestrým prostředím, ale nerušně vstřebábat a pozorovat herecké koncerty...

Kdyby toto téma bylo zfilmováno dnes a modernějším způsobem s dnešními filmovými hvězdami, tak by to na divácké publikum udělalo stejně silný dojem jako kdysi v roce 1979. Nedivím se, že se ženy nějakou dobu po uvedení tohoto snímku stopu "pokud to šlo" vyhýbaly. I dnes to na diváka, který to neviděl desetkrát, působí hrůzostrašně a starostlivé maminky svým dcerám při sledování filmu vtloukají do hlavy "vopovaž se někdy v životě stopovat"! Místy skutečně běhá mráz po zádech, obzvlášť díky napjaté a nervydrásající hudbě, která v tomto případě dělá hodně. Nevím jestli si toho někdo povšiml, ale při posledním vysílání na Tv Nova, scénu kdy dojde k napadení a odhalení vnad J. Nagyové, "šikovně" neukázali a snažili se to zamaskovat reklamou. Ale všímavým zrakům to jistě neuniklo. No nic, to jen pro zajímavost. A i když dneska některé scény působí nedokonale, trapně či legračně, Smrt stopařek i po téměř třiceti letech k obrazovkám přiláká dost diváků nato, aby se konkurenční televize pustili do boje, která z nichbude toto české krimi vysílat...

Lehce přihlouplý a zbrklý manžel Ondřej Vetchý a mírně dominantní a razantní manželka Libuše Šafránková. Nezapomenutelná filmová manželská dvojice v nezapomenutelné komedii. Prvotina Michala Viewegha - pro mě nejpodařanější. Plno prostého humoru a vynikajícíh hlášek typu: "...Kdybych dělala jazyky, neseděla bych tu jako kráva..." apod. I ostratní herci byli dobrou volbou, hysterická Vilma Cibulková, o své Andulky se starající Zindulka a o Květě Fialové nemluvě (její kreace, kterou provádí s dítětem v náruči, je odzbrojující). A samozřejmě Kvido! Co nám ostatně dnes zbyde jiného než si dělat z onoho bývalého režimu srandu...

Hlavní zápletkou filmu je románek mezi prezidentem a obyčejnou úspěšnou ženou a to vše na pozadí prezidentských voleb. Celým snímkem jakoby vyvstává otázka zda se prezident může z ničeho nic zamilovat aniž by mu neklesly volební preference. Příběh vyžaduje velké a osobité hlavní představitele, a to Michael Gougles a Anette Bening bezpochyby jsou. Ale přesto to nestačí. Hodně tomu chybí, scénář má jisté mezery a nedostatky. Na mě celý film působil poněkud stroze a nepřirozeně. Závěr mě vůbec neuspokojil. Takové nemastné, neslané. Ale přesto má snímek své klady: prostředí a program Bílého domu vypadal poměrně věrohodně a autenticky. A velkolepá hudba do tohoto prostředí výborně zapadá. Nicméně vystihl bych to asi takhle: jednou a dost...

Z filmu příjemná a okouzlující atmosféra Mexika jen čiší. Pestrost, sytost, rytmus a váseň. Působivě napsaný příběh celosvětově uznávané malířky Fridy Kahlo je jako přímo ušitý pro Salmu Hayek, která se své role zhostila opravdu bravurně. Pro mě je to její nejlepší role. Ostatní její kolegové z filmu vedle ní tvoří také zajímavé větší i menší role. Výprava, kostými, masky a hudba tolik typická pro Mexiko jsou velkým kladem snímku. Pro lidské smysly je tak připraven neobyčejný prožitek...

Když jsem poprvé zjistil, že se má natáčet biografický film o Edith Piaf, nevěřil jsem, že se to tak moc povede. Připadalo mi, že jsem se za celý film jen jednou nadechl. Hlavní představitelka Marion Cotillard má u mě schovanýho Oscara, nevím jestli by se někomu z Hollywoodu podařilo jejímu výkonu alespoň vyrovnat. Atmosféra Paříže je také nepopsatelná. Pozornost si zaslouží i masky, pod kterými se mladíčká Edith Piaf proměnila v nemocnou a životem těžce zkoušenou ženu. Nevím co vyzdvihnout dříve, ale přehnaná chvála škodí. Mně se snímek líbí tak jak je, nic bych neměnil. O hudbě snad není třeba mluvit. Záverečná scéna, kde Edith Piaf před koncem svých sil zpívá svou "Non, je ne regrette rien", musela oslovit a obměkčit i to nejledovější srdce...