LEATHERFAC

Liza: "Slíbils nám, že pojedeme k jezeru." Homer: "Slíbil jsem vám spoustu věcí - proto jsem tak dobrý tatínek." Liza: "Splněné sliby dělají dobré tatínky." Homer: "Ty dělají skvělé tatínky..."

Taková rozkošná pohádka pro dospělé ve stylu Amelie, o tom, kterak paní Čokoládová mezi zapšklé pánbíčkářské maloměšťáky odvahu a štěstí přinesla. Ten styl filmařiny je na mě možná až příliš pohádkový a Juliette nepatří zrovna k mým oblíbeným herečkám, nicméně musím připustit, že ve mě tenhle film dokázal hned několikrát rozbouřit nějaké ty zasuté emoce a pohádky mám celkem rád - takže proč ne? :) PS: Judi Dench si tu pro sebe utrhla pořádný kus herectví i přez vedlejší roli a já před ní hluboce smekám...

Klenot české TV tvorby. Zajímavé je, že Jana Hlaváčová tu hraje maminku Hanzlíkovi ač sama starší o pouhých 10 let. Menšík o 20, což by už věkově odpovídalo. Hlaváčová je tu na první pohled viditelně zestařená uměle, toto byl zjevně důvod :) V době natáčení bylo Hlaváčové 39, Hanzlíkovi 29 a Menšíkovi 48 let. V pokračování Tažní ptáci - o 5 let později se tvůrci už Hlaváčovou moc zestařovat nesnažili a Hanzlík, který v prvním dílu vypadal celkem mladě, už v pokračování vypadá na svůj věk a tudíž je na něm už dost vidět, že je na roli Hlaváčové syna už trochu starý - vypadá spíš jako mladší bratr, než její syn.

Důstojné zakončení. Tak se to obvykle píšívá nebo písává? Většinou u seriálů, které měly svoji největší kvalitu někde uprostřed a pak už to jelo tak nějak setrvačností ke konci. To ale není případ MEŠE. Ten si svoji kvalitu udržel do poslední série, přesto (nebo právě proto) že trošinku zvážněl a místo neustálých žabomyších válek s Frankem, se okruh námětů poněkud rozšířil. Upřímně MASH miluju v obou jeho polohách. I tu humornější, i tu vážnější. Obě jsou totiž součástí i mě samotného. Každopádně kromě Simpsonových, je to seriál, který mě vždycky dokázal rozveselit a dokázal mě držet se nad vodou i v dnech, kdy mi nebylo zrovna do zpěvu. A to není vůbec málo. Díky za to. Všem tvůrcům. Protože tímto MASH přesáhl svoje hranice pouhého seriálu. Stejně jako zmiňovaní Simpsonovi. Oba se staly něčím mnohem víc. Staly se celosvětovým fenoménem napříč několika generacemi. To se moc seriálům nepodařilo. Těmhle dvěma ano. A poslední díl není rozhodně důstojným zakončením tohoto fenoménu. Je nádherným a moudrým rozloučením, plným emocí a smutku, ale i radosti z konce válečného šílení. A že tu není moc humoru? Není, a co? Jak už jsem napsal výš, tu vyhýbku seriál přehodil už trochu dřív. A myslím, že na trochu vážnější díl na konec mají tvůrci po těch 11ti letech báječné zábavy nezadatelné právo. Stejně jako Hawkey na svoje rupnutí v bedně. Charlesova anabáze s korejskými muzikanty hrajícími Mozarta, je jedna z nejemotivnějších z celého seriálu. A upřímně ta poslední dvouhodinovka zvážněla tím děním, tak nějak naprosto přirozeně, stejně jako třeba díl, kdy se loučil Henry, že mi to opravdu nepřišlo jakkoliv nepřirozené. A kdo tenhle seriál miluje a při posledním goodbye se zvedajícím se vrtulníkem nemá mokré oči, nejspíš se ještě s nikým nikdy neloučil...Ne, tohle opravdu není jen důstojné zakončení...Je to mnohem, mnohem víc než jen to...

Nu já nevím, ale mě tahle manželská odysea vlastně nepřijde vůbec humorná, spíš jen smutná, stejně jako první díl Homolkových... Tam kde je třeba v Takové normální rodince opravdu komediální nadhled a sranda, mi tady ten nadhled nějak chybí a to neustálé vzájemné jizvení je spíš bolestné, než úsměvné, protože v mnoha rodinách a manželství je to podobně skutečné.

Počáteční rozjezd megavtipnej, nápad i provedení super, nicméně po asi půlhodině přestává být většina vtipů vtipných, děj čím dál míň nápaditější a po půlce filmu už jsem neměl chuť v téhle taškařici pokračovat. Bohužel.

Překvapivě vůbec né špatné. Ve srovnání s Atentátem je tu napraveno to co mi v Sequensově filmu trochu chybělo. Za prvé to bylo trochu hlubší vnoření do života a vnímání hlavních postav. Atentát i přes obsazení výraznými herci, neměl ambice rozehrávat nějaké vnitřní vztahy. Pojetí formou polodokumentu to ani moc nedovolovalo. Jenže právě pro tuto formu ve mě nedokázal Atentát vzbudit tak hluboké emoce, jaké by měl, nebo mohl. Herci tam totiž krom známých historických fakt, v podstatě neměli co jiného převyprávět. Anthropoid jde trochu jinou cestou, je tu čas zobrazit hlavní postavy jako živoucí lidi, kteří nejsou jen válečné stroje plnící rozkaz, ale jsou to bytosti jako každý z nás, které trpí strachem, emocemi, výčitkami, pochybnostmi a které i v této zoufalé době měly plány na lepší život a touhy po lásce a po přežití toho všeho. Za druhé obsazení Gabčíka Láďou Mrkvičkou, který prostě není úplně ten vůdčí hrdinný typ. V podstatě tam vedle rozhodného Jelínka a Brzobohatého vypadal trochu jako takový moula. Což je pro mě za danných okolností dost podstatný kixs. Zde je to spíš naopak, Gabčík zde dostal svého představitele velmi důstojného - Cillian je skvělý herec světového formátu. A z hlavní dvojce je to tady spíš on kdo je ten vůdčí typ. Což by podle historických fakt mělo být i přesnější, protože Kubiš byl v podstatě náhradník ve skupině, kterou vedl od začátku Gabčík. Velmi zajímavě je tu obsazen Adolf Opálka hvězdou z Game of Thrones (v Atentátu R.Brzobohatý) a je zajímavé ho pozorovat v naprosto odlišné roli než byl blonďatý Targarienský hajzlík. Čurda dobrý, nicméně zbytek skupiny spíše nevýrazný. Hlavní trojce ovšem funfuje dobře. Představitel Heydricha vybrán rovněž skvěle, škoda, že tu nedostal trochu víc prostoru. Co se týče negativ Anthropoidu, musím říct, že u Atentátu filmu prospěla čb. barva co se týká autenticity a taky doba vzniku brzy po válce. Atmosféra doby a strachu je tak mnohem intenzivnější, nicméně na dnešní dobu dopadl v tomto ohledu i Anthropoid vcelku dobře, ale čb. barva by filmu asi dodala větší mrazivosti - viz. Schindlerův seznam. Takže tímto je celkový výsledek obou filmů pro mě na srovnatelné úrovni, tedy za slušné 4. Protože upřímně třeba Vyšší princip, Ostře sledované vlaky, Obchod na korze nebo Spalovač mrtvol jsou přeci jen o tu minimálně jednu podstatnou hvězdu výš. I tak se ovšem oba režiséři s tímto tématem poprali na výbornou a se ctí a klobou dolů před nimi. A před Sequensem ještě obzvlášť, za to, že si to dokázal prosadit v době, která tomu nebyla zrovna pozitivně nakloněna.

Proč mě všechny ty francouzské filmy mého mládí najednou tak nehorázně nudí? Zestárly tolik ony, nebo já? Nejspíš obojí. Námět a nápad je to dobrý, nicméně provedení je vlastně hrozná ptákovina, stejně jako většina ostatních Belmondovek, stejně jako většina filmů s "Funézem" nebo Spencerem a Hillem. Zatímco třeba takový MASH nezestárnul ani od doby svého vzniku ani od 90. let, kdy jsem ho viděl poprvé, všechny tyhle francouzské a italské komedie zestárly jako o celé století. Na "Velkého Blondýna" raději nekoukat vůbec - to jsem dal asi 15 minut a naznal jsem, že si nebudu kazit vzpomínky. Asi to tak raději udělám i mým v dětství milovaným Jeanem-Paulem...jednou provždy.

Řekněme si to otevřeně - tento film od doby vzniku zestárnul. A to hodně. Nemůžu dát víc než 3* protože za víc tahle legenda bohužel opravdu nestojí. Plytké charaktery, utahaný nezáživný děj co nezaujme. Ke konci jsem se nudil k uzoufání i ve chvílích nejdramatičtější akce filmu a to je dost špatně. Budiž mu řečeno na jeho obranu, že tento problém mám s většinou filmů z padesátých let. Filmy prostě stárnou. Jen pár nejlepších nikoliv.

Český dabing je moc fajn, za začátku je trochu cítit, že je to dělané v podmínkách tak trochu "na koleně" ale s dalšími sériemi se to lepší a lepší. Jen bych měl jednu výtku vůči dabingu Franka Burnse. Tahle postava mě vždycky iritovala. Myslel jsem, že je to tím jak je celkově zahraná. Nicméně když jsem si pustil poprvé originální zvuk, zjistil jsem, že v originále má Frank celkem výrazný mužný hlas a vlastně není zdaleka tak otravný jako česká verze Václava Kopa, který má hlas veskrze tak nepříjemný a iritující, že dělá z Franka často nemístnou a neživoucí parodii. Takže s odchodem této postavy jsem si celkem oddechl a to i přesto, že jeho část seriálu byla celkově více vtipná (i přes jeho přítomnost a i přesto, že se většina dílů motá kolem neustálých bojůvek dvojice majorů s dvojicí kapitánů). Teď vidím, že vlastně zbytečně, protože měl iritoval pouze český hlas Franka. Pozdější část seriálu sice poněkud zvážněla, ale to není vůbec na škodu - prostě přirozený vývoj. Margaret se už nechová jako zelená vygumovaná píča (jí prospěl odchod Franka asi nejvíc). B.J. hraje svůj part druhých houslí a vrchního nahrávače stejně dobře jako před tím Traper. Akorát, že je občas otravný svým rodinným životem a co se týká milostných eskapád, je tím pádem mnohem větší suchar než býval Traper. Ten byl sice větší numero, ale k srdci mi taky zrovna dvakrát nepřirostl, takže mě jeho odchod tak netrápil. Postava Henryho byla fajn, ale občas byla taky na hraně parodie (a to nejen v českém znění) a časem se neměla moc kam dál rozvíjet. Oproti tomu jeho náhrada v podobě plukovníka Pottera je naprosto živoucí, vtipná, otcovská (v nejlepším slova smyslu) takže náhrada více než dobrá. Postava Radara zpočátku roztomile vtipná, začíná časem lézt spíš na nervy, takže jeho odchod sice vezme seriálu kus sebe sama, ale přesto přijde v pravý čas. Klingera jsem měl raději jako travesti verzi, ale jeho pohnutky chápu - postavu bylo potřeba už někam posunout dál. Charles je postava víceméně do počtu - někdo protivný, jako oponent dvou kapitánů. Což mu jde celkem obstojně, ale je to postava, která ani vyloženě nevadí, ale ani si ji neoblíbíte. Naštěstí nemá zdaleka tolik prostoru jako Frank. Jinak celkově seriál je krom Simpsnů z mých nejoblíbenějších, svým prostředím lidí odtržených válkou daleko od domova, kteří si přesto dokážou udržet bláznivý humor jako to, co je drží nad vodou, aby to všechno nějak přežili, je v podstatě to samé i pro mě v reálném životě. Pomáhá mi držet se nad vodou, ve chvílích, kdy člověku není vůbec do smíchu. A to není vůbec málo a za to patří tvůrcům veliký dík. :)