tomeš

Tak tohle bylo překvapení. V letadle se nedá vyhnout tomu, aby člověk občas neviděl, co sledujou lidi kolem. Díky tomu, že jsem se vracel z Tokia, bylo v nabídce hafo japonskejch filmů. Moc jim nedám, ale někdo přede mnou sledoval nějakou japonskou crazy komedii... Zaujalo mě to ve chvíli, když jsem si všimnul (čemuž jsem nejdřív nevěřil), že tam jde o vztah mezi muži! Ha, takhle nečekaně jsem objevil svět (překvapivě) úspěšnýho japonskýho seriálu Ossan's Love o milostným trojúhelníku mezi realitním agentem Harutou, jeho nastávající a jeho šéfem. Japonskejch gay filmů jsem moc neviděl, když už tak nějaký anime (viz trošku jeblí Super Lovers), byť ne že by neexistovaly. Na tomhle filmovým pokračování seriálu mě ale zaujalo to, že jsou ty gay vztahy jednak zasazený do mainstreamový akční komedie, a jednak nejde o teenagery, ale o vztah mladíka (+-30) a jeho šéfa (+-60). Což je z hlediska japonskýho diváka fascinující jak věkovym rozdílem, tak vztahem podřízený-nadřízený. Teda ale aby bylo jasno, hlavní dějová linka se točí kolem něčeho zcela jinýho (realitní projekt), než kolem vztahů. Což je vlastně sympatický. Nicméně komu nesedí japonský prdlý komedie a neviděl aspoň nějaký díly seriálu (což byl můj případ), tak filmařsky z Ossanovy lásky odvařenej nebude. Ale to, že takovejhle japonskej film vůbec existuje (podlě me průlomová věc svým mainstreamovym dosahem a úspěchem), to je pecka.

A unique story that needs to be told.

Emilia Clarke úžasná (jedna hvězda), jinak celkově slabota. To Emma Thompson nemá zapotřebí toto... A samozřejmě soundtrack je cool! (druhá hvězda)

Viděl jsem jen čtvrtou sérii, but OMFG. PS: Jo tak jsem si pustil i ty předchozí, no, jak bych to jen,... pět bych tomu nedal.

Ta náznakovost, nevyslovenost, ty jsou na tom nejlepší. Plus Tchaj-wan <3 Ideální na cestu letadlem z Asie.

Souhlasím s tím, že filmově to nijak objevný není, ale ta hra jako taková je výborná. A Russell Tovey jakbysmet.

Jak mám Emmu Thompson rád, tak tohle u mě neobstálo ani jako zábava při dvanáctihodinovém letu.

Jeden z mála filmů, o kterým jsem dlouho věděl, chtěl jsem ho vidět, ale nebylo kde. Tak až letošní Mezipatra. Šel jsem na to bez očekávání a - líbilo se mi to hodně. Trochu asi taky pomohlo, že Gruzii mám tuze rád a film ji zachytil (včetně jídla!) pro mě výborně. Neotřelý téma, báječně zahraný (Levan Gelbakhiani!!), skvěle natočený (viz ten dlouhej záběr na svatební párty, jak kamera prochází místnostmi a přitom zabírá Meraba... nebo to rozednívání po jiný oslavě, kde Merab tančí v paruce pro Irakliho, na krásně zakomponovanou pecku Honey od Robyn, jó, to jsem měl úplně husí kůži!). A ten soundtrack! Jako jo, někdo může lamentovat, že scénář se nevyhne pár klišé, některý postavy jsou takový prkenný, ale tenhle film o tomhle tématu a v týhle zemi, to je potřeba hodnotit trochu z větší šířky. Je úžasný, že takovej film vzniknul, i když to neměl lehký (a nemá to lehký, hodně mě mrzí ty násilnosti kolem premiéry filmu v Tbilisi a Batumi v těchto dnech...). A pokud Levan Akin říká, že film začal dělat v reakci na (násilně rozprášenou) první pride v Tbilisi v roce 2013, tak klobouk dolu a držím jim palce. PS: Přesto všechno mě to úplně nalákalo, abych se tam zas vypravil!

Disclaimer: pustil jsem si to kvůli Davidovi Gránskému. Netflix moc dobře ví, na co koukám, tak mi to nabídnul :-) A nakonec tam bylo pár vtipnejch momentů. A nebylo to celkově tak příšerný. Když od toho člověk nic nečeká a vidí to po pár pivech...

Lepší, než jsem čekal. Jako do topky si to nedám, ale příšerný to v žádným případě není. Neokoukanej cast je easy on the eye a film i přes svou délku celkem šlape, za mě pohodovej podzimní večer. A musím zase opakovat, že považuju za luxus, když si můžu vybírat mezi lepšími a horšími queer filmy, takže jsem rád i za tenhle. A dycky bude někdo, kdo podobnej příběh vidí poprvý, koho to pobaví, osloví... A to u queer filmů pořád není málo. PS: Pokud si nejdřív pustíte trailer, tak se pak budete u filmu asi nudit :-)