Meow86

Od samotného začátku kýč střídá klišé. Vin Diesel si na náročnější dialogy nepotrpí, dělá tedy to jediné, co umí. Jenže role alfa samce, který v přítomnosti ženy vždy ví, co říct a jak ji dostat, je v jeho podání už jaksi taksi unavená. Nikterak mu v tom nepomáhá ani jeho legendární kožich, který osloví tak maximálně kazašské publikum z Karagandské oblasti. Hlášky, kterých je ve filmu jak nasráno, tlačí svou rádoby filozofií na pilu tak, že jediné, co se dá očekávat od diváka, je logicky vyšší "odpor". Ovšem třešinkou na dortu je neznámý hlavní padouch. Pochopitelně si akční filmy v důmyslných zápletkách nelibují, nicméně průhlednější už to být ani nemůže.

Hele, má oblíbená tvář. Hector Elizondo je pro mnohé známý jen jako Barnard Thompson - ředitel hotelu, co opatří vhodnou garderobu pro Pretty Woman. Ale krom Nemocnice Chicago Hope, kde patří k základní sestavě, okořenil nejeden televizní seriál skvělou epizodní rolí: Columbo, Kojak (2x), Můj přítel Monk, Beze stopy aj. Nepřehlédnutelný elegán.

Čenský a Stránský jako by si z oka vypadli neboli "my brother from another mother". Ve mně ovčí hlava nikdy nevzbuzovala odpor, ale spíše lítost a soucit. Tím sladší byl pocit zadostiučinění nad dobrým koncem. A všichni žili (jak jinak než) šťastně až do smrti.

„Loztlhejte punčochy, pane Bobe Harissi!“ Ztraceno v překladu mi mluví doslova z duše. Hovořím obstojně dvěma světovými jazyky, ale když k nám na kliniku dorazí zcela výjimečně Kunden aus Deutschland, jsem také "Lost In Translation". Ehh, teda vlastně "Verloren in der Übersetzung". Jen u toho nejsem tak okouzlující jako pro mě zprvu nesourodá dvojice Murray – Johansson. A už vůbec nejsem na konci mých německo-pantomimických rozhovorů dojatá, jako jsem byla na konci tohoto filmu. Milé a lidské. Go seichō arigatōgozaimashita.

„Více až po pitvě.“ Za poslední dva dny jsem rozpitvala hned osm dílů a během každého odběru vzorku jsem byla o krok blíž k vytoužené nirváně. Hynek Čermák coby detektiv Kuneš s křestním jménem, na které je nejspíš uvaleno embargo do konce série, dokonale zhmotňuje veškeré mé představy, sny a přání o tom, jak má správný policajt na české televizní obrazovce vypadat. Bravo. Opomenout se nedá ani Kunešovo křoví: Lukáš “konsolidace energií“ Příkazký, Tomáš “nejdražší půjčka“ Jeřábek, Jiří “rodinný tarif“ Vyorálek a pokud mě zrak nešálí, mihl se tu i ten kudrnatý jouda z reklamy na špinavé nádobí u Adámků. To nejsou jen herci z reklam. Hele, oni fakt umí. Škoda jen, že scénář poskytuje divákovi příliš mnoho vodítek k odhalení pachatele pomalu na samém začátku jednotlivých epizod. „Pak je tady ještě taková pikantérie. Vedle hovna se našel mobil, no.“

Neohlížej se, jde za námi kůň! Do všech detailů vymazlené a profesionální entrée. Bratři Cabani s jejich nekonečnou fantazií a hravostí opět zabodovali. Celý průběh večera nebyl tradičně nikterak opulentní. Velkým zpestřením, co do rozměrů, byl živý kůň na pódiu během úvodní scény, milým zpestřením pak historicky nejdelší děkovná řeč v českém jazyce v podání amerického scénáristy Charlieho Kaufmanna. Prostředí sálu hotelu Thermal je kapitola sama o sobě. Na tmavý ponurý design a rudé sedačky si nikdy nezvyknu. Snad už s tím Babiš příští rok něco provede.

„Kdybych byla Vaší matkou, tak bych Vás oběsila.“ Kdybych měla čistě teoreticky přijít do styku s Olgou Hepnarovou, tou Olgou Hepnarovou, jakou ji vykresluje Kazdo-Weinrebův snímek (protože jestli byla skutečně tak nesnesitelná, se už stejně nedozvíme), můj pohár trpělivosti s její osobou by přetekl v cuku letu. Všechny cigára bych jí spláchla do hajzlu a popelníkem přetáhla po palici dřív, než by na ní její sestra stačila vůbec vztáhnout ruku. Což znamená, že eventuální sympatie a soucit, jakožto s hlavní hrdinkou týranou společností, se naštěstí nedostavili. Chtěla odejít z domova a být jen sama se sebou. Měla odejít z domova, být jen sama se sebou a v klidu beze svědků chcípnout. A ne se doslova „NAVÉZT“ do nic netušících, nevinných lidí. Teprve potom by slova Acta Non Verba dávala ten pravý smysl. Michalina Olszańska ve mně dokázala skrze Olgu Hepnarovou vzbudit neskutečné emoce. Role se zhostila na výbornou. Berenika Kohoutová, jakožto hlas Hepnarové, nebyla vůbec špatná volba. Snad jen při závěrečném soudním procesu se mimika Hepnarové s dynamikou slova Kohoutové ne vždy shodovaly.

„Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem.“ Tesejte do kamene a šiřte, kde můžete!

Huňatý rodinný příběh se sladkou marmeládovou příchutí a s naprosto precizním propojením animované a hrané sekvence. "Každá rodina by měla mít den marmelády."

"Areumdawo sarangseureowo. Geurae neo, hey! Geurae baro neo, hey! Jigeumbuteo gal dekkaji gabolkka! Oppa Gangnam Style!" Pořady tohoto typu proplouvají kolem mě obyčejně bez povšimnutí. Když jsem ale nedávno naladila svůj TV přijímač a uviděla bezkonkurenční Ivanu Chýlkovou (v ten moment jsem samozřejmě ani netušila, že jde o Ivanu) interpretovat tu šílenou korejskou záležitost, spadla mi údivem čelist a od té doby pravidelně docházím na ortodoncii. Miluji parodii v jakékoli formě a proto si mě Honza Nedvěd, Miley Cyrus, Michael Jackson nebo třeba Maska v podání vnučky Karla Fialy naprosto získali. A když už to číslo, co se týče zpěvu, vážně stojí za hovno, pokochám se alespoň dokonalou prací maskérů a kostymérů. Bavím se a nestydím se to přiznat!