Darren98

Jako skálopevný fanoušek postavy Chuckyho napříč nanejvýš nadprůměrnými filmy o mém nejoblíbenějším záporném protagonistovi, kterému od malička fandím během děje, ale nikdy v cílové rovince jeho plánů, jsem na výsost spokojen, jak kvalitním a loajálním (sáze i fanouškům) seriálem pokračuje jeho zlodružství. Přes bohatou konkurenci populárnějších slasherů a 2019kový remake odolává Manciniho scénáristická i Dourifova dabovací chlouba zubu času, a nejen že nezastavuje vyprávění (jež oběhlo kolo žánrů přes akční horror po meta komedii) ve stylu původního poctivého thrilleru, ba dokonce zadostiučiněně doproplétává nejzásadnější charaktery napříč dekádami. Jakmile se na scéně objeví animatronicky výrazně pokročilější Charles Lee Ray, nostalgicky s sebou navrací jak své antihrdinské charisma tak i půvab ostatních rozřezávačů 80tých let. Přestože ústřední Jake doplňuje příběh bez problémů a překvapivě nenuceně funguje jako homosexuální puberťák, oblíbil jsem si víc zprvu nepříjemnou Lexy spolu s jejím plynulým charakterovým vývojem a s jejich ojedinělým vztahem, neméně také její pozoruhodnou mladší sestrou Caroline. Nicméně víc než Chuckyho neutuchající legrace mi pozornost kradly pouze vynikající Fiona Dourif a akta-xové duo přeživších z Chuckyho Kultu. Celkem tedy po více než bonusových flashbacích, kompaktnímu gradujícímu ději atmosférického městečka za poslechu hudby renomované z počátků i závěrů filmové linie a náramně zábavné fantastické osmé epizodě nemůžu prakticky jinak, než ohodnotit nad 90%.

Dodnes mi je po každém druhém zhlédnutí neuvěřitelné, jak málo známý je komediální sitcom tak moc excelující mezi zábavnými seriály a snad nejvíce ohledně hospitalizační tématiky, natož pak v našich zemích při tak výborném českém dabingu. Scrubs: Doktůrci představují nejkoherentnější spolupráci vtipné i smutné stránky, kde si obě navzájem dopomáhají k nejefektněji akorát přehnaným ulítlým situacím čistého (leckdy silně působícího i po nesčetněkrátém zhlédnutí) humoru a ke geniálně jak zrežírovaným tak hudebně doprovázeným vážným okamžikům, jaké kdy mohli památně zapůsobit na sebeméně citlivého diváka. Po zachování prvků osvědčené zábavy typu Přátel jako obměny milostných vztahů hlavních postav okolo několikaletého vývoje stabilního páru druhých nejhlavnějších postav, trpělivého kariérního vývoje a (výjimečně bohaté) práce s ikonickou znělkou je prakticky jisté, že se alespoň nějaká epizoda stane vaším oblíbeným 20minutovým zážitkem u televize, ne-li všechny.

Ve světě americké nadprodukce příběhů, z nichž superschopnostmi oplývají především díla ze světů Marvel a DC, která se z velké části soustředí na efekty, přichází tento britský unikátní seriál dokazující každou řadou, jak kvalitní práce se odvedla při produkci i psaní scénáře. Misfits: Zmetci jsou nejvýjimečnější v tom, že nadpřirozené schopnosti, které obsahuje, nejsou každé postavě vystavěné bouřce přiděleny halabala, ale podle jejího psychologického profilu - když někdo touží být zase mladý, dokáže se omladit, pokud někdo touží opustit své tělo v kómatu, dokáže si s jiným člověkem vyměnit tělo, když někdo tráví život tím, že denně nalévá mléko do kávy, dokáže ovládat mléko, a jestliže je nějaká holka frigidní a chladná vůči ostatním, je schopna vytvářet led. Tato závislost dovednosti na psychice je klíčem ke dvěma největším pilířům kvality Misfitů - v prvé řadě, postavy mají důmyslně propracovaný charakter, velmi zde totiž záleží na reálnosti povah a chování, a na základě nejrůznějších psychických stavů až dokonce psychických nemocí se ve formě souvisejících dovedností projevuje ten druhý pilíř, a sice vysoce kreativní různorodost těchto nadpřirozených schopností; od nejznámějších jako je neviditelnost a čtení myšlenek, se průběhem sérií dostaneme až k originálům, jako třeba schopnost teleportovat se do nejbližší skříně, jestliže dotyčný odmítne přiznání své sexuality, schopnost přepsání své osobnosti na osobnost fikční postavy, nebo i schopnost způsobit násilnou posedlost penězi dotyčného komukoli, koho se dotyčný dotkne. Tento obsáhlý sortiment schopností je navíc obohacen možnostmi odebrání, dání, či obrácení libovolné schopnosti za určitých podmínek, což několikrát v seriálu způsobí potřebné promíchání karet. Mimo toho funguje seriál i jako zdroj humoru, nebojí se hovorové, vulgární řeči ani mírně erotických scén. Neobvyklé zajímavé schopnosti na poli reálných a emočně propracovaných charakterů obdařeném humorem a záležitostmi ve skutečném světě činí z Misfits: Zmetci dokonalé dílo pro každého, kdo rád sleduje příběhy prostých lidí s nadpřirozenými schopnostmi.

Jakmile svět přišel o série Přátel, ukázala se coby nejutěšitelnější náhrada tato více romantická pouť s obdobnými postavami a akčnějším humorem občas jako z animáků, který se průběhem sérií vyvýjí. Přestože nemám romantické komedie vůbec v oblibě, působivost tady se pravidelně připomíná a atmosféru celkového příběhu udržuje až do poslední řady a půl, jež představuje emotivní vrchol sitcomu i jiných dlouholetých příběhů obecně (třebaže aspoň na dojetí). Ikonicky významná přednost tohoto seriálu spočívá v nedocenitelné výhodě vyprávění z budoucna, protože tvůrci od první epizody naplno využívají jak delší tak i nejmenší časové skoky, částečnou obeznámenost diváků se závěrem, chytáky s očekáváním a další užitečné hrátky.

Naprostá legenda mezi seriály s pravděpodobně největším jménem, protože Přátelé vítězi jako dlouholetý příběh ze života prostých lidí i mezi sitcomy, kde humorné scény jako kouzlem nestárnou ani po desítkách zhlédnutí. Všechny série plodí neskutečné kvantum různorodých dějových linek pro geniální sestavu šesti různých charakterů, přičemž nejlepší epizody udržují všech šest pro jednu zápletku. Navíc byla pro nejikoničtější znělku vybrána neomrzitelná písnička, během které jsme se jako malí netradičně učili, kdo koho dabuje.