Pete

Vlastně taková standardní vězeňská historka, ovšem s famózními herci, v čele s Menšíkem v jedné z jeho nejlepších rolí.

Ač bude Azur a Asmar vždycky můj oblíbenější film pro svou dějovou sevřenost, i zde u rozháranějších Pohádek noci se mi Ocelotův styl zdánlivě jednoduchých vystřihovánek velmi líbil. Tyto originální animace výborně slouží jako pěkná ilustrace k ději, a přitom ponechávají dostatek prostoru pro posluchačovu fantazii. Šest poměrně klasických pohádek je dobře vybraných, a úplně mě dokázaly vrátit do dětství, kdy jsem hltal příběhy o mladících, kteří musí splnit tři úkoly, aby získali krásnou princeznu, nebo také orientální příběhy z jiných světadílů vždy s nějakou tou životní moudrostí navrch.

15 minut a dost

Tady je všechno na svém místě, kamera, hudba, herci, režie. Ale stálo tohle téma za to? A když už si ho tvůrci zvolili, nešlo scénář trochu rozpracovat, a vydolovat z téhle love story nějaký přesah? Ve výsledné podobě zanechává film Do morku kostí hlavně pocit mrhání očividně enormního talentu všech zúčastněných, bohužel.

Fitko, osmdesátky, lesbení, steroidy, násilí, burani, zbraně, prstění, stupidita, krev, Lynch, křivdy, brouci, svaly, zadostiučinění, propast, Láska

Platí vše, co jsem napsal u prvního dílu. Koneckonců stejně si všichni přečtou celou knihu, a ne jen polovinu, a tak nebudu hodnotit, která půlka je lepší. Chtěl bych ale opět vyzdvihnout přínos Evy Green, která tu dostala svou nejzásadnější roli za dlouhou dobu, možná dokonce od Večernice. Každý tvůrce pojednává adaptace klasiků po svém, a vyznění tak bývá vždy zcela odlišné. U nových Třech mušketýrů se jedná oproti dřívějším filmům o odklon od lehkovážného dobrodružství až komedie k vážnějšímu dramatu, a zamysleme se nad tím, proč zrovna tato doba takové pojetí potřebuje.

Od poslední seriózní velkofilmové adaptace Dumasova románu uplynulo již 50 let, a tak je zase načase tasit kordy, všichni za jednoho. Notoricky známého díla se tentokrát konečně chopili nejpovolanější Francouzi, a pojali látku poměrně invenčně (a celkem pochopitelně úplně jinak, než předtím Britové) - humor a milostné pletky ořezali na minimum, a prim zde hrají zajímavě "realisticky" pojaté souboje a napětí, pečlivě budované v jednotlivých scénách. Špinavé ulice, potrhané kostýmy, ruční kamera v temných odstínech, břitký střih, pokud není zrovna kompozice nasnímaná na jeden záběr - zde se toho tvůrci nebáli, leč při zachování přehlednosti. Akorát to věčné napodobování Zimmerových hudebních motivů už by stačilo. Herecky tlumenější, vyčnívá pouze božská Eva, a spolehlivý Cassel (ten tu navíc už kvůli tátovi prostě nemohl chybět). Na ty 4* to tady mušketýři vytáhnou, vždyť každý dobře ví, že oni taky nejsou jen trojka.

Základní premisa opakujících se stereotypů výborná, některé scény výstižností až mrazivé. Pak tam ale úplně zbytečně Lanďák začne blbnout, zdlouhavě usiluje Somrovi o život ve stylu grotesky, a třeba jejich společný opilecký výstup trvá věčnost. Dvakrát jsme u toho usnuli, jak se s tím mladý Bočan strašně Páral. Kdyby byla Soukromá vichřice svižnější, o něco lépe natočená zkušenějším režisérem, měla šanci stát se klasikou.

Některý písničky nejsou úplně špatný, ale jinak to bylo natolik o ničem, že mi snad muselo něco uniknout. A není to tím, že bych nesnesl transky, i s tímto tématem lze rozehrát velké věci - viz třeba Almodóvar. Zdejší vysoké hodnocení v tomto případě absolutně nechápu.

Tak to vypadá, že i mladší brácha z posilovny chtěl mít svou Extrakci, ale tato je viditelně lacinější, a celkově o něco horší. Kdo však má rád střílení, shazování bomb, a trochu toho mučeníčka, měl by si také tady přijít na své. Z toho bahna blbosti a klišé film pozvedává o hvězdu vždy frajer Crowe, kterého je zajímavé sledovat i jak nakupuje v sámošce tofu. Akorát škoda, že nezhubne, aby mohl dostávat zase lepší role, a aby nám ještě dlouho vydržel.