Pete

Nebudu asi první člověk, co si tu stěžuje na přílišnou délku - přes dvě hodiny je prostě moc, zvlášť když uvážíme, že se jedná o notoricky známý příběh, který nemá čím zvlášť překvapit. Chazelle se vedle letů mimo naší atmosféru rozhodl věnovat tomu, že se Armstrong nikdy nedokázal vyrovnat se smrtí svoji dcery (pochopitelně), a jak to ovlivnilo jeho vztah s manželkou a syny. V této rovině rodinného dramatu film příliš nefunguje, nemá zajímavé dialogy, respektive není dotažený i kvůli tomu, že kožený Gosling stále utíká k těm raketám. Scény s lety jsou natočené velmi pěkně, skoro striktně z pohledu posádek, ale není tu nic obzvlášť pamětihodného, nebo inovativního. Výprava téměř dokonalá, kamera také, kdyby se tak neustale neklepala, jenže režisér přesto dokázal ten obrovský skok pro lidstvo natočit tak, že jsem se u toho i trochu nudil.

Nedovedu poslouchat operu, způsobuje mi to skutečnou trýzeň. Veškeré operní pasáže, a není jich úplně málo, jsem tak byl nucen přetočit, a přišel jsem nejspíš o propojení skladatelova díla a života, které si znalci vychutnají. Jako velký obdivovatel českého filmu musím však ocenit zbylé části této biografie, která není úplně špatně uchopená, a zvolená forma docela ladí s obsahem - ač tedy Janáček vlastně pouze tvoří, trpí, nebo běhá za mladšími ženami. Přinejmenším si budu pamatovat ňadra múzy Zlaty, a skutečný koncert Luďka Munzara, který tu přehlušil všechno ostatní.

Tak ve zdejších komentářích to je tedy zase jednou plodné, snad až nezaslouženě. Za mě tedy jen několik poznámek. Ač je nejspíš ještě více zinscenovaná, a 5 let je poměrně krátká doba, Síla se řadí někam mezi slabší Třeštíkové časosbery (například nedávná Anny, nebo Ester). K pochopení hlavní postavy nám chybí některá podstatná fakta, abychom si byli schopni jako diváci utvořit ucelený obrázek. Nemohu se navíc ubránit dojmu, že by obyčejný život každého druhého člověka mohl vydat na podobný medailonek, jen by měl pochopitelně pokaždé krapet jinou atmosféru. Zde dominují depresivní tóny, jelikož Fila si právě evidentně prochází krizí. To vyplývá už jen z těch kontrastů v jeho životě - genderman a feminista si nedokáže vytvořit fungující vztah k ženám (a to ani k vlastní dceři), vysokoškolák a intelektuál prokazuje, že ví úplný kulový, a chová se jako vypatlanec, žene se za jakousi kariérou, ale je to celé pouze virtuální bublinka, a ač se tu stále poněkud uměle dere do popředí téma síly, odkrytou nakonec vidíme pouze slabost a křehkost. Špatně natočené to však zřejmě být nemohlo, jelikož mě najednou zajímá, jak to s tímhle človíčkem dejme tomu za 10 let dopadne.

Hned během prvního dílu ta podobnost znalé diváky musí uhodit do očí - vždyť je to vlastně jakoby remake seriálové klasiky Osamělá holubice, ač bohužel v titulkách zmínku nenajdeme, Sheridan to přiznal až později v jakémsi rozhovoru. A skutečně se srovnání nelze vyhnout, atmosféra a motivy jsou prakticky stejné, ale 1883 hraje daleko víc na romantickou strunu, což je dáno vyprávěním z pohledu dívky příliš rychle dospívající v ženu. A rovněž je toto nové osídlování divokého Západu mnohem sentimentalnější, jelikož je především o vyrovnávání se s všudypřítomnou smrtí. Scénář se tak sympaticky cestou od předlohy čím dál více odklání, až skoro začíná křepčit s vlky (však také dorazí dokonce již notně vypelichaný Kopající pták). Prakticky se jedná o přemoudřelé, nepravděpodobně, knižně znějící dialogy ohledně základních hlubokých morálních pravd, většinou spíš v indiánském stylu, prokládané záběry na otevřenou krajinu - ty nekonečné pláně jsou nasnímané velmi pěkně, byť možná až příliš klasicky, nijak inovativně. Naneštěstí se tu projevuje přílišná délka série (9,5 hodiny), a tak jsou některé díly (nejvíc někde kolem třetího a čtvrtého) nepříjemně vycpány vatou. To je velký rozdíl vůči originálu (6 hodin), který byl oproti tomu přímo těhotný dějem. Málem jsem přidělil ještě o hvězdu níž i proto, že herci se sice snaží (a na Žlutovlasý Blesk se i pěkně kouká), jenže hvězdnému castingu Holubice tohle sahá pouze někam po ostruhy na botách. Vzhledem k tomu, jak je v některých recenzích 1883 nekriticky adorováno, jsem byl nakonec mírně zklamán, nicméně nutno uznat, že je to nadprůměrný western.

Je škoda, že když chcete v dnešní době natočit temnou detektivku, musíte jí zabalit pod pláštík superhrdinů, aby na to chodili davy, a výdělek stačil na nákladnou výpravu a luxusní provedení. Přitom kdyby hlavní postava nechodila v nezničitelném koženém oblečku, bylo by to za mě ku prospěchu věci - fakt už ty filmové komixy nesnáším. Nový Batman sice jede ve stínu těch Nolanových, konceptem pátrání po identitě sériového vraha i celkovou stylizací je to však pokračování Sedmičky jak vyšité. A opravdu, ty Fincherovské tradmarky jsou natolik očividné, až by měl mistr snad Reevese zažalovat ohledně autorských práv. Není to opravdu jen o tom, že je tam permanentně noc a déšť, který nedokáže smýt všechnu tu špínu, klobouk dolů před kameramanem, i před ostatními technickými profesemi, všechny složky poctivě budují atmosféru. Bohužel, scénář není zdaleka adekvátně vypilovaný, a navíc neobsahuje vlastně nic pamětihodného. Nejedná se rozhodně o takovou nezapomenutelnou událost, jakou byla trilogie Temného rytíře, nicméně stále je to prvotřídní zábava, a je třeba každopádně tvůrce pochválit, že skoro dosáhli svých velkých vzorů. Skoro.

Tak jsem si pro porovnání pustil také tuto původní frankofonní verzi trampot hluchoněmé rodinky, a toto je jeden z těch výjimečných případů, kdy je zámořská kopie lepší. Moje hodnocení může být samozřejmě zkresleno jednak tím, že zjevně nejsem cílovka, ale také zřejmě proto, že jsem Bélierovi viděl vzápětí po těch Američanech, ale tito blázniví Francouzi mě dost nudili, a s jejich postavami jsem se nedokázal sžít. Je přitom docela zajímavé, že scénář je prakticky stejně vystavěný, některé scény dokonce přímo totožné, lišící se jen drobnými nuancemi, celkové vyznění je však úplně odlišné. A navrch ty použité francouzské písničky byly pro mě bohužel docela neposlouchatelné.

Bohem zapomenutá rodinka - tak i s feel-good remakem o dospívání lze vyhrát Oscara. A tady v tom filmovém světě rybářů opravdu není místo pro zlo, všichni to myslí dobře. Jistě, rodiče jsou chudí a hluchoněmí, jinak se ale mají všichni rádi, stojí při sobě, a tak jim vlastně nic nechybí - jen někdo na simultánní tlumočení. Náctiletá dcera si tak musí vybrat mezi nimi, a vysněnou kariérou zpěvačky. Víc toho zde ani není, a já si musel v zápětí ze studijních důvodů pustit francouzský originál, který je - světě div se! - horší snad po všech stránkách. Američani mají lepší chemii mezi postavami, většina scén lépe funguje, podařilo se jim přidat sociální kontext, je to překvapivě také komornější, civilnější, a díky tomu až dojemné. A v neposlední řadě písničky jsou rozhodně snesitelnější - což je dost důležité, jelikož se jedná také o hudební film. CODA vypadá na první pohled jako velmi všední a neinvenční americký nezávislák, ovšem při bližším ohledání zjistíme, že v jeho jemnosti a jednoduchosti tkví právě ta krása.

Bulharská sociální sondička do světa půjček, dluhů a exekutorů je docela síla, a to jde "jenom" o prachy. Učitelka chce dát dětem morální lekci ohledně přiznání ke krádeži, sama však dostane řádný Urok. Nejvíc mě pak asi dostaly ty její zoufalé trampoty ohledně zaslání zbylých 1,37 leva do konce pracovní doby v bance, to bylo skoro až tragikomické. Vůbec je to celkem smutná podívaná, co všechno musí tahle slušná ženská udělat pro pár tisíc, aby rodině zachovala střechu nad hlavou, a sobě špetku důstojnosti. Bohužel vetšinou skoro 5 minut někam jede, nebo opravuje úkoly, než se dočkáme scény, která by posouvala děj. Ultra rozvláčný styl východoevropských art filmů mi tentokrát úplně nesedl, ale s prstem na FFW tlačítku jsem to zvládl bez úhony, a něco si z toho i odnesl.

Pasažéři bohužel představují typicky umělohmotnou sci-fi zábavu pro širší masy (se zacílením na náctileté publikum), a nejsou tak schopni zprostředkovat hlubší prožitek, či nějaké emoce. Premisa přitom byla slibná, a ambice tedy vyšší, jenže skončilo to opět mělkou, zaměnitelnou hollywoodskou podívanou, přičemž načrtnuté morální dilema je příliš ploché, a nedotažené. Navíc pokud by měl film alespoň trochu fungovat, jak snad námět původně zamýšlel, museli by se hlavních rolí chopit nějací charismatičtí herci, kteří dokáží divákům zprostředkovat alespoň základní psychologii svých postav. To se nestalo, a ač se na Jennifer opravdu hezky kouká, oba představují miscast vesmírných rozměrů. Další přešlap je zde podle mého hudba Thomase Newmana, která se k těm kosmickým eskapádám vyloženě nehodí. Nelogičnosti a prohřešky proti fyzikálním zákonům bych v tomto žánru velkomyslně odpustil jako daň zábavnosti, jenže čím blíže ke konci roste všeobecná stupidita do téměř nesnesitelných výšin.

Zvjagincev zde pokračuje ve svém prověřeném stylu - velmi dlouhé záběry všedního prostředí, kde se nic zvláštního neděje, ústí většinou v akční dialog, který je naopak kontrastně rychlý, emotivní, a posouvá děj dopředu. Toto záměrné zpomalování a zrychlování tempa může působit jako prázdný art, ale tvoří zajímavou, napjatou atmosféru, která zřejmě nesedne mainstreamovým divákům. Nemilovaní se soustředí na dekonstrukci a rozklad vztahu dvou rozvádějících se manželů, takže to není zrovna příjemná podívaná, a forma perfektně slouží obsahu. Lidske zrůdy, chudáci děti - inu, sledujeme velmi vyhrocenou životní situaci, kdy jde oboum krajně nesympatickým aktérům sobecky jen o sebe, a svoje chvilkové, pomíjivé štěstí, ale ovlivní je to na celý zbytek života, takže ani pak nelze čekat procházku růžovým sadem. A také kulisy, ve kterých se toto drama odehrává, jsou obrazem rozpadu a zmaru - opuštěné domy, anonymní sídliště, open-space kancelář nebo márnice - to vše v permanentním pošmournu a pološeru. Trochu škoda, že je v druhé půlce tolik prostoru věnováno pátrání, což bylo již samozřejmě tisíckrát zpracováno jinde a lépe.