Robbi

Kolem tohoto filmu je vždy trocha mýtů, napětí, tajemství a podobných záležitostí. Pro mě je dodnes pořád trochu nepochopitelné, že film byl v rámci Letního filmového festivalu pracujících promítán v našich kinech. Po dvou měsících ovšem zmizel a pokud se mi podařilo dopátrat se příčiny, bylo to právě kvůli fabulaci přejezdu vlaku napěchovaného smrtícím virem tehdejším Československem (jak jinak by se z Německa do Polska asi dostal, že?). Řekl bych, že v tom bylo plno náznaků, které by stály za středně dlouhý článek. Přivítal jsem znovuvydání v edici Slavných filmových návratů, ale poněkud mě rozladil doprovodný text, který musel napsat někdo, kdo film vůbec neviděl. Neřešil bych ani tak dramaticky "záhadné" uzdravení cestujících, v historii medicíny jsme byli svědky daleko větších "zázraků". Řekl bych, že celá atmosféra filmu je slušně vyvážená, je potřeba vzít v potaz, že tenhle film se točil v polovině 70. let a tudíž pro dnešní zhýčkané diváky může být ač akční, tak málo akční. Souhlasím s názorem, že ve filmu je pár velice zajímavých momentů, ať už pohled na jedoucí vlak, jeho zapečeťování v Norimberku či "monitorování" mostu, několik jiných zase zbytečně shazuje výsledný dojem (mám na mysli hlavně zadní projekci). Závěr je překvapivě jednoduchý, je to výborně udělaný film - nic víc, ale rozhodně nic méně.

"Když jedu, nezajímá mě, co se děje za mnou," s převahou vysvětlí Raul Julia, proč po usednutí do vozu urval zpětné zrcátko. Takže si nemyslím, že by tenhle film neměl dostatek humoru, dostatek hlášek, dostatek skvělých scén, mezi něž určitě bude patřit i "Plán Alfa". Možná, že další z mnoha klonů Tajného závodu mohou vypadat lépe a přitažlivěji, ale je to do jisté míry dáno i tím, že The Gumball Rally jim prošlápl půdu a ukázal cestičku. Výborná je i herecká parta, a pološílený Lapchik to celé podtrhuje. Ladies and gentlemen, start your engines!

Hodnotit Akci v Instanbulu je téměř nemožné - kdo se na ni podívá dnes, bude nejspíš prožívat něco mezi záchvaty smíchu a hysterickým kroutěním hlavy, jestli tohle lze myslet vážně (to se týká především závěru filmu). Ovšem nezapomeňme, že od doby natočení uběhlo nějakých 35 let a podobný syžet vlastně používala drtivá většina snímků s touto tématikou. Takže náš počin můžeme brát vysloveně jako ukázku, jak se ke špionáži postavila socialistická kinematografie - a v tomhle směru si troufnu říci, že byla odvedena slušná, rutinní práce. Mohl bych srovnávat s nejmenovanými US filmy, natočenými mnohem později, ve kterých neopeřený právník převeze skupinu protřelých defraudantů, a jedinou jeho zbraní je vysoký počet nepravděpodobnosti a takový pytel štěstí, že by ho museli vézt Santa Claus, Děda Mráz a Jesus dohromady, a stejně by se s ním nadřeli jak nikdy. Proto oceňuji i jednu maličkost - především možnost poznávat lokality, kde se natáčelo.

Už bylo několikrát řečeno, že každá doba s sebou nese zvláštní náhledy, a to na všechno. Tady se bude nadávat na stupidní tvůrce, kteří si dovolili udělat to, co v druhé světové válce bylo normální, že i desetiletý kluk mohl tahat brašnu s červeným křížem. A hned vedle bude oslavovat a sypat z rukávu hvězdičky dejme tomu za film Železný orel, kdy si teenager po několika dobrozdáních od stíhače-veterána vezme špičkový letoun a porazí s ním polovičku elitního vojska. Zkusme se zamyslet, co je větší nesmysl. Nedělám Boriskovi advokáta, ale rozhodně si nemyslím, že jde o totální blábol. Právě proto bych stejně jako paascha řekl - proberte se, ale myslím to opravdu trošku jinak.

Film jsem viděl především kvůli matce, která z něj byla nadšená, a ještě jsem pak zabodoval při vánocích, když se mi podařilo sehnat "soundtrack", tedy lidově řečeno LP ruského vydavatele Melodija s písničkami z filmu. Že film prošel tuhou cenzurou, když se tam tolikrát objeví slovo SVOBODA, to není nic překvapivého, stačí si vzpomenout na další počiny, mimo jiné To sladké slovo, svoboda!, který mě inkriminovaný termín přímo v názvu. Ideové byly, jsou a budou filmy napříč světem, ať jde o Rusko, Čechy, Německo, Francii, Británii či USA. Každý režim se bude chtít vychválit a ukázat, že právě on je ten nejlepší. A za každého režimu vzniknou i snímky takové, které posléze nepůjde s žádným z nich indentifikovat. Cikáni jsou zde vykresleni s maximální snahou a co nejvěrohodněji, prostě v duchu "budou se nám tak dlouho přizpůsobovat, až se jim přizpůsobíme". Ale nemá smysl hledat v Loteanuově filmu jejich povahu - tohle je příběh dvojice, která v rámci pro mnohé nepochopitelných tradic odmítla dobrovolně žít. Je tu i maličká parodie s Věznicí Parmskou, kdy "svobodný člověk" zabije vládnoucího tyrana. Jeden aspekt k zamyšlení tu je - pokud svobodu musíme vykupovat vraždami, ztracíme ji v okamžiku, kdy se pro tento čin rozhodneme. To jsem neřekl já, ale jeden velice moudrý antický filozof.

Přišel jsem o onu "Čelistmánii", protože film jsem viděl podstatně později, ale opět mě přesvědčil, že thriller se netočí tím způsobem, jak vidíme na přelomu století - nemusí být zavalený naturalistickými triky, přecpaný 3D efekty a klidně se obejde bez hektolitrů krve. Práce s náznaky, podpořená hudbou a gradujícím dějem, třebaže se může zdát, že je příliš jednoduchý, to se všechno "mlaďasovi" Spielbergovi povedlo na jedničku. Je to bez uzardění pět hvězdiček, především proto, že tomuhle filmu uvěříte.

Jeden z mála případů, kdy "dvojka" bídně nekulhá za jedničkou, možná i proto, že byla pojata v mnoha směrech odlišně - jen prospěl přesun do Evropy, nový Doylův kolega ztělesněný Fressonem dodal odlišný rozměr, Frankenheimerovo pojetí příběhu neublížilo a nápad se zdrogováním "Pepka" měl také hodně do sebe. Přesto však proti "Štvanici" tah na branku maličko upadá, ačkoliv i zde jsou patřičné přestřelky a na svou dobu dostatek efektů. A hláška filmu? Rozhodně cesta při uzdravovací kůře a povzdech "Pepka" Doyla při pohledu na blonďatou kočku se zmrzlinou: "Tu bych si dal!" "Zešílel jsi? Ženská v tvým stavu by tě zabila!" "Já myslel tu zmrzlinu, blbče!"

Čurda jako člen výsadku Anthropoid, dva zabití esesáci hned po seskoku, dojemný odvoz zraněného Gabčíka německou hlídkou, která se nechá uplatit zajícem, tajní agenti hulákající v bytě koledy a ještě všichni pohromadě... Jasně, jsou lidé, kterým je historie docela fuk, ale tohle je opravdu hodně silný kalibr, který se časem nelepší, nýbrž zhoršuje. Že Američané mají v povaze předělávat historii podle toho, jak jim to vyhovuje, není nic nového. Bez jmen Gabčík, Kubiš, Heydrich, Opálka, Čurda a další by to nebyl špatný film, ale takhle je to bohužel fabulace a nic než fabulace.

Kvalitu filmu asi vystihuje nejlíp to, že třicet let po jeho vzniku, v e filmovém období nabitém efekty a masovými přestřelkami, je prostě stále přitažlivý. A právě proto, co tu dost lidí považuje za nedostatek. Díky své civilnosti, zdánlivé neakčnosti a možná i rozvláčnosti. Že tu Redford předvádí jeden z nejlepších výkonů své kariéry je právě dáno tím, že nehraje žádného supermana, ale vyděšeného člověka s jistými zkušenostmi. Srovnávat film s předlohou je obtížné už jen tím, že autor literárního Kondora mu dal dvojnásobný čas. Každopádně si myslím, že "Kondor" bude patřit mezi skvosty 70. let a mezi vynikající filmy kinematografie vůbec.

Zdaleka ne tak bombastické a přeexponované jako verze s Antonio Banderasem. S postupujícím časem se může dalším generacím zdát tahle verze málo okázalá, ale to hlavní v ní i díky Delonovi zůstane.