Robbi

Vezměte onen chutný čaj jedničky, protáhněte ho pěti hrnky a pak předložte jako lahůdku. Filmu chybí originalita, nápad, skutečný důvod se zasmát nebo se bavit. Předvídatelné, nebál bych se říci odbyté, použitá klišé (jako bych místy viděl Sestru v akci) a nic na tom nezmění ani pokusy o taneční a pěvecké vložky, případně násobení rolí pro hlavní představitele Murphyho a Halla. Filmu chybí lehkost, nadhled, překvapení a skutečně vtipné pasáže - bohužel ani zakončení královské zkoušky za ně nelze považovat. Ač to možná zní příliš tvrdě, nemohu se zbavit pocitu, že kinematografie by se bez druhé cesty do USA klidně obešla.

Velmi dobře vystavěný film se silným tématem bohužel odstřelí závěrečná třetina. Přál bych si, aby jednou někdo natočil film, ve kterém nebude ono klasické klišé, že si někdo vymyslí tu nejnemožnější, nejkomplikovanější a nejkrkolomnější variantu a ona mu s přispěním 687 náhod a nelogických zvratů vyjde - prostě jenom proto, že to dotyčného/dotyčnou napadlo. Prostě že se někdo, kdo sice má ušlechtilé pohnutky, může mýlit nebo ho semele nelítostný systém. Měl bych sice po skončení hořký pocit, ale necítil bych se do jisté míry podveden.

Pokud je D2: Vlakem až na konec světa dech-beroucí train movie, pak jí může být i dramatický přejezd důchodkyně Košťálkové z Nespek do Čerčan na skládacím kole. Nevyváženost, přehrávání a celková roztříštěnost, značné nelogičnosti až nesmysly jsou totiž natolik do očí bijící, že by se mohly odehrát během dvaceti minut. Jak jsem uvedl ve své recenzi, nebyl jsem příliš nadšen snímkem Montenegro, ale ve srovnání s D2 se mu musím dodatečně omluvit.

Z dnešního pohledu a skandálů příběh téměř nepochopitelný, ale smiřme se s tím, že na počátku 70. let takhle svět fungoval. Stejně jako skutečnost, že navzdory přísloví "na každou svini se vaří voda" občas zhasne oheň, nebo tekutina stačí vychladnout. Za mě naprosto geinální, bezskrupulózní a slizký Michel Bouquet (tyhle role uměl) a tradičně skvělá Annie Girardot. Naproti tomu mírné zklamání v případě Mireille Darc, jejíž role nenabídla nic než zavádějící nabídku půvabů.

Komedie, v níž nechybí velmi zdařilá "převlékací" scéna, je rozhodně neprávem pozapomenutá. Stejně jako připomenutí, jak tvůrci dospěli k názvu filmu. Neváhal bych film vsunout do stejné přihrádky jako třeba Zásah v pravou chvíli, byť jeho úrovně nedosahuje, ale náladou a zpracováním se mu staví po bok.

S přihlédnutím k potenciálu, který tento dokument mohl mít, odvedl Ron Howard naprosto stejnou práci jako u filmu Rivalové. Vytvořil pocukrovaný dort, jehož základ sám o sobě postrádá mnohé. Nejde jen o to, že vynechává poměrně hodně zajímavých témat, ale soustředí se především na USA a právě Amerika nebyla pro Beatles jediným a zásadním středobodem. Takže pokud by byl soudný, přidal by do názvu dvě písmenka a vše by bylo v pořádku - The US Touring Years.

Bezesporu zajímavý pohled na jeden fenomén naší vlasti, rozebírající důvody a důsledky "likvidace" lokálních tratí, přestože oficiálně tak není tato činnost nazývána. Slyšíme názory odborníků i přímých účastníků celé problematiky, snad jen absence oponentů tu chybí, ačkoliv na oficiálních stránkách tvůrců najdeme - dalo by se říci - typické vysvětlení. Doporučuji si ho přečíst. Osobně mi vadil určitý chaos při přeskakování z lokality do lokality, takže orientace byla poněkud ztížená - doufám, že v chystané "dvojce" se toho tvůrci vyvarují. Pro milovníky "mašinek" jedno důrazné varování: tenhle film není o atraktivních pohledech na jedoucí vlaky, lokomotivy a letité krásky železnic, nýbrž o tom, proč jsou koleje osiřelé. Počítejte s tím!

Jako klad vidím skutečnost, že tvůrci neshodili pod stůl i obecnější témata - politický přístup hráče a kritické hlasy některých jeho spoluhráčů či novinářů. Naopak dokument zopakoval určitý nešvar podobných filmů - i přes setkání bývalých hráčů ze Santosu a reprezentace vlastně vše končí rokem 1970 a pak jako by se nic nedělo - padne jen skromná zmínka o závěru kariéry v americkém New York Cosmos. Pelého mise na MS 1974 nebo účast ve filmu Vítězství jako by neexistovaly...

Exkurze do historie, která na první pohled může připomínat poněkud slabší odvar podstatně syrovějšího Hotelu Rwanda. Nesmíme se však nechat zmást neznalostí tehdejších událostí. Snímek je zajímavě vystavěný a sice pozvolna, ale vytrvale graduje až k finále, možná ne tak bombastickému, ale smysluplnému. Určitě by se dalo vytknout několik téměř krkolomných scén (uprchlíci v komplexu v přítomnosti vládního vojska, drama při odletu letadla), zcela upřímně mi v roli Ariho příliš neseděl Chris Evans - pořád jsem viděl Captaina Americu - ale celkový dojem z filmu byl velmi dobrý.

Velmi zdařilý, i když některá fakta přehlížející dokument. Trochu mi vadila nevyváženost prostoru věnovaného posádce a samotnému vyšetřování, zrovna tak absence dalších zjištěných faktů - vůbec se tu nemluví o skutečnosti, co se s posádkou stalo po výbuchu nádrží, a je to velmi dobře známo. Místy je čtyřdílný cyklus až příliš patetický a typicky americký - je to na úkor některých zásadnějších informací. Tento nedostatek vyvažuje velké množství archivního materiálu a přítomnost svědků z událostí z roku 1986.