Robbi

Pro někoho je to jen "stará nudná detektivka", ale pro mě je to důkaz, že solidní příběh lze natočit, aniž by přitom vyletěla do vzduchu celá městská čtvrť, byla zdemolována jednodenní produkce špičkové automobilky, vystříleno munice jejíž počet by měl minimálně čtyři nuly za hlavním číslem a počet mrtvých a zraněných by se rovnal hustotě obyvatel ve středně velkém městečku. Nahá pastýřka nabízí vlastně vše - drama, pečlivou vyšetřovací práci, náhodu, štěstí, závist, humor i trochu rozšafného mudrování. Excelují tu dozajista Vladimír Menšík a Bohumil Šmída, ale ono celé herecké obsazení je výtečné. Určitě výraznou roli si zahrál Martin Růžek, Luděk Munzar zase velmi dobře klame tělem a takový Jan Skopeček je neodolatelné rameno zákona. Napadá mě až svatokrádežná myšlenka - kdybychom se my Češi drželi svého naturelu a nepokoušeli se za každou cenu kopírovat něco, co vlastně nemáme zapotřebí...

Nefunguje tu nic. Ano, spolehněme se na mladou, půvabnou tvářičku a rebela, který najde příčinu - ti potom ani nemusí hrát, čehož se opravdu dočkáme. Předvídatelné, utahané, bez jiskry, sountrack dělá spíš medvědí službu než by pomáhal. Lidé tu píšou, že by se to dalo shlédnout za půl hodiny. OMYL! Dalo by se to vměstnat do čtyř řádek. Všechna možná a zoufalá klišé, stojaté vody, děj se zastaví asi po dvou minutách filmu a pak už jen víme, co bude. Existují i jiné zbytečnosti, ale tohle je opravdu sirup naředěný s melasou a nejzelenějším želé, které bylo po ruce. Bohužel i sladkosti mohou být zkažené a bez chuti.

Naprosto brutální a zoufalá přehlídka tisíckrát provařených klišé, aneb proč se ten film nejmenoval Nezasažitelní či tak nějak? Jednu hvězdu dávám pouze za skutečnost, že tvůrci našli aspoň tolik soudnosti, že nechali jednoho z širokého okruhu klaďasů odkráčet do Říše zapomnění (i když to mazaně vyvážili nevysvětlenou a záhadnou reinkarnací). Čtyři minuty po začátku hrané části víte vše, jak to všechno dopadne. Je pak naprosto zbytečné u toho tvrdnout 143 minut. Hudba také kopíruje témata, kterými se proslavili jiní, a že to hezky bouchá a máme apokalyptické scenérie. Těch už bylo. Třetí část Labyrintu dělá tomu prvnímu ostudu se vším všudy. Bohužel.

Skuteční filmoví odborníci tu najdou mnoho inspirace a použitých schémat, ti, kteří mají v oblibě filmy s nesourodými dvojicemi se budou bavit. Když k tomu přidáme několik opravdu svižných vtipů (... řeknu otci, že masturbuješ na záchodě pro invalidy - Tak já to budu dělat jen na normálním!), vidím to na poctivých 70 %. Protože systém hvězdiček podobné hodnocení neumožňuje, budu tentokrát poněkud štědřejší.

Přímo komorní ukázka nejen toho, jak vykrást spoustu témat a ani se přitom moc nečervenat (třeba Leviathan nebo Vetřelec), ale ještě to hodit pod kabát tun a tun myslitelných klišé. Nebo jste natolik naivní, že v posádce 6 + 1 budete věřit, že přežije někdo jiný než "+ 1"? Navíc závěr koketující s opusy Rosamund Pilcher nebo Daniele Steel shazuje i to málo, co stálo za pozornost, a to vůbec nemluvím o tricích nehodných roku 2002, případně o skutečnosti, že distributor do oficiálního textu napíše docela jiné datum, než je ve filmu zmíněno. Po dlouhém vnitřním boji to vyhrála jedna hvězda jen proto, že se zaoceánskými parníky zabývám už hodně dlouho.

Zdánlivě minimalistický, zdánlivě rozvláčný, zdánlivě nudný. Ale pozor!!! Opravdu jen zdánlivě. Všechno má své opodstatnění, nic není samoúčelné. Stejně jako úsporné herecké výkony. Film si zvolil téma hýbající minimálně Evropou, ale neparazituje na něm, dokázal zvolit přístup, který vám umožní se na věc dívat z mnoha stran a přesto nezaujatě. Severská kinematografie, včetně ne zrovna často vídané islandské, bez nadsázky ukazuje v tomto případě cestu.

Největším neštěstím je, že do filmu byly vsazeny záběry z lepšího a povedenějšího Tora! Tora! Tora! Jinak poněkud méně typický americký válečný film, kdy není pozornost soustředěna na jedince, ale skutečný celek...

Velice slušné B, a když píšu velice slušné, pak to má svou váhu. Jeden z těch filmů, kdy akční hrdina není černobílý a dokonce je i zranitelný. Film, který asi nebudete tak často vyhledávat, ale rádi si ho připomenete. Nebo alespoň já určitě.

Pějící Bobby Ogden a zlotřilý Garland Dupree plus pečlivě plánující Tina Wauters... kolikrát jsem tenhle film prohnal na VHS, než odešla definitivně neznámo kam. Jeden z těch filmů, ze kterých dýchala určitá naivita, ale také pohoda a nekomplikovanost. Peter Fonda hrající na kytaru v opačném gardu byl velice dobrý, je jen škoda, že těch písniček ve filmu nezaznělo o trochu víc. Jedna hvězda je speciálně za netradiční honičku na motorových člunech - asi evidentní, kde brali inspiraci tvůrci Policejní akademie, konkrétně čtvrté epizody.

Jak už tu někdo napsal, tohle je třináctidílný produkt obdobný tomu, co dnes scénáristé za těžké peníze a halasného obdivu našlapou do 3 000 epizod a ještě jim to je málo. Největší legrace je, že jde o skutečné peripetie s Perpetisem, protože stroj opravdu existoval - a byl opravdu dobrý (nejsem natolik erudovaný, abych věděl i to, jestli Japonci tento stávek opravdu šlohli). Měl tu smůlu, že po sametové revoluci doplatil na vše socialistické a zamířil do šrotu... Lze mít výhrady k postavám, jejich přehrávání a šroubovaným dialogům, nic nového pod sluncem, tady je současná konkurence velice silná. I ta propagace má dvě strany, protože se stále dozvídáme, jak naše podniky šidí své zákazníky, nabízejí jim nekvalitní stroje a tahají se s nimi o reklamace, propadají na zahraničních akcích a nejsou schopni zvládnout výrobu stroje za tři roky, zatímco Japanese Boys to zvládnou za osm měsíců (a to nemluvím o Schlesinger Detroit). Zcela na závěr by mě zajímalo, kdo psal synopse jednotlivých dílů. Asi u toho vypil hodně borovičky, protože jsou tam totální, ale opravdu strašné nesmysly.