Popluh

Krásné, magické, záhadné. Sigur Rós.

Interpretačně pestré a kamerově podmanivé jako to nejlepší od Terrence Malicka z posledních let. Snad první z kraťasů Sigur Ros Valtari film experiment, který geniální hudbu nejen doprovází, ale také plnohodnotně doplňuje. Ještě o stupeň lepší než už tak výborný Fjögur píanó.

Kýčovitá (v tomto případě v tom nejlepším slova smyslu) vlaková jízda, která je neuvěřitelně dynamicky natočená a sestříhaná. Trojice ostřílených harcovníků na důležitých postech (Scott, Gregson-Williams, Washington) hravě zvládá emoce i akci a film graduje do natřískaného finále, které napětím bere dech. Film o brzdění, který od začátku do konce jen šlape na plyn. Tony Scott byl nezastavitelný. 90 %

Film, který nad vodou drží herecké výkony, neuvěřitelně jistá režie a nálepka skutečného příběhu. Totální útok na divákovi city, který ale umí být i civilní a co se týče všech vodních scén i bezchybně natočený a strhující. Bayona míří hodně vysoko a nezbývá než mu to přát a doufat, že si svoji režijní úroveň minimálně zachová.

Archetypální, předvídatelné, plné přepáleného patosu a hlavně jasný důkaz toho, co všechno sportovní film unese. Gavin O´Connor si diváka zkušeně vede po celou dobu filmu až ke konci, který sice tušíte přibližně od páté minuty, ale stejně vás položí na záda a zkroutí srdeční sval. Tom Hardy je zvíře.

Fyzicky silně nepříjemný film s až Kafkovskou atmosférou, u kterého je téměř jisté, že už se na něj víc nepodívám.

Chytrý a citlivý film, který diváka zkušeně navádí k přemýšlení nad věcmi, nad kterými možná za čas začneme vážně přemýšlet i mimo plátna kin. Méně je někdy více a všechny ty myšlenky a emoce ukryté pod povrchem a zdánlivě chladnými vizuály v závěru dopadnou se zdrcující tíhou i přes fakt, že postavy netrpí touhou (a velkým neduhem většiny filmů) verbalizovat svoje pocity.

Krásný film, který se možná občas podobně jako Alvinova sekačka zadře, ale díky laskavosti a síle srdce se zase rozjede dál. Klasicky výborná hudba Angela Badalamentiho v neklasickém režijním pojetí Davida Lynche.

Duncan Jones podruhé a lépe. Tentokrát se scénářem který o dost lépe využívá potenciál námětu. I když zde platí, že námět je silnější než výsledný scénář, v tomto případě to ale neznamená že výsledný produkt je špatný, jen že výchozí fabule je silnější než aby ji plně využil hollywoodský "oddechový" sci-fi thriller se spotřebitelsky přívětivou délkou hodiny a půl. Na tomto poli ale jinak Zdrojový kód v posledních letech v podstatě nemá konkurenci, rozhodně je komplexnější, plynulejší a srozumitelnější (v tom nejlepším slova smyslu) než Nolanův adorovaný Počátek. A přitom není ani zdaleka tak chladný. 90 %

Kdyby Richard Curtis někdy napsal teenage komedii, byla by to tahle.