Popluh

Díky sevřenější myšlence a opět geniálnímu zpracování jako celek mnohem povedenější než Muto.

Ano, v podstatě jen další klasická americká komedie o napraveném blbečkovi. Jenže ozvláštněná neskutečně šíleným motivem víly Zubněnky, geniálně zahrané The Rockem. Můžete si říkat, jestli to má tahle mlátička zapotřebí, ale je pravda, že nebýt jeho a způsobu, jakým to zahrál, bylo by to o polovinu menší guilty pleasure. Takhle je jeho hláškující víla jednou z postav, na kterou hned tak nezapomenu, stejně jako na spoustu uhozených fórů. Klasické rodinné hodnoty se tu prolínají s humorem toho nejšílenějšího zrna a jako celkek prostě Tooth fairy patří mezi ty komedie, které utečou příjemným tempem, nablblý úsměv vám v podstatě nesleze z obličeje a ještě si z toho budete za pár dní něco pamatovat. A to je v dnešní době rozhodně komediální nadstandart. I´m doing it my way.... OH YES.

Krásně to vypadá a ze začátku to má i nějakou tu atmosféru. Pak už to jen nudí. Gotické temné omalovánky pro milovníky Universal horrors trpí plytkým dějem bez pořádně prohloubených charakterů, kterému se navíc podaří zabít většinu podařených motivů dřív, než je plně rozehraje. Film tak drží hlavně pěkně kamera a solidní herecké výkony. I ty klasické masky potěšily. A to bude všechno. Tedy kromě již zmíněné nudy. 45 %

Nikterak originální či záživnou akčně romantickou komedii by možná zachránilo skrz na skrz příjemné a typově dokonalé obsazení se sympatickou dvojicí Kutcher-Heigl, závěrečné vyústění však Vrahouny posílá definitivně do vod lehce zapomenutelného podprůměru. Tohle nemělo potenciál minimálně od doby Mr. and Mrs. Smith a ani to nebyl žádný převratný filmový zážitek což z Vrahounů dělá zbytečnou a po všech stránkách nedotaženou napodobeninu. 40 %

Ty přirovnávání k Boratovi jsou v tomhle případě vážně na místě. Přestože to nepřináší v podstatě nic nového nebo originálního je tahle čtyřminutovka svěží, akorát tak dlouhá a hlavně celkem vtipná. Samozřejmě na tom má největší zásluhu hlavně sympaťák Sharlto Copley.

Už zase tlučete špačky? Mé první setkání s Havlem dramatikem, paradoxně u jeho první sólové hry, a hned výborné absurdní drama. Kulisy jsou sice chudé ale naštěstí bohaté na výborné herecké výkony. P.S.: pouze pro buržoazní intelektuály 80 %

Celkem slušně natočený a vzhledem k nízkému rozpočtu i trikově zvládnutý "national geographic" dokument z oblasti infikované mimozemskými bytostmi, jehož nejlepší nápad spočívá v bezútěšném konci, který si ale budete muset složit z úplného začátku. Za tuhle hudebně-scenáristickou perličku jednoznačně bod nahoru, jinak to ale přeci jen místy bylo až moc nezáživné. 70 %

Neskutečně dynamický film, jak se ostatně na Greengrasse sluší a patří. Pokud ale něco málo o válce v Iráku víte, film vás nemůže co se děje týče ničím zaskočit. Děj je neskutečně předvídatelný, čemuž napomáhají i klišoidní a stereotypní postavy, které jsou navíc prakticky čistě rozděleny na černé a bílé a které navíc byly viděny ve filmech již mnohokrát, a to i v těch, které si nepohrávaly se skutečnými událostmi. Abych pravdu řekl, nebýt Greengrassovi dynamické a i v dialogových scénách neskutečně "akční" režie, nudit bych se začal už někde v polovině snímku. Takhle je ale film veden vcelku rychlým tempem po celou dobu a navíc zvládá v závěru výborně vygradovat. Ve výsledku si ale troufnu tvrdit, že Greengrass v Zelené zóně předvedl na své poměry solidní řemeslo, což v jeho případě znamená po technické stránce takřka dokonalý film, ale mantinely své dosavadní tvorby stanovené v mém případě Krvavou nedělí a hlavně Bourneovým ultimátem si osahal jen v pár momentech (sestřelený vrtulník). Herecké obsazení perfektní, zejména Matt Damon okem vojenského laika působí věrohodně a alespoň z mého pohledu se mu daří zakrýt hvězdný obličej a nemám problém mu toho vojáka věřit. 75 %

Snímek těžký k hodnocení. Zajímavě natočené psychologické S/M porno s fantastickými herci, které nabízí bohaté interpretační možnosti, velký kus Triera samotného a opodstatněné a tím pádem v žádném případě ne samoúčelné naturalistické scény. Celkový dopad na diváka je mnohdy až neúnosný, psychologicky mrazivější film z úvodu se rázem mění v survival horor s výraznými prvky surrealismu po celou dobu a na neinformovaného diváka může Antikrist zapůsobit jako rána špalkem do koulí. Trier výborně buduje atmosféru snímku, kdy i nuda (a že se v pár pasážích dostaví) ve výsledku pracuje pro film protože ve výsledku přidává na té drásavě neúnosné atmosféře snímku a navíc umožňuje film analyzovat i v jeho průběhu. Diváka tak v podstatě od druhé poloviny drží mezi fascinací zobrazovanými věcmi a nutkáním okamžitě utéct/film vypnout a nikdy víc se k němu nepřiblížit, což samozřejmě nabízí některá nerelevantní hodnocení a odsouzení, přestože právě ty pocity jsou jedním z klíčových důkazů že to skutečně funguje a takový divák tak v podstatě tvůrci vyčítá vlastní slabost. Film opravdu končí velkým psychickým vypětím (jak postav, tak diváků) a atmosféra se diváka nepouští ani po jeho zhlédnutí, spíše naopak - nutí ho nad filmem přemýšlet. Ať už je to jakkoliv, Trier je dozajista velký režisér s ještě většími problémy.

Občas District 9, občas jako něco od Asylum. Pokud Alvarez zůstane u režie, tak má blíže spíše k tomu druhému, ale v nějaké trikové společnosti by se jistě neztratil. Záběry sami o sobě klasické až nezajímavé, práce s atmoférou skoro žádná. Alvarez na mě působí jako grafik, kterého baví piplat robůtky, ale se zvukem si moc hlavu nedělá a radši tam hodí nevhodně zvolený song a absolutně pohřbí atmosférický start s mostem, mlhou a malým klukem. Přesto to na amatérské poměry stojí za pozornost.