Poslední recenze (109)
Rivalové (2024)
85 %. Rivalové jsou asi první tenisová tříhra, kterou jsem kdy viděl. Je to prostě intrikářská vztahovka, která je možná nečekaně civilní. Určitě schematická, ale jistě ne povrchní. Emočně brnká spíš občas, především prostřednictvím zničených raket… Silnou stránkou Guadagninova výtvoru je však řemeslo jako takové. Nápaditá výstavba narativu, kompozice scén a celková idea členění nechává diváka ve střehu. Nikdy to však nepřehání a zůstává maximálně divácký i pro ty, kteří jdou naslepo. Snímek nenudí, je dost vtipný (hlavně v prvním setu – spiderverse a trailerová scéna) a tu více, tu méně explicitní náznaky homosexuality spíše ironizuje. Soundtrack už duo Reznor/Ross udělalo zdařilejší, zvláštně to sem ale sedí. A Zendaya je fakt sexy… Závěr je sice vcelku prohlédnutelný, každopádně zvládnutý s hezkými odkazy. Osobně velké a příjemné překvapení. Škoda toho českého překladu…
Panenky na útěku (2024)
70 %. Ethanova sólovka jede spíše po ustřelenější rovině bratrské tvorby. Dekadence, nelogičnost, psychedelie, powerpointový střih – ze všeho vyobrazeného si film spíš střílí, než že by se měl brát vážně. Lesbická tematika funguje jako nástroj oné ustřelenosti, určitě ne nějaké ideologie. Chemie mezi protagonistkami proto zvláštním způsobem drží, možná trochu schematicky, ale ano. Škoda, že krimi linka je malinko dementní, taková berlička pro vypointování celého příběhu. Zkrátka béčkova konverzačka s fajnovými hláškami, která je místy milou karikaturou, místy jaksi nedodělanou jednohubkou. Všehovšudy (pod)průměrná coenovka, ne však nejhorší. Čtvrtá hvězda s hooooodně odřenýma ušima, ale nestydím se za ni.
Na cestě s mámou (2022)
75 %. Rozvleklé absurdní drama s bizarním humorem. Celý příběh je trpký a protkaný na jedné straně realistickou osudovostí, na straně druhé náznaky surrealismu. Až by jeden rozmýšlel, co vše je realita a co Jonovy představy... Každopádně hodně brzy pochopíte, s jakým filmem máte tu čest. Širokoúhlé záběry ve stylu „obdivujme krajinky“ vcelku atmosférické, dobře doplněné Kõrvitsovou křehkou hudbou. Snímek určitě není pro každého a sám bych v rámci žánru i regionální kinematografie sáhl po jiných kouscích. Uražený však jistě nejsem a nemálokrát jsem se minimálně pousmál.