Ben Nevis

Příběh byl uvěřitelný, prostě klasický střet zacofaného venkova a moderní metropole, kde všichni touží žít. Trošku mi to přišlo jako obhajoba migrace, která se však na 90% skládá z mladých mužů a ne týraných dívek. Za drama v závěru by se nemusel stydět žádný thriller o útěku před masovým vrahovem.

Krásně zahraná romantika s uvěřitelným budováním vztahu. I konec koresponduje s tím, že postava Kate Winslet miluje pouze pro lásku a nespokojí se s kompromisem.

Záporák chce zničit svět a hodní mutanti se diví lidstvu, že nesnáší mutanty, když ty schopnosti ohrožují lidstvo na pravidelné bázi. Je to krásná paralela s islámem. I když je většina muslimů v nevýbušném stavu, bezpečnější je nemít muslimy žádné.

(Mírné spoilery) Ještě že byl snímek plný krásné hudby, protože co pro někoho byl šokující film o zvrácených vztazích a tužbách, byl pro mě zbytečně dlouhý film o staré panně žijící s matkou. Zkuste žít v jedné domácnosti s matkou, která je osamělá, jejíž jediný koníček je sledování televize a ten vztah vám už bizarní nepřijde. Pak tu máme sexuální rovinu, která šokuje maximálně svou přímočarostí. Normální člověk, kterého neuspokojí konvenční sex, se buď uspokojí s fantaziemi nebo pomalu sonduje partnera. Ne však Erika, ta to rovnou vybalí na prvního muže, který o ni projeví zájem. Že Erice straší ve věži však vidíme i v nesexuálních scénách. Všichni tři hlavní herci vykonali velkou oběť řemeslu. Není tu však komu fandit a nemá to ani žádné vyústění. Dlouhá stopáž kvůli tomu, že se celé minuty díváme do kamenné tváře psychopatky, tomu taky nepřidají.

Bohužel zklamání. Zápletka, jak se pes shledá s nejoblíbenějším páníčkem přes několik reinkarnací, je podivná. Psí herci toho moc nehrají (většinou apaticky koukají) a romantická zápletka je uměle naroubovaná. Dozvěděli jsme se, co je účelem psa, ale účelem tohoto filmu je dojit slzy přes psí umírání a to pro úspěch několikrát.

Takhle si představuji dobře udělaný rodinný film ze života, který se nesnaží nikoho násilně napravovat ani moralizovat. V době, kdy si židovský bůh zvolil nového Joba Aidana a sází mu jednu ránu za druhou, rodina drží pohromadě a každý musí dojít ke správnému rozhodnutí svým tempem. Vzhledem, že je to komedie, tak mi u scény s otcem v posteli nešel z hlavy vtip o tom, jak židovský Kohn leží na smrtelné posteli a kolem truchlí příbuzní. Sáro, má manželko před Bohem, jsi tady?" ptá se skomírajícím hlasem Kohn. "Ano, Izáku, jsem tady." zašeptá Sára. "Jakube, můj prvorozený, jsi tady?" "Ano, můj otče, jsem tady." "Abraháme, můj druhorozený, jsi také tady?" "Ano, otče, i já jsem tady." "Rebeko, má nejmladší, ty jsi tu také?" "Ano, otče." "Proboha, a kdo je v krámě?"

Filmu bych vytkla příliš dlouhý rozjezd, při kterém to vypadá, že dětský talent Abigail čerpal stejně jako Tomáš Holý výlučně ze své roztomilosti. Sestry nevykazují žádné psychopatické sklony, které by vysvětlovaly jejich záměr. A jejich chování zase nevykazuje známky vyšší inteligence. Nicméně druhá část je zahraná, jak má, protože jsem se dokázala vžít do toho, co holky prožívají. Ani mě nepřekvapuje, že se podobná událost stala. Každou chvíli se dočítáme o tom, jak teenagerka s kamarádem zavraždili její rodiče. Vysoké tresty jsou na místě.

Ona celá série SW je brakově laděná a poslední dvě trilogie spíš dělají radost fanouškům (a kase producentům), než že by se o něco snažily. Nejvíce se mi ze světa SW líbila herní série KOTOR, ale to bude tím, že hra je podrobnější a hráč se lépe zabere do děje. Co se týče Posledního Jedi, i tady platí, že na co Abrams sáhne, to se promění ve zlaté valouny. Akorát by se nemusel tolik podbízet fanouškům a místo toho nabídnout originální příběh. Pořád jsem čekala, komu zase upadne pazoura. Nebo proč se temňáci učí Sílu celé dekády, ale správňákovi stačí pár lekcí a udrží se světlý? Skoro to vypadá, že učení je na škodu a mistři řádu Jediů vychovávají pouze Sithy. ;-) Taky jsem čekala, že republika po dvaceti letech bude něco víc než jenom pár rebelů. Celá trilogie je prostě recyklace první trilogie s Lukem. Akorát zatímco Leia se oklepala ze zničení domovské planety bleskově, moderní záporáci fňukají a svádějí víc niterních soubojů než s mečem. Nicméně je to stejný kotel akce, zábavy a dojímavých scén, na jaký jsme zvyklí. Last Jedi jsem si opravdu užila.

Je to bezesporu zajímavý příběh. Je dobře, že tvůrci z toho neudělali tuctovou akční střílečku a honičku, protože by tím zničili punc autenticity. Dávám plus za náhled do politiky USA a bohužel zobrazený amatérismus se studenou válkou neskončil, jenom se přesunul do jiných krajin. Týpkům jako Barry Seal se teď říká soukromí kontraktoři. Dávám mínus za nucenou adoraci morálně prázdného člověka, který pomáhal zničit víc životů než kdyby byl nájemný vrah. Protože někoho, koho hraje Cruise a je napsaný jako sympaťák, nelze neobdivovat. Pak se divíme, že z jistého Kajínka je celebrita, která dostává prezidentskou milost.

Film nejde nesrovnávat s původní adaptací. Nemyslím si, že je dobrý nápad rozdělovat téma na film Děti a film Dospělí. King dobře věděl, proč nechává ty příběhy prolínat. Jde tam o paralelu a mám obavu, že film na stejné brdo s jinými herci bude po větší část nudit. Pennywise mi nepřijde tak strašidelný jako jeho předchůdce, kde bylo na první pohled vidět, že tento klaun nepřišel pobavit děti. Dále bych čekala, že při tak dlouhé stopáži bude čas na vývoj postav. Jenže stopáž je věnovaná akrobatickému umění Pennywise a divák se nedozví, proč děti uspěly tam, kde dospělí selhali. Kdy už konečně nějaký režisér pochopí, že Kingův talent netkví ve vytvoření nejstrašidelnějšího filmového monstra?