Ben Nevis

Bohužel se filmařům podařilo z knížky adaptovat Markův smysl pro humor pouze částečně. Stejně jako Gravitace je Marťan pohádka o tom, že Země (tedy USA a Čína) utrácí dost prostředků na vesmírné programy. Kéž by tomu tak bylo i v realitě, protože by mě fakt zajímalo, jestli by NASA obětovala miliardy pro nejistou záchranu jediného kosmonauta. Nejspíš ano. Vždyť i samotný hrdina si nepřipouští, že by se měl obětovat pro blaho Ares 6. Každopádně se adaptace povedla. Snímek je dost napínavý a Damon se šklebí seč to jde, aby zahrál všechny ty emoce.

"Ty kurevníku... ale ty peníze by se hodily." Autorem námětu je sám Menšík, a tak je o třeskutou zábavu postaráno. Povedla se i závěrečná pointa. Ale jinak jsou postavy anekdotické, není u nich žádný vývoj ani posun. Takový Troškův Kameňák s inteligentnějším humorem.

V divadle bych se pobavila, ale od TV čekám víc, protože to bylo padesátiminutové čekání na zjevnou pointu.

Nedávno jsem to viděla znova a nevím, co mě to napadlo dokoukat se do konce. Co to soudruzi ty naše děti učí? Proletáři zase vyrazili do ulic svrhávat krále, poroučí se tu větru dešti (ohni) o sto šest... Škoda komentáře. Snad si už Zelenka uvědomil, že bez důstojných zlořádů žádná pořádná pohádka nevznikne. Na žvatlání tu máme Trošku a pořady pro předškoláky.

Tohle není žádná kriminálka, kde tajíme až do konce dech, aby nám neušel vrah. Vacátko, Bouše a spol. jsou naprosto zbytečné figurky, protože vše se točí kolem dvou neproduktivních členů společnosti. Vyžilá prostitutka v podání Bohdalky mě za srdce nechytla a ani jednoho z ústřední dvojice mi nebylo líto. Což o to, herci ze sebe cedí to nejlepší, ale co je jim to platné, když jsou oba napsaní jako studení čumáci.

Oceňuji hlavně nula nesympatických postav. Abrams jde na jistotu, aby se zalíbil fanouškům staré trilogie, nalákal omladinu na novou kost a vymáčkl pár nostalgických slz. Je to sterilní profesionalismus, fungující splácanina nového děje a starých nápadů. Mašina na peníze, nic víc. Nehledala jsem umění, chtěla jsem zábavu, dobrý příběh a to jsem dostala.

Pohádka mohla být temnější. Tvůrci se poslední dobou zaměřují pouze na děti, které se alespoň zasmějí vtípkům, pokud už nerozumí ději. Ale na štědrovečerní pohádku je to pokrok. Po hrůzách z minulých let přišlo něco svěžího a rozumně inteligentního a vtipného i pro dospělého diváka.

Jsem ten přízemní divák, který si pod filmem o vraždě představuje vyšetřování a dobrý konec ve formě zločince za katrem, ne hledání lásky s otevřeným koncem. Proto považuji tento film jako nudný, rozvleklý a zbytečný s nesympatickou hlavní postavou (drogový závislák, co se zalyká svou láskou k dceři bez toho, aniž pro pro ten vztah hnul prstem).

Zjevně nejsem sama, kdo si při sledování vybavil Jurský park. Co na takové dobrodružství s dětmi říká Barnevernet? V USA nesmíte dítěti ukázat cecík, v Norsku si nesmíte dát před fakanem pivo, takže osud dětí je zpečetěn.

Nuda, nuda, nuda. Tvůrci se rozhodli změnit zápletku knížky (která byla poněkud ujetá), ale že by to bylo k lepšímu? Na jedné straně tu máme nepříčetné zombíky, na druhé straně wicked W.I.C.K.E.D usilující o cíl světící prostředky. Mezi těmi hrozbami prchají hrdinové a většinu filmu nezáživně plkají.