dopitak

Válečný snímek Borise Barneta nebyl v Sovětském svazu kvůli přísné cenzuře nikdy oficiálně zveřejněn, z vlasteneckých a motivačních důvodů však byl promítán ještě za druhé světové války ruským vojákům na frontě.

Při závěrečné bojové scéně zahynulo několik komparzistů, když jeden z nich stoupl na opravdovou minu. Natočený záběr ve filmu zůstal. [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995]

Je to jediný antisemitský film, který byl promítán i po druhé světové válce. V roce 1955 byl přetlumočen do arabštiny. V arabských státech ho distribuovala sovětská agentura Sovexport. [zdroj: Guinnesova kniha filmových rekordů, 1995]

V časech 1:32:21 a 1:33:33 můžeme na kratičký okamžik vidět odhalená ňadra domorodkyň, zmítajících se ve vlnách. Vzhledem k době vzniku filmu se patrně jedná o náhodu, nikoliv záměr tvůrců.

Poslední film Laurela a Hardyho v jejich němé éře. Později bylo ještě natočeno několik snímků ve dvou verzích, se zvukem a bez něj.