RomaS

Zakončení největší ságy ve velkolepém stylu. Nic jiného jsem taky ani nečekal. Vlastně ani nevím co jsem čekal. Každopádně když očekávám dokonalost, většinou se dostaví zklamání. Teď nemůžu říct ani jedno, je toho v hlavě hodně a ani na druhý den to ještě nemám zaškatulkované. Tím, že se mi to i na druhý den stále vrací a vyvolává to nějaké dojmy asi znamená, že to bylo něco výjimečného. V každém případě se jednalo o dospělejší a vyzrálou formu všech předchozích marvelovek. Užijeme si méně humoru na úkor neuspěchané interakce všech postav, více úvah na úkor akce, ale jak je to u konců zvykem, taky hodně sentimentu. Já čekal, tak jak to u pokračování bývá, všeho více z předchozího dílu, což v tomto případě neklaplo. Infinity war je v tomto někde jinde, jako celek jsou, ale oba filmy perfektně vyvážené a jeden doplňuje druhý. Na obou se najdou mouchy, které otravují a taky perly, které září, ale kde ne. Tak jako v Infinity war nechyběla zde epická finálová bitka, která byla na nejvyšší úrovni a je jen škoda, že nebyla delší. Stejně tak zde byly postavy, které byly zajímavé a byla radost, když byly na plátně (Hulk, Thor) a pro změnu i ty co by mě zde nechyběly (Marvel). S Torem, ale stále nemám jasno, jestli mi jeho posun vyloženě nevadí. S ultimátního bijce posun do komické postavičky je hodně velký skok. To ještě budu nějakou dobu trávit. Stejně tak je škoda, že s Thanosem jsem už sympatie neměl. V Infinity war jsem ho v jistém směru chápal proč dělá to co dělá a bral za charismatického zaporáka. Je škoda, že tento pocit neměl přesah do pokračování. Dávalo by to více místa k úvahám, zda Avengers dělají vlastně dobře, což by se k celému filmu jako celku hodilo. No, určitě to vidím na další shlédnutí, ale dám tomu tentokrát více času. Jelikož Endgame není horší film než Infinity war, dávám stejné hodnocení.

Musím přiznat, že na Infinity war jsem se dlouho těšil a očekávání byla ještě vyšší. Vždyť jde o pomyslné završení deseti let budovaného příběhu mnoha samostatných skládanek do jednoho obrazu. Složit puzzle o tolika dílcích chce ale odvahu a nadšení. Proto se ve mě mísilo velké očekávání s obavami. Zkazit se toho dá vždycky hodně. Výsledek je ale velkolepý. Tak jak se dalo čekat, hrdinové se rozdělí na několik netypických skupinek v netypickém prostředí (dohromady by to byl hrozný guláš) a zase typicky kombinují své vlastnosti i výstřednosti mezi sebou. Slovních narážek a vtipných hlodů si každý užije dost. Nejvtipnější je asi opět skupinka okolo strážců. Některé postavy potěší nebo překvapí (Strange, Thor) a jiné zase nudí nebo zklamou (Vision, Hulk). Velké plus je ale totální záporák. Jeho postava je zajímavá, chová se asi tak jak by měla, není plochý a jeho motiv je i částečně pochopitelný. Škoda, že se toho nedozvíme víc o jeho minulosti. To bych už ale chtěl moc. I když se dostane na všechny postavy, tak jak je to možné, je film už dost dlouhý, takže další vyprávěcí linie by už délkou (ne zajímavostí) diváka unavily. Není to super bomba, ale je to výborný film s nečekaným emocionálním závěrem.

Za mě byl Panter od Marvelu ten slabší kousek. Určitě to nebylo výtečným technickým zpracováním nebo dokonalým spojením afro s high-tech světem. Ba naopak, musím vyzvednout spoustu originálních maličkostí, které efektně dokořeňují celek. Já myslím, že problém bude ve mě. Pantera jsem viděl prvně v Civil War, kde mě tato postava doslova iritovala. To jsem, ale neznal celý koncept vývoje této postavy. Následně byla chyba asi to, že jsem Infinity War viděl před tímto samostatným úvodem WakaWorldu, kde se můj pohled na ni vůbec nezměnil. I když je to zásadově správná postava (asi něco jako Superman nebo Kapitán America) nezískal jsem k Panterovi vztah jako ke většině postav Marvelu. To se může časem změnit. Nechám tomu volný průběh.

Steroidová jízda kde ti špatní a dobří nemají tak jednoznačné pozice a kde i přes pouhé, ale parádní dvě akce se jedná o povedený atmosférický film obsazený správnými chlapáky.

Na klasiku z minulého tisíciletí si už vážně nepamatuji, tak srovnávání se konat nebude. Každopádně se jednalo o zajímavý kus. Hrůzu ve mě dýňový večer sice nevzbudil, ale jeho jednoduchost a přímočarost, kterou v moderních filmech už jen tak nevidíme velmi oceňuji a předpokládám, že je to odkaz původního kousku. Vše ještě hrůzo-krásně dokreslovala výborná hudba. Zklamání pro mě bylo nesmyslné chování některých postav a scénáristické nesmysly. Tak například JLC, paranoidní a vyzbrojená jako do války se v kontaktu se staříkem Michalem chová doma jako totální pitomec. Taky stařík v masce by musel být na speedu a skákat jako Hulk, když se zrovna na něj kamera nedívá. Zabití dvou připravených poldů s kvéry kuchyňským nožem od seniora v masce, raději kamera ani neukázala, protože by to musela být parodie. Prostě a jednoduše, okolnosti, náhody a nepřítomnost kamery nahrávaly do karet tichému týpkovi s kudlou. Nebýt toho šel bych výš.

V tomto případě budu kvůli tomu jak jsem se na film těšil a možnosti srovnání kritičtější, promarněný potenciál totiž sráží Zánik říše o úroveň níž než jeho předchůdce. Bohužel za mě tam kromě fyziky a vzhledu dinoušů nefungovalo téměř nic. Předimenzováno málo uvěřitelnými akcemi a zároveň nudnými dialogy, napětí se změnilo spíš v několik lekaček a všichni lidé (kromě ústřední trojice až pětice) jsou jen hrabivý grázlové, kteří jsou vždy v obědovém menu jurského tvorstva. Scenáristé vše korunují neustálými na ruku jdoucími akcemi typu: Teď se někdo/něco musí objevit, aby klaďák neumřel / záporák byl rozžvýkán. Bohužel ani sympatie k hlavním postavám se nedostavila, kdy mě pobavila jen jedna scéna s omámeným Prattem a lávou. Jediné z čeho jsem byl opravdu nadšený byl úplný začátek a konec. Prvních pět minut bylo až hororových a tady fungovalo napětí správným způsobem, až jsem si říkal, jestli se produkce nesekla s cílovkou. Určitě by to byla zajímavá alternativní cesta příštího dílu. Konec zase otevřel mnohem zajímavější dveře dalšímu dílu, tak držím palce ať dopadne jinak.

Jmenuji se Taylor a jsem expert v zachraňování lidí z potopených ponorek. Jednou při záchraně námořníků jsem to nedal a některé nechal dole. To mi vyčítal jeden z doktorů, které jsem zachránil, psychicky jsem to nezvládl a začal chlastat. Za pět let jsem se prochlastal do super kondice kdy mi narostli bicáky, na břichu mám pekáč buchet a ve vodě hravě trumfnu Akvamena. I když jsem se zapřísáhnul, že už do vody nevlezu, hravě mě přesvědčili, že za to záchrana mé ex, která se dostala do mořské kaše určitě stojí. Na místě se dozvím, že se nejedná o nic jiného než o Mariánský příkop. Jsem ujištěn, že je to v klidu a o nic nejde. Přede mnou se tam zrovna potopila holka ve skleněné kouli, takže běžný provoz. Když jsem za pár minut na dně a hledám mou milovanou ex, tak místo malých slepých ryb, tu potkávám faunu konkurující Pandoře v čele s třicetimetrovým žralokem. A tady dostávám příležitost ukázat co ve mě je. Konečně jsem našel protivníka hodného mé velikosti. Nenechte se vůbec odradit tím, že bychom zůstali na dně Mariánského příkopu. Je jedno, že tam je 1000x větší tlak než na hladině. Megashark má totiž taky trumfy v ploutvích a bez problémů se adaptuje i na hladině, kde je tolik potenciálního masa, až mu jeho šedé oči přecházejí. Ale, nebojte tento rybolov vám udělám tak zábavný, že vám nebude vůbec vadit, že mozek necháte v režimu OFF. Já jsem totiž Taylor, kapitán Taylor.

Pokud se najde někdo takový kdo čeká od tohoto filmu duchovní povznesení nebo inteligentní zápletku, musí jeho zklamání být stejně velké jako Kaiju velikosti pět a půl. Tady se jednalo jen o řežbu megaželeza proti megamasu. Ale v každém případě ho nebylo dost. Zápletka tu stála za starou belu a stejně jako mě vadily na prvním dílu ty zbytečné řeči kolem, tak tady to nebylo jiné, pocitově ještě horší. Do půl filmu se v podstatě nic nedělo. Jen jsem znuděně čekal až se jeden rádobyvtipný vekslák se slavným fotrem dá konečně do kupy a začne zachraňovat svět. Celý film je vlastně jen čekání na poslední půlhodinovku, která ale za to stála.

Neuvěřitelné, co tento starý pán ještě dokáže vytvořit. Pohodový film, který nikam nespěchá, ale zároveň svým tempem nenudí. Je to zase ten typický Eastwoodovský příběh ze staré školy plný emocí. Ve věku 88 let, kdy už většina lidí prdí do hlíny nebo už na to u sledování telky čekají si tento houževnatý stařík střihne rovnou hlavní roli ve vlastním filmu. Pane Eastwoode, ať se dál daří a pevně doufám, že jsem od vás neviděl poslední film.

Když po úvodních titulcích pohled na postavy zůstal z pozice telefonu/monitoru, měl jsem špatný pocit, že z této formy nemůže vzniknout nic zajímavého. Existuje hodně filmů, které šly do kopru, protože režisér nezvládl formu vizuálu snesitelně a hlavně srozumitelně vysvětlit divákovi. Jsem, ale rád, že v případě Searching nebyl špatný pocit na místě. Spíš naopak, tím, že je děj servírovaný z okna prohlížeče nebo telefonu, získá víc na autentičnosti a pocitu, že se to děje v přímém přenosu. V případě klasické pozice kamery by napětí nemělo takovou úroveň. Když pominu násilně vnucený dojem, že Apple, Google a Facebook mají super user-friendly systémy a každý člověk je používá na každém kroku, šlo o výborné drama plné zvratů, kde jsem neměl šanci odhadovat děj.