LadyPupu

Možná s větším, než malým množstvím nějaký psychotropní látky v krvi a v kombinaci s IQ prvoka by se to dalo sledovat bez újmy, ale za střízliva je to nemožný. Totální sračkoidní nelogickej blábol.

Dalgliesh opět projevuje všechny vlastnosti dokonalého gentlemana, ponurosti tentokrát trochu ubylo (ve srovnání s Černou věží), zato se zde dost řeší otázky viny, spravedlnosti a obrácení k víře. Žádné velké zvraty, vše plyne bez větších excesů. Co mě pobavilo byla akce patologa, který se s tím nesral a rozhodl se provést pitvu nebožtíka rovnou na místě činu - na podlaze v kostele.

Velmi ponurý Domov pro invalidní pacienty, kde dochází k podivným úmrtím, spousta zvláštně se chovajících osob, strašidelný maják, geniální hudba... Moje nejoblíbenější série s Dalglieshem, hlavně díky místy až hororové atmosféře.

Dala jsem reprízu po dvaceti letech a pořád je to dobré. Žádné černo-bílé postavy, do posledního dílu jeden neví, kdo je vrah, vynikající atmosféra od začátku do konce a samozřejmě Dalgliesh - opravdu výjimečná osobnost. V práci profesionální, v emocionálním projevu extrémně chladný, mimo službu však básně píšící gentleman.

Není to špatné, ale zbytečné natažení do dvou dílů je ve výsledku ke škodě. Na druhou stranu by dnešní televize neváhala takový námět roztáhnout do dílů minimálně dvaceti.

Napsala bych, že to je neuvěřitelná prdel, ale mohla bych být nařčena z vulgárnosti, takže: Jedná se o velmi zajímavý, opravdu netradiční pohled na zvířata a jejich život. Navíc s hodně vtipným komentářem a ideální stopáží. Prostě je to prdel...

Celou dobu se to potácí kolem jedné hvězdy, ale za závěrečných dvacet minut a úplně poslední scénu tu druhou přihodím. Jinak nic moc.

To mám nejradši, když mi někdo něco doporučí, ale pak se na nějaký koukání vykvajzne a já na to potom koukám jak blbec sama. :-) V podstatě je to taková dlouhatananánská Nedělní chvilka poezie, kde všichni kouří jak nevyčištěný kamna, potulují se po opravdu chudičce zařízeném studiu a do toho veršují. Jenže veršují krásně, moudře, takže to v jádru není tak hrozivě nudné, jak jsem se bála. Na tom má svůj podíl nejen Lermontovova předloha, ale i geniální herecké obsazení.

Verbinski si vzal mustr od Sorrentina a stvořil hororovou verzi Mládí. Tak to na mě působilo, neboť styčných bodů je tu víc než dost (sanatorium ve švýcarských Alpách, impozantní práce s kamerou, kompozice některých scén, luxusní výprava a nádherná hudba). Samotná atmosféra A Cure for Wellness je od začátku velmi mysteriózní (pro mne, jako člověka, který horory normálně nesleduje, až strašidelná), čemuž pomáhá i herecké obsazení - Jason Isaacs je démon. V samém závěru jsem chvíli měla pocit, že to Verbinski zbytečně natáhl a mohl se na posledních 30 minut vykašlat, nebýt tak doslovný, ale s odstupem pár hodin cítím, že to všechno mělo smysl.

"Jak je Vám? - Je mi dobře... Proč se ptáte? - Mě jenom zajímá jak to dlouho trvá u mužů. S hysterií jsem se totiž doposud setkal jenom u dam." Abrhám není samozřejmě hysterický po celou dobu, v mezičase řeší jak zaplnit pocit prázdnoty z neuspokojující existence, milostného vztahu a vůbec celkovou bezútěšnost své životní situace, ve které se právě nachází. Chvíli je tam hysterická i Brejchová, prostě je to tak nějak ze života - nadčasové téma, navíc dobře zpracované (pustila jsem si 2x za sebou).