Zíza

Asi takhle - manga je několikanásobně lepší. Tady jsem se bohužel docela slušně nudila. Navíc mi to přišlo úplně bez atmosféry, kterou v manze můžete pomalu krájet. Je možné, že kdybych to předtím nečetla, bavilo by mě to o špetku více.

Mám za sebou čtyři díly a říkám si - dost! Je to vlastně celé o emo škole, kde ema září pod úsměvy, ale stále si s sebou nesou tu své zážitečky z minulosti, přes které se nemohou občas dostat, třesou se z nich, ale to je v pořádku, protože jsou tu ostatní zářivá ema, která je z třesu dostanou. Všemu tomu nasazuje korunu "pozitivní" ending... Ploché, šablonovité, vůbec ne dobré. Naštěstí jeden díl má kolem 12 minut, takže tu hrůzu na díl dva vydržíte. Pak si začnete uvědomovat, že ani těch 12 minut není čas na to, abyste ho obětovali zrovna tomuhle.

Přiznávám se, že mě tato série neoslovila tolik, jak jsem čekala a doufala. Na duo Toda/Matsuda jsem se těšila asi jako capart na Vánoce a to, že tam nejsou romantické scény mi nevadí, co mi vadí je charakter, který Toda hraje. Vím, že kdybych potkala někoho takového, tak bych si nemohla pomoci a podvést ji, takže těm, kteří ji podvedli, lhali apod. se vůbec nedivím. Nejvíce jsem ji měla ráda, když se řídila podle Akijamova plánu, jinak byla charakterem, který prostě já ne. Navíc jsem nebyla moc napjatá - první poděl jsem tušila, že tak dopadne, vlastně jsem přemýšlela o té samé taktice, kterou Akijama použil. V dalších kolech jsem věděla, kdo je zrádcem, jen jsem netušila, jak si s tím Akijama poradí. Vždy si poradil velmi zajímavě, to je pravda. Ale jelikož už jsem viděla tolik seriálů či filmů, kdy se podobně psychologicky hraje, tak prostě tohle je v tom mém zhlédnutém množství průměr, možná slabší nadprůměr. Přeloženo.

Kitano Kii si pamatuji z LIFE a přijde mi, že se herecky moc neposunula, ale to nevadí, protože to co měla tady zahrát, to zahrála. Zato Ueta Aya od dob Azumi docela vyrostla (tak za 7 let by bylo hloupé, kdyby ne) a po boku Takenouchiho zahrála, co jsem od ní ještě neviděla. No, Takenouchiho jsem viděla v Yankee bokou ni kaeru a už tam jsem si ho oblíbila - tady se mé sympatie jen prohloubily. Těm dvou to spolu opravdu slušelo, bylo hrozně milé na ně společně koukat a najednou, aniž byste si všimli, kdy se to stalo, věděli jste, že ti dva se mají opravdu rádi. Ten jejich vztah byl opravdu moc hezky ukázán. Navíc se tu vyhýbáme všem možným klišé, které bychom mohli vidět ve středoškolských romancích (nebo některých korejských dorama, kde hlavní postavy jsou ve stejném věku), takže to mě velmi potěšilo. Říkala jsem si, že dám jeden díl a půjdu spát. Houby. Pořád a pořád jsem chtěla vědět, co bude, pořád a pořád jsem se o všechny ty postavy zajímala, takže jsem nakonec skončila u 8. dílu v šest ráno s tím, že už neudržím pořádně otevřené oči. Zbylé dva díly jsem dokoukala hned, jak jsem se probudila. Prostě mi ti dva přirostli k srdci. Vážně je to takové příjemné dorama, kde není ze strany dospělých nijak přehráváno. Všechno mi to přišlo vskutku reálné. Jen mě trochu mrzí ten typicky japonský konec, ale tak stěžovat si nemůžu, když je to jdorama :-)) Nemuselo to být až takhle protahováno. Dále se musím zmínit o postavě lékaře hraným Matsudou Shotou - tak nějak mi padl do oka (jako v předchozím dorama Erika Toda), takže jsem se rozhodla, že musím mrkout na Liar Game :-D Další, kdo mne překvapil, byl Inagaki Goro - ten chlap fakt zahrál docela psycho bratříčka. Stále jsem u něj hledala důvod, proč dělá, co dělá; kvůli čemu přesně. Na konci jsem to asi pochopila, ale jeden nikdy neví. Ten jeho poker face... Co ještě přidává kladné body je to, že tady nebyl problém, když se spolu kamarádili muž a žena, nikdo nežárlil, nikdo v tom neviděl nic víc - prostě kamarádi. Tečka. Jako v normálním životě. Bylo to takové osvěžující. :-) A ještě musím zmínit linii, která se odehrávala v nemocnici Maria x Ryota x (sensei) - seriál má i své dojemné chvilky. ~~~ Takže pokud máte chuť na takový slice of live, dospělou romantiku, medúzy a příběh, kterému cesta neškobrtá, a kde je velmi pěkná píseň, Nagareboshi by mohlo být to pravé ořechové. P.S.: Umírala jsem z toho počasí; naprosto se hodilo a já zrovna tuhle dobu miluju ^^ Po druhé zhlédnutí zvedám na 5* a vyrábím titulky.

Chudák kuřák, takhle se naběhat... :-D Nějak jsem na začátku sledování chytla alergii na Haruku Ayase, ale postupem času jsem si na ni zvykla. Bude to hlavně tím, že tu byla ještě skvělá Erika Toda (podle mě jedna z nejhezčích sučasných japonských hereček). Opět tu bylo spousty herců, které jsem už viděla, takže jsem si jen sedla a sledovala, jak mě kdo ještě dokáže překvapit. No, nejvíce jsem ocenila, že Kazuya umí kouřit (nevypadá to tak děsně jako třeba u Kenty v Parédu, jednou mi jeden kuřák vysvětloval, jak se kouřím, drří cigareta apod., takže si od té doby na to ve filmech pořád dávám pozor, stale se z toho asi úchylka :-D). Největším překvapem byl pan Saito. Koukám, koukám, říkám si sakra, toho už jsem někde vid... no, jasně! To je on, to je on! Hiroyuki Ikeuchi, hrál delikventa roku 1998 :-D Ale zpět k seriálu. Někdy mě opravdu bavil, někdy jsem prostě jen posunula čas, protože se děly věci, které jsem vidět nepotřebovala, nudily a nepřišla jsem o nic, když jsem cca. 5 (a >) minut neviděla. Hudební složka byla nevýrazná, nic mi neutkvělo v paměti (ačkoliv tam hráli dva týpci z KAT-TUNu...). ~~~ Je to takové průměrné drama, chvíli podprůměrné, o vztahu dvou lidí, kteří se milují, ale kvůli určitým okolnostem, do kterých se narodili, jim je bráněno být spolu. Naštěstí nejsme hlouběji v historii, jinak by se z toho vyklubala tragédie. Přeloženo.

Mám ho ráda, nejvíce mám ráda ty díly, kde si všechny zavolá, na všechny všechno napráská a vyřeší to. Ale tady? Ten konec byl docela slabý; a vrah, na to, jak to měl promyšlený, byl nakonec pěknej lůzr. Měl dopis vzít a jít. Ale on ne. Chjo.

Není to špatné, Koharu mě občas štvala, Masaki nehraje špatně, má to vcelku kvalitní herecké obsazení, ale není to můj šálek čaje. Pokud máte rádi otec-dcerka; výchova, poznávání se, rodičovská láska vs. práce, tak se bude líbit, mně to nesedlo. Nudila jsem se. Nedokázala se vžít. Tak nemám zkušenost být svobodný otcem... ^^

Není to špatné, třeba se - ze stránky humorné - u toho bavím víc jak u Bleache nebo Naruta. O Rebornovi nemluvě. Ale zase u toho neřežu jako u One Pieceu. Líbí se mi, že hlavní hrdina dokáže přemýšlet (teda to už se naučil i Naruto, ale že mu to trvalo... :-D) a není slabej; už od samého začátku patří k těm silnějším. Příjemná změna. Je tu spousta sympatických postav (např. Gray ^^) a holku tu nejsou (většinou) takové ty uřvané typu Inoue = další kladné body pro FT. Ale má to jednu zásadní chybu - prostě to není dostatečně napínavé a nezaujalo mě to natolik, abych se třásla na další díly. Když Nacu bojuje, tak vy podvědomně nějakým způsobem víte, že vyhraje, tak kde pak máte vzít to napětí? Prostě tak nějak cítíte, jak to dopadne. A souboje také nejsou kdovíjak skvělé. Což pro mě znamená bodíky zase dolů. Horší jak Naruto a One Piece, ale rozhodně lepší než Bleach. No, třeba mě to v budoucnu ještě překvapí (pozitivně). A třeba taky ne.

Japonský film bez jejich všeobecně známého přehrávání. Všechny ty herce hlavních postav už znám odjinud (a až na Fujiwaru, všechny je znám jako hodná zlatíčka), takže tady mne opravdu velmi překvapili - všichni. Kentu (hrál Satora) znám z Shokojo Seira a tam hrál takového slušného prda a tady... to samé Keisuke; pamatuji si ho z Rookies jako takového bobánka a tady... prostě co si budeme povídat, o takovýchto postávách jsem doposud jen četla (oba Murakamiové poslouží jako dobrý příklad), ale tady jsem je opravdu viděla, a tak jsem z toho trochu vyšoklá. Ten konec fimu na mne opravdu zapůsobil, chvíli jsem hleděla na obrazovku a říkala si: "Tak a co teď?" Člověk si to musí nechat trochu projet hlavou. Ano, film umí zapůsobit, ale také je snadné poté na něj rychle zapomenout. Nemám potřebu vidět to znovu. Jednou a dost.

Na začátku jsem tomu ještě dávala naději - jo, bude to fajn, alespoň průměrné. Houby s octem. Začalo to nudit. Hodně. Hlavní hdrinka, její americká kamarádka, všechny postavy byly ploché s hloupými dialogy. Nejlepší dialogy byly v Japonštině (asi hlavně proto že jsem jim rozumněla jen na půl...). Navíc v polovině filmu už jsem to nevydržela a posouvala děj. Někdy i o deset minut. Světe div se, o nic jsem nepřišla. Grafika jak z nějaké hry za 99,- v Levných knihách. Hezkej film... Pokud se budete přesto dívat, koukejte na to s českým dabingem - standard.