Zíza

Tak jo, tleskám. Konečně měl MacuDžun roli, ve které dokázal, že hrát umí, konečně jsem koukla na seriál od dob Hana jori dango, kde měl hlavní roli, a bavila se. Říkala jsem si, že má nějakou špatnou ruku na výběr, ale tohle se povedlo. On perlil, ale o ostatní hlavní postavy v podání Eikury a Kagawy byly skvělé. Zhltla jsem to na jeden zátah a ani na chvíli mě nenapadlo, že už toho bylo dost. Díly mě dokázaly pořád držet ve střehu a i když jsem v podstatě téměř vždy věděla, kdo je pachatel, tak jsem jen čekala na to, jak ho usvědčí. Zápletky jsou prosté, motivy už tisíckrát viděné, zločiny tisíckrát odvyprávěné, ale prostě ta parta právníků tomu dává úplně jiný rozměr. Spousta klišé, ale to nevadí, protože z něj buď dokázali bravurně vybruslit, nebo ho prostě použili vhodně (protože kdo tvrdí, že klišé je špatné? to jen to nevhodně použité). Například dva hlavní právníci se potkávají ještě před začátkem spolupráce, kdy jeden druhému zničí mobil tím, že ho přejede. Ale ono je to nakonec dobře využito a člověk jen sleduje koncert těch dvou osobností, těch dvou chlapů, na kterých to stojí a rozhodně nepadá. Je to vtipné, vcelku svižné, nečekají vás morální proslovy v každém díle, Džun je sympaťák, Eikura je kočka, Kagawa je ostřílený borec. Prostě bylo to dobré, hodně. Byla to legrace, hodně. Taková ta přemrštělá japonská, ale já se bavila. Super. Silné 4*. Přeloženo.

Rozhodně je tohle food porn nálož sprostých slov a výjevů, které jsou pro někoho přes čáru únosnosti. Na druhou stranu je to animák pro dospělé, tak je jasné, že se nebude zachraňovat Willy. Na jedné straně oceňuju, že se film vyjadřuje k takovým těm „plačivým“ otázkám jako je náboženství, jinakost, etnicita a tak, ale nechává to jen na úrovni legrace, něco hlubšího z toho samozřejmě nikdo nevyvodí. Nakonec v podstatě všechny ty stereotypy jsou využity k tomu, aby pobavily nebo zdramatizovaly scénu. Ovšem některé (pop)kulturní odkazy byly povedené, to samé i návštěva cukrovinkového Stephena Hawkinga. Vybrané písničky byly skvělé a bylo vidět, že si s tím tvůrci vyhráli. Na druhou stranu jen sprosté výrazy a sem tam dobré a hravé nápady nestačí, aby vás film 100% zaujal. Navíc ani animace mě nijak zvlášť nenadchla, neoslovila. Myslím si, že zhlédnutí bolet nebude, pokud nevadí, že to není zrovna příběh s morálním poučením a že vyvrcholení je opravdové vyvrcholení. Lepší 3*. Přeci jen i druhý den po zhlédnutí jsem na film myslela, především z toho důvodu, že jsem netušila, jak ho ohodnotit.

Upřímně druhá série se mi líbila o něco víc než ta první. Ačkoliv všichni byli stejní a v podstatě se to řídilo obdobnou strukturou jako u první série, konec byl o něco lepší a nevyšuměl tak divně do ztracena, ačkoliv i zde kvalita posledního dílu je o dost níž než u dílů předchozích (u první série bylo celkově slabé celé dějství „v našem světě“). Nejvíc jsem se asi pobavila, když zazněla parodie na Beach Boys, protože přece jen je to můj srdcový seriál. Takže jednoduché doporučení - komu se líbila první série, nebude z této určitě zklamán. Přeloženo.

Sice to škobrtá, ale krásně se to usmívá a umí to rozplakat. Kupodivu to nebylo tak povrchní, jak jsem si myslela, že bude. Úplně všechny postavy se snažily ve filmu žít, jak nejlépe dokážou, jak nejlépe to jde (i když to třeba v jednom případě mohlo znamenat smrt). Dobře se na to koukalo, poměrně pěkně to odsýpalo, hudba, protože byla tak známá a povědomá, se líbila. Nikdo nebyl přehnaný do karikatury. Obyčejný příběh o lásce a o tom, že je fajn žít, pokud můžete žít. 75 %.

Pamatuju si, že jsem teprve do anime světa pronikala, když jsem viděla předchozí sérii a už ta mě nijak zvlášť nebavila, sice jsem si u ní zřejmě, podle komentáře, užívala pubertální výjevy a jistý crush na některé postavy, ale to mě opustilo, takže ze zajímavosti série nezbylo v podstatě nic. Možná je manga lepší, ale anime nebaví. Je tam přemrštěle moc postav, některé umírají či mizí, aby se později zase vrátily nebo aby se na ně alespoň neustále vzpomínalo. V podstatě nakonec člověk už ani neví, o co tam jde, protože se příběh neustále tříští a přibývá do něj dalších věcí, aniž by ty předchozí byly dotaženy do zdárného konce. V podstatě mě na nové sérii vůbec nic nezaujalo. Kdyby se třeba příběh soustředil především na Allena a zbytek by prostě svými příběhy, bolístkami a piklemi nebyl tolik „ukazován“, určitě by mě to bavilo víc. Takhle se pozornost neuvěřitelně rozšíří a i když se to chce tvářit hrozně komplexně, není to moc dobře vyskládáno. Pokračování, které nezaujalo (stejně jak ten Berserk...).

Je to zase něco trošku jiného. Nemá to pořádný děj, jen nám to ukazuje pár epizod ze života jedné autorky mangy. Neutíká to svižně, jen to prostě plyne svým tempem a víc nic. I přesto všechno to má velké kouzlo a dokáže to v pouhých čtyřech epizodách ukázat mnoho stránek lidí a jejich vývoj a jaký má dopad na vztahy s ostatními. Na druhou stranu je to zkratkovité a určitě by si to zasloužilo větší prostor (proto to zřejmě také dostalo druhou sezónu). Je to opravdu jako život – nijak zvlášť vzrušující, smutné, osamělé, ale má to vtipné a hřejivé chvíle. Krátký seriál o milovnici koček. Slabší 4*. Titulky

Ach, jak bych byla ráda, kdyby nenatočili tenhle film, ale celou tuhle epizodu vysílali v rámci seriálu jako jeho 12. díl. To by bylo tak moc lepší! Celé to má pořád dost seriálový look, takže film je o to dost chudší. Bojové scény nebyly vůbec zajímavé, sice se tvůrci snažili a jejich snaha jde rozpoznat, ale i tak to nebylo nic moc zajímavého – nepřekonalo to seriálovou produkci. Když už to jde do kin, čekám přidanou hodnotu, ale kromě natáhnuté délky filmu nic navíc nebylo. Zbytečně dlouhé, konec byl bez pořádného impaktu - v podstatě vyšuměl do ztracena. Ačkoliv bylo velmi zajímavě udělán vztah mezi Nobunagou a Micuhidem, jejich konec byl správě historicky nehistorický, a objevení Williama Adamse mě málem položilo do kolen, tak je to pořád dost průměrný film, který má pár zajímavých špeků. Seriál je lepší, film je slabší. Jako závěr celého příběhu je to slabé, průměrné, i přes to skvělé obsazení.

Abych se přiznala, celou dobu mě to nedokázalo vtáhnout do děje. Zřejmě potřebuju nějakou sympatickou postavu, abych si film užila i s ní, ale tady se jaksi sympaťáků moc nedostává. Možná tak ještě synátor kudrnatý by se dal považovat za jakéhos takéhos sympaťáka, ale i tak jsem si k němu nedokázala cestu moc najít. A jak je film jen střídání scén, které na mě moc nepůsobí, ačkoliv se na nich děje něco znepokojivého, tak je to prostě nuda. Film určitě má co vyprávět, nevypráví to ani špatně, ale nezaujal. Myslela jsem si, že půjdu s hodnocením ještě o něco níž, ale konec byl tak brilantní, že konečně mě film probudil a zanechal nějaký impakt. Doporučuji tomu, koho zajímají únosy ve Venezuele během 80. let či mají pocit, že musí vidět něco z Argentiny.

Já prostě nemám štěstí na korejské historické filmy (nemluvě o seriálech, kterým se od určité doby prostě vyhýbám), mám tu stejný problém jako u Komorné. Většina takových filmů prostě není vůbec špatná. To platí i o Sadovi. Byla to pěkná podívaná, nádherně ozvučená – hudba bylo to nejlepší na celém filmu! Jako obvykle Korejci prostě vychytali kostýmy a kulisy: v tom jsou už prostě bezchybní. Ale prostě... mě nebavil ten zbytek. Film mě nijak zvlášť nezaujal, příběh mě neoslovil (mnohem více mě oslovily zápisky manželky Sada, které do češtiny přeložila Miriam Löwensteinová). Opět krásné pozlátko, do kterého je složitější proniknout.

Klasický Jamada Jódži, jen více sentimentální a protáhnutí až do nezajímavosti. Náhled do jedné rodiny Jamada umí, ale umí to prostě lépe, tohle je jeho průměr, ale i tak se mu velmi bravurně povedlo ukočírovat všechny herce. Je to vlastně starý film, jen natočený nedávno.