Marlaa

Šla jsem na film s tím, že jsem od něho nic neočekávala, protože vím, že kniha je vždy mnohem lepší než její filmové zpracování (alespoň já jsem žádný takový film neviděla), a proto jsem nebyla zklamaná a odcházela jsem spokojená. Prostě jsem to takové čekala - žádná pecka. Fassbender v roli Holea - tak nějak jsem si ho představovala, takže za mě dobrý.

David Suchet v roli Hercula Poirota je jedinečný, nikým nenahraditelný, ale Branaghovi se podařilo něco, co jsem vůbec neočekávala. Stvořil svého Poirota, který mě strhnul, bavil a byl emotivní. Celý film byl pro mě víc emotivní než předchozí dvě zpracování, která jsem viděla, a ze všech postav jsem cítila tu bolest, kterou si nesli z minulosti. Ač je to možná divné, na konci mně ukápla slza. Pro mě to byl herecký a režisérský koncert. A na závěr ještě nesmím opomenout excelentní výkon Michelle Pfeiffer.

Tento film ve mně probudil nostalgii. Nostalgii na filmy, které se už v současné době netočí a je to škoda. Při sledování jsem si vzpomněla na snímek Zvětšenina, patřící k mým oblíbeným. Gene Hackman je skvělý a docela mě mrzí, že se úplně vytratil z filmového plátna (nebo alespoň jsem ho v poslední době nikde nezaznamenala). Jeho postava mi přišla místy poněkud naivní (pero, žena vnucující se mu do postele...), když se jinak snažil být opatrný. Konečné rozuzlení filmu zasadilo tu třešničku na dortu. Jenom závěrečná scéna mi připadala zbytečná a nesmyslná. Možná to bylo vyjádření zoufalství osamělého člověka?