KNTRFKT

Špekulanti dostali prostor a špekulují, Monstrum je tak trochu ortodox. Slovy světaznalého filmového kritika-kokotina. Prvních 25 minut pokládám za špatný vtip, který se během další části změní pouze ve vtip. Nic víc, nic míň. Připomnělo mi to tím pádem jeden staršív tip. Bača je svědkem znásilnění a je přizván do televize, aby se o svůj zážitek podělil. "Bačo, povězte, co jste viděl..." Bača povídá: "Jdu si takhle lesem, vpravo veverka, vlevo jahůdka a přede mnou taková jebačka!" Redaktor se zděsí nad jeho slovníkem a povídá:"Bačo, musíte to říct trochu jinak, zkuste místo jebačka říct soulož." Bača se zamyslí a říká:"No, dobře. Tak jdu takhle lesem, vpravo veverka, vlevo jahůdka a přede mnou soulož, tak jdu blíž, koukám a taková jebačka!" Co jsem tím chtěl říct? "Člověk by chtěl vidět pěkně žhavou soulož, ale většinou je to jenom jebačka." Milouš Tuzeman, Hovory sobě, Část první.

V první řadě musím podotknout, že jak Timberlaka nemusím jako pop buzíčka, tak jako herec mi vůbec nevadí. V případě tohohle filmu je strašná škoda, že námět, který nemá obdoby a je naprosto nezrecyklovaný, dostává přes párky díky klišovitosti, která bohužel převládá. A tak se z krutopřísného nápadu stává jen další propubertální kokotina, která má za cíl přitáhnout pouze tu část generace, která si bude Justina lepit nad postel a řezat si po večerech žíly, protože takhle krásný kluci jsou jenom ve filmech a na ně zbývaj jen ti obyčejný- uhrovitý, ti, co nikdo nechce a ikdyž jim mamka neustále vtlouká do palice, že jsou na tom světě nejkrásnější a tudíž si musí najít někoho, kdo má za jménem aspoň šest nul, jim prostě stejně vrtá v hlavě jen ten Džastyn. Už jenom čekám, kdy dostane podobnou roli Bíbr a tělní tekutiny potečou proudem.

Určitě se nedá říct, že bych byl fanoušek podivína Kventýna (čti Kventýna), ale tahle osmička mi sedla jak prdel na hrnec. Narozdíl od Panchartů mi nepřišla tak ujetá a ačkoli se nedá říct, že by šlo o western, jelikož se děj mohl stejně dobře odehrávat u Kventýna v obýváku, tak mě tenhle koltovej nádech prostě baví. Už si nedokážu vybavit, jestli jsem si u Panchartů, nebo Pulp fiction rozplácal stehna smíchy do krve, ale tady jsem se občas uchechtnul, tudíž jsem spokojen. Tarantino mě baví právě svou brutalitou, jeden nikdy neví, kdy komu uletí hlava, nebo, kdy dostane nějaká chlapna loket. No a tak se tu všichni ti putikoví filosofové, co u jednoho piva celý večer posílají cikány do plynu, rozohňují nad tím, jaký je ten Kventýn rasista a násilník, nerespektující něžné pohlaví. Jenže jakmile do sebe vchrstnou poslední kapku toho zvětralého moku, dorazí domů, pěkně po italsku proženou starou, zasednou k počítači a rázem jsou z nich bojovníci za svět plný lásky. Já osobně jsem se Osmi hrozným dlouho vyhýbal kvůli té stopáži, jsem totiž psychopat a většinou mi po hodině a půl začnou hlasy v hlavě našeptávat hrůzné věci, třeba ať si nedávám mlíčko do kávičky, a tak u přepálených stopáží trpím jak cigoš na šichtě. Ale po tom, co mi tenhle film utekl jak uprchlík ze Sýrie, jsem se rozhodl, že každému idiotovi, který si bude hrát na Skorsísiho apriory strhnu jednu hvězdu, protože je vidět, že i téměř tří hodinový film, se dá natočit za pomoci dobrých dialogů a skvělých herců poutavě. Jsem fakt rád, že Kurt Russel zažívá takovýhle comeback a dost mu to přeju, nehledě na to, že se do podobných rolí prostě hodí. Sečteno, podtrženo, vyhoněno, dostal jsem to, co jsem chtěl a želám vám kvalitní boner, jaký jsem měl já.

Prášky vyfetovaná, sexuálně zvrhlá lůza se rok co rok schází v jednom hotýlku, kde moudře agitují o svých životních krocích, o tom, na jakých rozcestích stáli a připadají si u toho vtipní, moudří a jako lidé se sebeironií a nadhledem. Pravdou ale zůstává, že jsou pořád tou vyfetovanou, zvrhlou lůzou, akorát ve scvrklym obalu a s nemožností znovu postavit stožár. Proto své přešlapy schovávají za přemoudřelé žvásty a navzájem se krmí těmito bludy, které pak schovávají za svou stařeckou sebeuvědomělost. Nicméně natočeno je to fakt chytře a po obhlídce několika nesprávných párů prsou, jsem spatřil ony dudle a byl jsem velmi spokojen. Člověk pak s klidem přejde to neustálé masírování seschlé, vrásčité kůže, oční převisy a představu o tom, že v lepším případě takhle taky dopadnu, v tom horším skončím jako otyloň Diego, co bez svého vozíku s kyslíkem nedá už ani slušnou přihrávku na Xboxu. Nebo to taky může dopadnout tak, že budu nesmírně fundovaně a znalecky řídit orchestr krav v čele se sopranistkou Yoko Ono. Každopádně rádoby skryté metafory moc nežeru a tak to beru jen jako Stopařův starousedlický průvodce podzimem života divných lidí, kteří jsou těmi rádoby "vzdělanějšími" a tím pádem esoterickým hovnům rozumnějícími vnímáni jako kůl jelita. Teda vlastně elita.

Otevřít si řeznictví v malé vesničce, kde lidi zřejmě nedělají nic jiného, než že denně žerou maso po kilech, může být hotový zlatý důl a sen kdejaké tlusté svině, která má místo prstů špekáčky, místo rukou tlačenku, bůček jí přetéká přes vypresované džínsy a voní po jelítkách. Nemusíte to ale být takový med, jak se může na první pohled zdát. Řezník-bourač-to je těžká práce a tak se dřív nebo později budete snažit přijít s nějakou vyfikundací, která z vás přes noc udělá řeznické barony Ovary. Nejdřív to sice nemusí jít jak po sádle, a když neuspějete s nápadem, že budete místo střívek k výrobě jaternic používat šprcky (samozřejmě s příchutí k navození aroma), možná přijdete s něčím trochu víc mastným, s něčím, co chutná jako Grethe. No a když ne, pořád jste tlustá svině, co má do začátků dost materiálu na sobě a tak nemusíte zoufat. Co se týče určitého srovnání Jensenovy tvorba. Největší popičovka byly zatím Kuřata, čili nejnovější počin. A Řezníci svým absurdním smyslem pro humor asi převyšují Adamova jablka. Jensen má na zvrhlou tvorbu snad glejt a já doufám, že v tom bude pokračovat.

Dát možnost národu nablblých perverzních ufonů možnost zasáhnout do scénáře, nemohlo dopadnout jinak, než takhle. Každopádně, kdejaký onan si při tom jistě přišel na své, protože vymyslet to, že Pamelu kousne užovka do dudlíku mohl určitě jen nějaký brčálník z Illinois. A tak sexuálně zvrhlí, bílým práškem sjetí, vlivem incestních hybridizací zaostalí maniaci splácali snad tu největší kokotinu, co měla kdy možnost spatřit světlo světa a jen za toho Samuela to nepošlu do úplné prdele. No a jak tady Išrwůd píše, ultra motherfucking cool film roku, zřejmě to svou cílovou skupinu mělo. Ale co, pošlu to tam.

Pokud se občas musíte opustit a potvrdit si, že z vás ještě není úplný pozér, který považuje Humra za vrchol artového umění, pak si pusťte tuhle kokotinku. Nedostane se vám ničeho intelektuálnějšího, než různých metafor o čurácích a anální sexu a aspoň nebude muset hloubat nad existencionální podstatou vytříbenosti tohoto snímku. Zase se tam objeví starej Čevy Čejs a až na postavu Adama tam z jedničky najdem snad všechny. Nejzajímavější postavou je Scott, u kterého v podstatě nikdy nevim, kam čumí a vždycky si tak spekuluju, kdo tohohle člověka kde vyhrabal a ještě ho dotáhl do relativně slušných filmů (tenhle do toho nepočítám). Zkrátka je to taková šílená prasárna, od který se nic než prasárny nedaj čekat a tak šup se šprckou přes hlavu a indžoj.

Tak nám toho Bondovic kluka dojebávaj čím dál tím víc a smutnou realitou se zde stává fakt, že jsem při jeho sledování několikrát přemýšlel nad tím, jestli by nebylo zábavnější si proříznout krkavici a aspoň se tak dočkat něčeho, co by bylo aspoň trochu akční a nepředvídatelné. Jako naprosté selhání pak považuji to, že v půlce mi přišlo zajímavější odejít a sledovat scénu z Ordinace, kde se Babeta cpala chlebíčky, sice jsem si tu scénu upravil o to, že ji později přejel kamion plný Ruské zmrzliny, ale co. Obrnový ksicht Krejg zas řádil a tentokrát mu zdatně sekundoval hlavní autista-Dave Autista. Ještě, že si nechal tak pěkně narůst nehtíky, rázem by mohl jít na konkurz Saxány. Ale já mu rozumím, když si totiž nechám záměrně přerůst nehty na palcích a ještě ráno zjistim, že došlo mlíko a musím si dát kafe se smetánkou, jsem natolik vynasrán, že jsem pak schopen v sámošce vydloubnout nejedný ukrajinský pizdě bulvy. Jak tomu bylo v Heistu, i tady vypadá chudák Dejv jak ze špatné komedie a tudíž si myslím, že by si měl zabalit svých pět párů fuseklí a vrátit se zpět do ringu, kde ze sebe aspoň nedělal úplnýho kašpara. Vrcholem je pak ta o generaci mladší potratová tvář bez obočí, do které se náš Dawn zaláskuje a v tu chvíli je člověku jasné, že bondovky už jsou definitivně v dámském přirození na čtyři.

Asi nejsmutnějším faktem a zároveň ale nejveselejším je to, že na to, aby u mě vlkodlačí film uspěl, stačí nebýt tů gej. Čehož se mi do teď nedostávalo a jsem tudíž rád, že jsem Vlčího muže viděl. Je sice pravda, že je to asi tak originální jako být muslim v Arábii, ale hanibaluje tam Hopkins a Del Toro se do té role vyloženě hodí. Právě herecké obsazení dělá z filmu něco víc, než sám je, ale na druhou stranu jsem nepostrádal typické prvky pro navození té správné vlkodlačí atmošky. Sice by to bylo porušení už zajetých klišé, kterých se všichni režiséři drží jak hovno bílé košile, ale proč nemůže jednou vlkodlak/upír/Shrek, nebo něco podobného bydlet někde na předměstí v domě s velkou zahradou a pracovat třeba v bance? Na inspektora Aberlina toho tenkrát muselo být fakt dost, určitě je to totiž podle skutečné události. No a teď už jen zbývá vysvětlit si, jak se cvičí Vlkodlak. Stane-li se vám někdy, že na váas podobná havěť zaútočí, stačí zdvihnout ruku do výše prsou, dlaní k bestii a zakřičet: "Fuj je to, zlý vlkodlak, moc zlobivý vlkodlak!" Načež on na vás zůstane přiblble vejrat a to je vaše šance. Rázným "lehni" upevněte svou autoritu a se slovy "leží, leží" nedovolte, aby pochyboval o tom, kdo je tu dominantní alfa samec/samice. No a pokud se nehýbá, můžete mu pěkně prohnat kulku palicí, protože takovýle čokl je stejně neperspektivní.

Tady máme zářný příklad toho, jak udělat z diváka úplného kokota. Nejlepší scény se daly vidět v traileru, který působil děsně kůl a já byl natěšenej, jak malej Jarda, když mu táta slíbil, že mu konečně řekne, jak se topí děti. Začátek nasvědčoval tomu, že půjde o film s nadhledem a originalitou. Bůh je tu vyobrazený jako naprostý zmrd a třeba taková sbírka Zákonů schválnosti nemá chybu. Jenže! Holka uteče, začne hledat apoštoly a z filmu se stane jen otravná, nudná, sebešlehačská kokotina, co dokáže zapůsobit zřejmě jen na dokonale artově rozvinutého diváka. Scény s Bohem sice občas zachraňují, ale je jich tak mizerně málo, že by jeden zaplakal. Našinec pak musí čumět na sto let dlouhé seznamování se stále novými postavami, které jsou asi tak zajímavé, jako náhled do soukromí Andželíny Džolí. Vrcholem je závěr, který má tedy skvělou myšlenku, ale proveden je nadMíru přiblble. Pokud se jednalo o komedii, byla asi tak zábavná jako když musíte třikrát za noc čůrat, v baráku vypadne proud a vy si musíte svítit třicet kilo těžkým svícnem. Dědek na obláčku je tu ale zachycen opravdu svěžím pohledem, tudíž to pro mě úplně v kanalizační rouře neskončilo.