alchac

Kdyby se Rosamunda nejprve zčadila jak sádrovej ježek, následně juknula na Vetřelce a poté se jala s flaškou jahodové Baileys u ruky "literárně tvořit", výsledek by zřejmě nebezpečně připomínal scénář této rohypnoliády.

Takhle to dopadá, když se někdo snaží nacpat různé Šejkspíry (a Kurosawu k tomu) do sudu špaget - nevýrazná kečupovitá čalamáda bez výraznějšího chuťového ocasu, byť se z ní jeden po konzumaci jistě nepoblije. Což ovšem za mě stačí toliko na slušnější dvě.

Základní nápad vlastně vůbec není blbý, resp. žel není ani trochu sci-fi, neb s ohledem na aktuální dění to skoro vypadá, jako by Garland překvapivě přesně predikoval obsah rozhodnutí SCOTUSu v kauze blbě střeleného kačera a toliko protáhl jeho možné důsledky ad absurdum. Způsob provedení zdá se mi ovšem poněkud nešťastným, neb autor honil příliš mnoho zajíců, či občas to působí spíše tak, že vlastně sám neví, co chce říci a neříci, což smícháno s jeho rohypnolovitými trejdmárky neúměrně zatěžuje diváka tím, aby nezalomil a současně jaksi znemožňuje se pořádně probrat a vše pobrat při těch asi dvou momentech, kdy se jakože něco silného děje (zde mám na mysli zejména srebrenickou vložku), přičemž konec pak takto vskutku působí  dojmem, že tam je naroubován z jiného filmu. Prostě zase takový dort pejska a kočičky, který i když upatláte z kvalitních surovin, tak mu nutně musí chybět nějaký ústřední chuťový prvek. Ale jako úplně blbé to nebylo, to zase nemohu říct.