Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (514)

plakát

Armáda mrtvých (2021) 

Kroutě hlavou jsem se cca první půlku tázal, co že to mou topku tentokrát postihlo za krutou zácpu, neb nesnášenlivost vůči tomuto počinu mi přišla přece jen až příliš silná. Noa paxem pochopil... Zejména kvůlivá tomu septickému závěru jsem měl nutkavou chuť propláchnout si oči koncentrovaným peroxidem vodíku, obávaje se mozkocidní infekce. Brrr...

plakát

Rozhněvaný muž (2021) 

Kávu mám rád chuťově výraznou, ostře aromatickou, silnou jako polibek Mao Ce Tunga doručený Majkem T. a samozřejmě zcela prostou cukru a černou jako archiv veřejných zakázek na MHMP, nicméně i přes tyto mé vysoké chuťové nároky mi zde můj oblíbený britský barista tentokrát dokázal naservírovat tak drsného Turka, že jsem po konzumaci jen na prdel sednul, heknul, blahem zaslintal a neprodleně vykosil ze své přepečlivě poskládané topky nějaké trochu slabší kapučíno, aby udělalo místo tomuto až leptavě agresivnímu kofeinovému skvostu. V případě Šunkového Jasoně jde zřejmě o jeho dosavadní drsoňovský strop, kterým dle mého soudu vyrovnal i zde často zmiňovaného božského Bobíka, a při detailu přimhouřených očí Blonďáka juniora, který se do sestřihu kulišákovi Gájovi jistě nevetřel náhodou, jako bych slyšel hrát Morriconeho. Tak snad mu papá brzy koupí letenku do Itálie, nebo (a ještě lépe!) se bude režisér tohoto kusu při čtení nějaké další Parkerovky sám ládovat špagetami. To já jsem pro změnu po závěrečném čtení pitevní zprávy dostal neodolatelnou chuť na krvavou tlačenku.

plakát

Kyslík (2021) 

A já to přitom, kurva, vím! Vím moc dobře, že těmhle vesmírným Sól(is)ovkám se mám vyhýbat jako proktologické ordinaci, z níž nemilosrdně burácí Revelsí Komanč, a přesto si zase takhle držkobolně naběhnu na silně alogický hippoendový ponorkáč, u něhož jsem už někde v půlce uvažoval o utažení si igeliťáku okolo hlavy a zapnutí stopek, aby to bylo alespoň trochu vzrušující a napínavé.

plakát

Štvanci (1979) 

Zhlédnutím tohoto snímku jsem se utvrdil v přesvědčení, že MekKolíkk v MechPomu vlastně vůbec nehrál, ale pouze byl přirozený. Co jsem ovšem netušil, že po natáčení čórnul Stenlymu z rekvizitárny suspenzor (a černou fixu). Též by mě zajímalo, zda kulinářská scéna byla napsána přesně takto, nebo zmíněnému magorovi režisér prostě zabavil prášky a nahnal ho před kameru. Ovšem i tohle je nakonec asi cesta, jak zastínit i takového Zorbu s Drákulou…

plakát

Tenkrát v Hollywoodu (2019) 

Dvě a čtvrt hodiny. Přesně tak dlouho jsem na to civěl jako na záznam kabuki představení dabovaný ve svahilštině, tj. bez sebemenšího šajnu, o čem to vlastně je. Ano, zjevení rozcuchaného muže na Polanském trávníku v kombinaci s osobou režiséra dávaly tušit, jak to celé dopadne, ale já fakt nevím, proč jsem se jen kvůli závěrečné noční návštěvě u Leoše (nutno uznat, že v tom nejlepším tarantýnovském stylu velmi vydařené, byť si v ní si tvůrce potřetí v řadě (a tentokrát nejméně vtipně) neodpustil odkulení padoucha), musel zase nechat nudit tentokrát již zcela samoúčelným Kventýnovým cinefilismem, který byl navíc tentokrát téměř zcela prost jeho typických dialogových, hudebních a režijních opičáren. Nicméně MekKluzkého 14 pěstí bych zhlédl docela rád, to zase né že né!

plakát

Voyagers - Vesmírná mise (2021) 

Představte si, že by si defektní dcera psychotické Vesmírné Odyssey a dementního Horizontu události upletla fakana s lobotomizovaným synem oligofrenního Equilibria a epileptické Sexmise. Teda ne jednoho fakana, ale hned několik desítek. A teď si představte, že všechny ty potraty zavřete do háj-tek konzervy, ve které je má Koučovat jen jeden jediný příčetný borec, a velmi pravděpodobně budete schopni předpovědět události tohoto snímku od A do Z bez toho, abyste jako já trpěli u jeho sledování. Ergo dosti pitomý, plytký a nudný způsob sdělení, že pokud necháte dětičky vyrůstat v sociální izolaci s xichtama přikovanýma k obrazovkám a budete se mocí mermo snažit programově potírat jejich samostatné kritické myšlení, vyrostou z nich sice možná vědomostmi nabití progresivní a dynamičtí jedinci, které si ovšem namaže na koblihu první Bureš či jiný psychopat, který zrovna náhodou půjde okolo. A když jeden já uváží, že to celé bylo navíc futrováno samoúčelnými scénáristickými berličkovými nelogismy tak mohutně, až se mu od samého protáčení bulv málem zauzlovaly oční nervy a ke vší té hrůze ještě osazeno výjimečně odpudivým prasečím Šerým dnem, kterého by se i slepý štír bál potkat i v noci, tak si říká, zda i ty podměrečné dvě nejsou moc.

plakát

Inrang (2018) 

Kdyby byli bývali kimčižrouti pouze kradli a nezprasili Džinův Roh jedním z nejtoxičtěji přeslazených a debilních hippoendů, které jsem kdy měl to zhnusení vidět, mohla být tato předělávka v pohodě snesitelná i přes to narkotické vatování, kvůlivá kterému jsem během sledování celkem čtyřikrát usnul.

plakát

ZVP (2017) 

Mrsknout nejdrsnějšího intergalaktického lovce mezi středověké Džapíky, ba dokonce mu dopřát masáž naslepo, se sice na první pohled jeví jako značně haluškoidní nápad, ovšem po krátkém zamyšlení se spíše divím, že to již někoho dávno nenapadlo (nebo už mi taky možná začíná pěkně jebat). Škoda, že Toširo Mifune již odcválal do věčných lovišť, neboť ZVPVY by teprve bylo námětem pro naprosto ultimativní porno! Nicméně i u sledování tohoto kraťasu se perfektně leští bokken a pokud té neskutečně bizarně kůl nindža partičce někdy natočí vlastní filmovou ságu, nasázím tomu zde pět rudých šurikenů ani nemrknu.

plakát

The Courier (2020) 

Dvě hodinky inteligentně nakrouceného špionážního napínání z doby blízké vidiny bombových zítřků, které působí příjemně autenticky, je prosté přehnaného patosu (i to jediné zásadní morální oselství je podáno poměrně nenásilně a stravitelně) a disponuje výtečným Šerlokem, jehož závěrečnou proměnu v absolventa ozdravného pobytu v Dachau shledávám téměř dokonalou – od Batmanova Mechanika nevídané a snad se oba baculáči někdy sejdou třeba v ryrymejku Motýlka. Zkrátka solidní zábava, pročež jsem si hned po zhlédnutí položil otázku, kdy to tu asi spadne do modrejch…

plakát

Mortal Kombat (2021) 

Po zhlédnutí musím cha nechca uznat, že tenhle Mrdal Kompot ryryryryloudyt byl konečně naložen se správným chuťovým poměrem vyhřezlých orgánů, kostních úlomků a digitálního hemoglobinu, v receptu figurovalo minimální množství syntetických scénáristických debilit (alespoň tedy v rámci možností předlohy, tj. bezpříběhové okopávačkové videohry), namísto 100% podílu náhražkových herců bylo přimícháno i několik skutečných (přičemž oblíbenci Asano se Sanadou mé chuťové pohárky vysloveně potěšili), pročež jedinou zásadnější výtku mám vůči na můj vkus přece jen vyššímu podílu umělých rodinných sladidel. Po mírném váhání tedy nakonec pro konečnou čtveřici rozhodlo zmíněné plno krevné zpracování a několik hlášek a bojově choreografických úchyláren, při kterých nejeden fatalitycký (sic!) rozjebávač klávesnic s chronickým syndromem karpálního tunelu jistě uronil kroupu a vysmrkal něco žíravých hlenů.

Reklama

Reklama