Django spara per primo
Django Shoots First
Režie:
Alberto De MartinoKamera:
Riccardo PallottiniHudba:
Bruno NicolaiHrají:
Glenn Saxson, Evelyn Stewart, Erika Blanc, Alberto Lupo, Riccardo Pizzuti, Fernando Sancho, Nando Gazzolo, Fortunato Arena, Guido Lollobrigida (více)Obsahy(2)
Dva bandité, bankovní úředník a lovec hlav závodí, kdo se jako první dostane k ukradenému zlatu... Mladý Django potká v pustině lovce hlav, který veze mrtvolu hledaného muže do města s úmyslem vyzvednout si odměnu. Django zjišťuje, že mrtvý není nikdo jiný než jeho otec. Rozhodne se vyzvednout si odměnu sám a při té příležitosti zjistit, kdo a za co se jeho otci mstil... Po úspěchu Corbucciho filmu Django s Francem Nerem v hlavní roli začali tvůrci spaghetti westernů do názvů houfně pašovat jméno Django – i když s příběhem původního filmu z roku 1966 měla jejich díla jen málo společného. Zdejší představitel hlavní role, nizozemský herec Roel Bos (zde pod pseudonymem Glenn Saxson), má výhodu fyzické podobnosti s Nerem, jeho Django ale přiznaně čerpá též ze Sartany či z Eastwoodovy bezejmenné postavy ve filmu Pro hrst dolarů. Za zmínku stojí výkon Idy Galli (v titulcích pod pseudonymem Evelyn Stewart), osvědčené představitelky westernových dámiček v nesnázích, která si zde s viditelnou chutí střihla roli intrikánky a mrchy. (Česká televize)
(více)Recenze (14)
Spíše než s Corbucciho Djangem to má mnohem více společného s filmy Giuliana Gemmy, stylem je to velice podobné (akorát možná veselejší) a hrdina je Gemmův klon, akorát vypadá spíše jako Nero. Nicméně nemá ani na jednoho z nich. Ve vedlejších rolích proti typu obsazení Fernando Sancho, tentokrát jako poskok hlavního hrdiny, a Ida Galli tentokrát jako svůdná mrcha. Hodně bitek, hodně přestřelek, dokonce honičky na koních, krásná krajina, dobrá hudba a v malé roli na samém konci George Eastman, který tu chybí v obsazení. PS. Plná verze má 91 minut, 83 minut dlouhá verze vyšla na DVD v USA a chybí v ní přinejmenším téměř všechny promluvy Djanga s jeho mrtvým otcem a scéna, kdy Django přijede omrknout Klusterovu vilu. ()
Podle cizince v podání holandského Clinta, častého terče nakládaček Ricarda Pizzutiho a charakteristické zvukové stopy úderů pěstí při tanečcích v saloonu to vypadalo na trénink k Podivnému dědictví, ale nakonec šlo jako vždy o majetek, sex a trochu té vendety. Přiměřená porce nadsázky, hojná akce různé kvality, pro žánr tradiční hudební motiv, který si můžete pískat a potměšilé finále, které to zase stočí na ty dvě největší hybné síly, než přijde čas déjà vu.. Rok vzniku 1966 nabízí otázku, jak pak by asi dopadl pistolnický souboj Django vs. Django.. ()
Takřka od začátku, co začne hrdina rokovat se svým mrtvým otcem o problematice jeho pohřbení (po čemž dojde k překvapivému rozhodnutí, že ho vůbec nepohřbí) se začalo zdát, že to nebude vážně braný western a postupem času mě utvrdil, že jde vlastně o časnou parodii. Hrdina je vlastně Gemma zveličelý na N-tou a jeho přehnané projevy a machry jsou konkrétně parodií na Gemmovky (zejména Arizonu). Hrdina hraje toho floutka parádně, kámoš Fernando Sancho (v poněkud vodnickém oděvu) svého Gordona na kladné straně též zajímavě a všichni (a chvílemi snad i záporáci) to berou vyloženě parodicky. Ida Galli, které konečně umožnili ne jen zbožně čekat s rukama v klíně na svého hrdinu je vážně dobrá, přidejme nepopsatelné bitky, tak trochu nekonečnou akci ve tmě s postřeleným hrdinou, drsného záporáka, hrdinku alá Arizona Colt a podivného mladšího bratra. Ovšem všechny ty gemmovské vrtochy jsou vyhnány do takových extrémů, což způsobuje, že hrdina Django (objeví se tu i Ringo) je, coby parodie na otravný originál, vlastně sympaťák (ale nesmíte ho brát vážně), svými kousky chvílemi připomíná spíš kaskadéra, přičemž Nicolai tuhle parodičnost ještě ze všech sil podporuje. Nezvyklá, ale krásná přímořská či jaká to krajina, nenáročná zápletka, vážně povedená zábava, čtyři hvězdičky jasné. Ale za ten závěr prostě musím dát plný počet. ()
Líbí se mi určitá snaha o realističnost příběhu a držení jej v mezích logiky. To mi někdy u raných spaghetti-westernů chybí. Ani není překombinovaný, narace je přesně vedená, a dokonce se dořekne naprosto všechno, co se jen nakouslo. Což rovněž bývá málo vídané. Velmi dobří herci. Jen mi trochu vadí některé scény, kde není jasné, jaký přesně mají smysl. Vtipných hlášek není mnoho, ale když se objeví, pobaví ("všichni jsou na mé straně. - To proto, že jsi lepší.") Dokonce i ženské role jsou šikovně napsané a zahrané, nejde o žádné vzdychající puťky. Snad jen herec v roli Djanga (Glen Saxson) mi přišel nemastný neslaný, jako by sám nevěděl, jak přesně svou postavu hrát, a zastínil ho představitel Doca (Alberto Lupo). Závěrečná bitka už předznamenává Hillovky a Spencerovky. ()
Špageťák s mírně parodickými sklony a odkazy na kasovní trháky jako Hodný, zlý a ošklivý nebo Pro pár dolarů navíc. Hlavní postava vypadá, že je odvozena od Gemmova Ringa (Pistole pro Ringa). Ale neřekl bych že Gemmu nějak zvlášť paroduje, vždyť ani sám Gemma nebral svoji roli nijak smrtelně vážně... Je to také první film, který se snažil vydělat na jménu Django, se kterým nemá ovšem prakticky vůbec nic společného. Mezi plusy patří velmi kompetentní režie, hezká kamera a několik zábavných momentů. K tomu lepšímu se řadí rozhovory Djanga (Glenn Saxson) se svým mrtvým otcem a postava inspirovaná Cleefovým Mortimerem (Pro pár dolarů navíc) snažící se pomstít vlastní ženě! :) Superlativy bych ale šetřil, na to je tu až příliš mnoho chyb. Jednak děj v poslední třetině mizí do ztracena a těch skutečně dobrých nápadů není zas tolik. Hudba je bohužel úplně mimo lehký styl filmu a hlavní vážně znějící motiv se až příliš často opakuje. Django spara per primo tak trpí nerozhodností, jestli být spíše parodií nebo více seriózním westernem. Ani v jednom směru ovšem nikterak nedominuje. ()
Reklama