alchac

Jde vlastně o takový filmový hajzlpapír. Navzdory tomu, že je příběh servírován jako pravá, nefalšovaná, košér miska rejže, ze všeho nejprve praští do očí to, že si kreaturisté z Holi v údu vším japonským vytřeli prdel do sucha. Ale budiž - byl bych ochotný zkousnout, že se samurai boys chovají jako vypatlaní kovbojové s třítýdenní zácpou. Vydýchal bych démony, čarodějnice a ostatní herypotratovské rekvizity, které bez výjimky vypadají jako obzvláště silná halucinace čínského štamgasta opiových doupat. O nějaké historické přesnosti se ani nemá cenu rozepisovat, protože tu zde upřímně řečeno nikdo příčetný čekat nemohl. Byl jsem opravdu, ale opravdu předem smířen s tím, že příběh o 47 roninech zde poslouží jen jako nálepka na jedovatě barevný, východoasijský eintopf. Co mě tedy nasralo, a to tak dokonale, že tento skvost řadím jen o málo výše než Babovřesky (nedělám si prdel!)? Předně je to totální debilita a nudnost celé téhle rýžové odyssey. Dále naprosto nezáživná a bezkrevná (doslova) "akce". No a nakonec přeplácanost a kýčovitost výtvarna, ze které by se poblil i indický krajinkář na LSD. Za chudáky Asana se Sanadou mi bylo při sledování téhle hrůzy skutečně extrémně trapně, protože oni jediní z té sebranky ochotníků s kamenoprkenným Nýjem v čele byli schopni (bez ohledu na příšerně napsanou partituru) předvést herecký výkon. Zato zbytek by velmi hladce zapadl mezi Troskův fekálansámbl z výše zmíněné lidové komedie.

Bývalo milé, když se militantní hadrové hlavy mydlili hlavně mezi sebou, neb aspoň neměli čas provádět svá alotria západně od Bosporu a jeden si s odstupem času říká, že zbavit se Saddáma, který se s Chomejním po představených událostech osm let o Kozistán vesele kočkoval, bylo vlastně kurevsky kontraproduktivní. Nicméně to když takhle jednou Arabáči asi blbě odbočili nebo co a vydali se vyklepat perské koberce skoro až královně do obýváku, nesetkali se kupodivu s kladnou odezvou Železné semetriky, pročež je tato nakonec nechala zahrnout trochou poctivé angloSASké pohostinnosti, na kterou sice bylo nutno čekat přes hodinu, avšak díky Markovi, který opět podal Silný výkon, se to dalo snést a dokonce se dostalo i na filmovou podobu předobrazu mého oblíbeného kapitána Prajze. Takže nakonec celkem dobrý.

Noa už je to tu, kurva, zase! To jeden já nejprve podlehl dojmu, že by prostě jen Hovězdné války mohly potkat Žurský park praštěný do hlavy Armageddonem a půjde tedy o sice nepříliš invenční ale snesitelné paleosafari při zrychleném přesunu z bodu A do bodu B skrze tý rexí výběh, pročež zakoupil. Jenže (!!!) jakkoliv už úvodní scéna na pláži vyděsila, tak kdybych byl býval jen tušil, v jak bestiální rodinně hovnotiádní fekalhoror napěchovaný všemi myslitelnými pilčrovinami se to od nalezení bedny s Kakaem zvrhne, s hysterickým jekotem bych vyhodil monitor oknem. Zavřeným. A nejhorší deprese mě chytá z toho, že zde použitý mustr se v poslední cca pětiletce stává v podstatě standardem, pročež mi nejenže nezbývá než se smířit s tím, že opravdového plnotučného (nebo aspoň snesitelného) sci-fi se dočkám možná taky už nikdy, ale též doufat, že Holý Úd nikdy nenapadne znásilnit třeba Kopřivovi Asfalt, protože to by v soudružském filmovém podání teprve bylo to pravé Peklo! Tu jednu uděluji výlučně za to, že se to obešlo bez jednorožců, duhy, čokosaurů a buznociraptorů.

„Tak jakpak bychom to nejlépe zachránili přelidněnou planetu? Má někdo nějaký nápad, nějaké řešení? Nejlépe konečné? Nikdo nic…? No dobrá, tak tedy ten pán tam vzadu. Ano, ten s tím legračním knírkem, co se už od začátku tak prkenně hlásí…“ Aneb pregnantní ilustrace historií opakovaně prověřeného všeléku neduhů lidské společnosti a poněkud mrazivé ne-až-tak-moc sci-fi. A co že se stalo s Pondělkou? Zahrála si hlavní part v antické tragédii. A to roli, kterou by s ní neměnil ani Oidipus. Jo, málem bych zapomněl – ve zdejším výčtu hanebných logických lapsů mi po letmém pročtení komentářů schází upozornění na to, že chce-li se sedm vydávat za jednu, ubytovat se v domě s vrátným není nejlepší nápad. Takže fofrem připsat! Komentář obsahoval přítlačná křídla!

Při pohledu na Dolfiho sice chápu, že geriatrická péče mu musí polykat opravdu značnou část měsíčního kapesného, ovšem přece jen si myslím, že když už si zatoužil natočit reklamu na svou stavební firmu, měl přece jen zvolit klasický formát a nepouštět se do žádné Zmrdonosné pasti s vymlácenými okny v logice a hrubými vadami a nedodělky na bojově choreografické fasádě.