Martinvon

Seriál BBC má za sebou už sedmou řadu. U šesti nových dílů premiérovaných začátkem roku 2011 na BBC jednoznačně převažuje prvek zábavnosti (entertainment) v pravém slova smyslu. Spíše než sofistikované podfukářské scénáře namířené proti různým “hejlům” (marks), které navíc dokázaly vždy překvapit diváka samotného, jsou tu už jednotlivé epizody poskladané spíše z gagů. Věrný divák podfukářů se však touto proměnou jistě nenechá odradit. A generace třicátníků odkojená legendárním seriálem Dempsey a Makepeacová rozhodně ocení epizodu, v níž právě představitel Dempseyho Michael Brandon otevírá v Londýně své další, zaručeně poctivé kasino. Když se ale ohlédneme zpátky na vývoj celého seriálu, máme před očima pestrou škálu nápadů a dynamické proměny ve složení týmu Podfukářů (anglicky Con artists - tedy přesněji umělci podfuku). Úplně první díl kromě setkání s původní sestavou, která vydržela 3 celé sezony, stojí na příběhu z legendárního filmu Podraz (The Sting s Paulem Newmanem a Robertem Redfordem v hlavních rolích). Krásná Stacie Monroe (Jaime Murray) se ale poměrně brzy okouká a její herecké umění začne pokulhávat za krásnou postavou a milým úsměvem. Dle mého názoru nejslabší čtvrtá řada byla možná nejriskantnějším podnikem celého seriálu. Vypadl totiž mozek týmu Michael Stone (Adrian Lester) - celou dobu strávil v Austrálii, kde se věnoval prodeji opery v Sydney - a vedení týmu se ujal intuitivně impulzivní Danny Blue (Marc Warren). Potřebný dynamický impuls dostala pátá řada. Mickey předvedl impozantní návrat z Austrálie a místo Stacie a Dannyho přichází do týmu nová dvojice Emma Kennedy (Kelly Adams) a její bratr Sean (Matt Di Angelo). A právě Emma Kennedy vnáší do děje příjemné jiskření ve vztahu s Mickeym a hlavně trochu větší dávku hereckého talentu něž její předchůdkyně. Navíc přichází v době, kdy naháněč a “vějička” (The roper) týmu podfukářů Albert Stroller (Robert Vaughn) sedí ve vězení. Původem Američan Abert Stroller a geniální všeuměl Ash Morgan (Robert Glenister) jsou vlastně jediné stálice týmu. Spolu s nimi “otloukánek” barman Eddie. Velmi příjemná je také propracovaná vizuální stránka a práce s kamerou. Kdo má rád Londýn, nebude mít nikdy dost. Totéž platí o luxusních interiérech. A když spočítáte, jak velká část příběhu se vypráví jen obrazem, zbyde na dialogy jen pár stránek textu. A proč pohádka? Podfukáři nikdy neporuší první pravidlo podfuku - the first rule of con. Nikdy nepodrazíš poctivého člověka - you can never cheat an honest man. Ruku na srdce, kdo z nás by to někdy nechtěl pořádně natřít bezohlednému developerovi, chladně vypočítavému investičnímu bankéři, arogantnímu politikovi a nebo jinému vyčuránkovi? Pohádkových motivů je v různých epizodách celá řada. Ale v podstatě jsou všichni podfukáři takoví kocouři v botách - je snad na světě geniálnější pohádka? PS: animaci k úvodním titulkům dělal stejný tvůrce jako ty animačky ve Stopařově průvodci po galaxii. Pokud znáte jeho jméno, tak mi prosím napište, díky.

I přes kongeniální český dabing se vyplatí trochu pohnout s angličtinou a dát si seriál v originále. Přesto, že žánrově jde o sitcom, klidně bych zařadil celý počin mezi hrané dokumenty. Brání tomu snad jen to, že jednotlivé politické tahy a postavy nejsou podloženy reálnými jmény (určitě by to nebylo zas tak těžké) a zůstávají v rovině narážek. I mrazivé narážky na politiku "železné lady" Margaret Thatcher lze dešifrovat jen se znalostí dobového kontextu. Přesto mě mrzí, že Angličané (zatím všichni, které jsem potkal) v tom žádnou dokumentární hodnotu nevidí. Díky za herecký koncert Nigela Hawthorna v roli sira Humphreyho.

Značně návykový seriál! Koktejl záhad, vášně, pravé lásky, sexu, pomluv a brutálního násilí budete hltat z houpacího křesla v kulisách zeleného a na první pohled prazvláštně zaostalého jižanského venkova. Žádná postava v příběhu není černobílá. Do posledního detailu vypiplaná úvodní znělka! Charakterizace upírů zrychlováním jejich pohybů! Promíchání prastaré upírské tradice snad se všemi možnými existujícími žánry - to všechno dělá tu Pravou krev. Jak už zaznívá i v komentářích ostatních kolegů, společenská dogmata, nenávist vůči menšinám, něvědomost a pomluvy, mocenské boje manipulativních církví (církví v pravém slova smyslu), politických stran a různých dalších skupin přináší zas alegorický a výstižný obraz současnosti. Škoda jen, že se koncem druhé a pak v celé třetí řadě příběh zamotává do nesmyslně a hlavně pro film nefunkčně komplikovaných dějových odboček a bombastických dějových zvratů. Série 1: 100%, série 2: 85%, série 3: bojim se uvést číslo (viděl bych to tak na 50%).