poz3n

Klasický Hitchcock z raného období v té nejlepší formě. Popcornově dobrodružná špionská lovestory plná napětí, akce, romantiky a nečekaně skvěle vtipných screwball momentů. Některé obrazy zcela jasně odkazují na budoucí Hitchcockovu tvorbu (např. hlavní hrdina odhalí místo spiknutí, když ale dojede na místo policie, nikdo tu už není a hrdina je přede všemi za hlupáka = Na sever severozápadní linkou). V dramatických momentech naprosto skvělý pohyb kamery v prostoru (mlýn), svižná moderní střihová skladba (atentát na schodech) a dynamická práce s mizanscénou (pád letadla). To vše je pro mě opět důkazem toho, že nebýt Hitchcocka, podoba moderní kinematografie vypadá úplně jinak. 9/10

Velmi silná syntéza formy a obsahového vyjádření. Chápu, že pro někoho to bude příliš kýčovité a příliš uřvané. Já zůstávám ale fascinovaně zírat nad tím, jak dokáže Dolan pracovat s výrazovými přostředky a vzbudit ve mně silné emoce, které ale nevnímám jako laciné. Skvělé vedení herců, autentičnost podání jejich projevu skvěle spolupracuje se zvolenou formou a stylizací. Nádhera. 9/10

Napodruhé absolutní nadšení. Notorious je takový jeden velký "Hitchcock touch", který vyjma všech těch geniálních režijních momentů a legendárního MacGuffina, nabízí i nezvykle vrstevnatý ponor do emocí obou hlavních postav. U podobných filmů se mi málokdy stane, abych se s postavami natolik ztotožnil, že se o jejich osud opravdu bojím. Film má navíc svižné tempo, poměrně krátkou stopáž, takže absolutně nenudí. Cinefilní masterpiece a snad i možná TOP 5 Hitch (a když ne, tak TOP 10 zcela jistě). 9/10

Podobně jako už u Rozhněvaných mužů, i u Fail-Safe Lumet dokazuje, jak skvěle ovládá předkamerový prostor a jak málo mu stačí k tomu, aby diváka přikoval napětím k sedačce. Důvodem budou snad jeho televizní začátky. Fail-Safe dokonce na první pohled připomíná něco na způsob televizní inscenace, jenže právě práce s prostorem, volba velikosti záběrů ve střihové skladbě i různé malé pohyby kamery, dělají z téhle "několikapokojovky" paradoxně vysokou kinematografii s nebývale působivým závěrem. 9/10

Dokumenty o lezení jsou pro mě vždycky takovým silným motivačním kurzem, který mi ukáže, čeho všeho jsou lidé schopni, co dokážou pro své sny obětovat, co překonat. Dawn Wall tohle splňuje v každém svém okamžiku a nabízí silný příběh, úchvatné výkony, ale i silné lidské emoce. Skvěle natočené, s funkční dramatickou strukturou, v samém závěru pak mimořádně dojemně vygradované. O fous lepší než Free Solo, kde namísto empatie a přátelství hraje prim nebezpečí a hazardování. 9/10

Nádherně vrstevnatý film, který každou svoji další tvář odhaluje postupně a značně nečekaně. Nejlepší léta slečny Jean Brodieové totiž zásadně klamou tělem. Podle všech vnějších ukazatelů musí mít divák pocit, že kouká na usměvavé slamáčkové melodrámo z učitelského prostředí, kde jsou všichni všem oporou, postavy překonají nějakou tu překážku a na konci bude všechno ještě usměvavější, než na začátku. A právě v tom postupném zjišťování, o jak moc velký omyl se jedná, tkví pro mě to největší kouzlo diváckého zážitku z tohoto filmu. Mám rád snímky, které po jejich skončení nedokážu k žádnému jinému přesvědčivě přirovnat a zanechají tak ve mně mimořádně originální zážitek. Skvělé herecké výkony Maggie Smith a Pamely Franklin. 9/10

Nejlepší western od Brimstonu a pro mě osobně jeden z nejlepších filmů roku. Cooperovi se podařilo napsat neskutečně zajímavé a plnohodnotné postavy a obsadit je herci, kteří do nich dali naprosto vše. Výsledkem je tak výjimečně silný, plastický a výrazně melancholický zážitek, jemuž v mých očích chybí pouze trochu nákladnější výprava, která by celý příběh zabalila do ještě výraznějšího filmového obalu. V ten moment by Hostiles podle mého mohli v klidu aspirovat na přelomové dílo ve svém žánru a určovat další směr vývoje (anti)westernových bijáků. 9/10

Mám pocit, že těch 12 let od vzniku filmu už Potomky lidí prověřilo natolik, abych je sám za sebe označil za prozatímní nejlepší filmové dílo 21. století. Cuarónovi vznikl pod rukama komplexní umělecký výtvor, jenž snoubí vše, co by měl film s velkým F ve své ideální podobě obsahovat, od dokonalého technického zpracování, přes silné herecké výkony, skvělý scénář, až po živý a pulzující fikční svět. Nejenže každá z těchto složek sama o sobě funguje na té nejvyšší možné a představitelné úrovni, ale jako celek Potomci lidí vše zmíněné skládají do dokonalé kinematografické harmonie. Existují novodobé filmy, které mě možná emočně zasáhly o něco víc a existují i novodobé filmy, které jsou technicky podobně podmanivé. Žádný z nich ale pro mě nereprezentuje film ve své dokonalosti v takové míře, jako právě Potomci lidí. 10/10

Tohle je opravdová magie němého filmu. Karl Freund byl génius a jeho záběrování působí chvílemi jako zjevení dokonalosti. Malý pohyb jeho kamery a daný moment má tak neuvěřitelnou sílu, kterou marně hledá většina dnešních spektáklů. A co víc, Varieté i skvěle pracuje se střihem (a to si přiznejme, není úplně silná stránka některých němých filmů), a v kombinaci se skvěle voleným rakurzem kamery a velikostí záběrů vytváří v některých momentech až dechberoucí zážitek (Například když se Artinelli snaží do svého pokoje nalákat Berthu-Marii: využití nájezdu na Artinelliho ucho - tedy změna velikosti záběru uvnitř záběru samotného - a následná jízda spolu s přicházející B-Marií je po stránce celkového temporytmu naprosto dokonalým momentem). Silný zážitek. A to i v podání experimentálního soundtracku, který tu vzbuzuje tolik emocí. Já si to užil v jednom balení. 9/10

Nevím, jak bych hodnotil, kdybych si Muže s kinoaparátem pustil bez moderního hudebního doprovodu, nicméně v kombinaci s hudbou od The Cinematic Orchestra je to naprosto úžasná podívaná. Ty různé střihové postupy, asociace, provázání, práce s tempem a vizuálními liniemi, to vše dává dohromady intenzivní a přímo hypnotický zážitek. Po delší době mě opět dojímá síla historie kinematografie. 9/10