Varieté
Jealousy
Režie:
Ewald André DupontHudba:
Erno RapeeHrají:
Emil Jannings, Lya De Putti, Alice Hechy, Georg John, Kurt Gerron, Paul Rehkopf, Georg Baselt, Trude Hesterberg, Werner Krauss, Warwick Ward, Maly DelschaftObsahy(1)
Velkolepé filmové salto mortale na archetypickém půdorysu (jedna žena – dva muži); víc není třeba dodávat. Pro uvedení v USA byl kritikou i publikem adorovaný němý snímek silně zkrácen. Díky komparaci všech dochovaných pramenů máme od Berlinale 2015 k dispozici Varieté, které se premiérové verzi z listopadu 1925 blíží víc než všechno, co mohli vidět diváci během posledních desítek let. Novou hudbu obstarala skupina The Tiger Lillies. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (10)
Klenot neme ery v prekrasne rekonstrukci, ale bohuzel to cele zabila naprosto idiotska hudba ignorantskych bridilu Tiger Lillies. Zmrvit nemy film zpivanim (tedy spis nez zpev to bylo krakani), ktere nejen vysvetluje dej, ale dokonce dopredu prozrazuje, co se stane je proste netolerovatelne. Texty jsou navic ohromne repetitivni (kolikrat zaznela slova "variety" a "jealousy?") a reduktivni. Ohromna hanba a filmovy zlocin nejhorsiho kalibru. ()
Jestliže film přežije devadesát let, je němý a stále se lidem líbí, už to svědčí o jeho nepopiratelných kvalitách a netřeba více dodávat. Nově vytvořená hudba by nebyla špatná nebýt hloupých textů, jimiž je film v podstatě komentován zpěvem. Němý film rozhodně nemusí být komentován a ani mě nezajímá, co si o ději a postavách myslí zpěvák skupiny The Tiger Lillies, kterou stejně jako většina lidí neznám. [50. MFFKV] ()
Začínám mít čím dál větší slabost pro němé filmy - nejsou jen oknem do historie, ale i zajímavou ukázkou toho, že určité filmové techniky a příběhy jsou ještě starší, než byste čekali. Ve Varieté zaujmou záběry z krkolomných akrobatických vystoupení; pochvala patří očnímu herectví zhrzeného manžela a pohlavek skupině Tiger Lillies, kteří se nechali unést vlastní egem a pokusili se z filmu udělat videoklip ke svému často zcela nesychronnímu kvičení. ()
Tohle je opravdová magie němého filmu. Karl Freund byl génius a jeho záběrování působí chvílemi jako zjevení dokonalosti. Malý pohyb jeho kamery a daný moment má tak neuvěřitelnou sílu, kterou marně hledá většina dnešních spektáklů. A co víc, Varieté i skvěle pracuje se střihem (a to si přiznejme, není úplně silná stránka některých němých filmů), a v kombinaci se skvěle voleným rakurzem kamery a velikostí záběrů vytváří v některých momentech až dechberoucí zážitek (Například když se Artinelli snaží do svého pokoje nalákat Berthu-Marii: využití nájezdu na Artinelliho ucho - tedy změna velikosti záběru uvnitř záběru samotného - a následná jízda spolu s přicházející B-Marií je po stránce celkového temporytmu naprosto dokonalým momentem). Silný zážitek. A to i v podání experimentálního soundtracku, který tu vzbuzuje tolik emocí. Já si to užil v jednom balení. 9/10 ()
Pridám sa do skupiny tých, ktorých dostala do kolien hudba z reštaurovanej verzie. A to myslím do kolien od nervov a hnevu. Prestalo ma to baviť niekedy okolo polovice filmu, pričom som rozmýšľal, či nevypnem zvuk a nepustím si ku tomu nejaký iný soundtrack. Takže hviezdička mínus, pretože to kvílenie, duchu filmu rozhodne len poškodilo. Súhlasím tu ale s väčšinou, že samotné dielo ( už je jedno, či utrpelo hroznou hudbou, alebo nie ) je remeselný spektákel. ()
Reklama