Chilly00

Paráda. Něco hravějšího a originálnějšího jsem dlouho neviděla. A těším se až to uvidím znovu a znovu a pořádně prozkoumám, jak vlastně ten svět Teneta funguje. Ne, většinu věcí jsem napoprvé nepobrala, ale těším se na další projekce. Tyhle rébusové filmy já můžu. Děkuju Christophere :)

Krásně maniodepresivní film. Tragický a smutný od začátku do konce. Občasné "komické" momenty a veselá hudba jen podtrhují a zesilují temné a depresivní vyznění celého snímku. Já mám ale takové filmy ráda. Přesto si myslím, že mnoho lidí bude s onou temnotou mít trochu problém. Do své one man show si Todd Phillips nemohl vybrat lepšího protagonistu, protože podobný herecký výkon jsem už dlouho nikde neviděla. Nekompromisní a velmi fyzické herectví Phoenixe je naprosto dechberoucí. Ať už jen rezignovaně kouká, hystericky se směje, nebo démonicky "tančí". Je to opravdu jeho démon, který z filmu dělá to, čím je. A myslím, že konečně někdo do postavy Jokera vdechl život. Nejedná se už jen o zlého a šíleného antagonistu. Jsem zvědavá, jak DC rozvede jeho příběh v dalších příbězích z Gotham City.

Třetí řada a seriál nepolevuje, naopak. Staví především na postavách, které prostě divák musí mít čím dál raději. Nejvíce to jde pocítit v závěru série, kdy to emocionálně dolehne, což se mi v předchozích dvou řadách nestalo. Tvůrcům se podařilo seriál rozvíjet směrem dovnitř - tedy do nitra postav a jejich světů. Protože ano, seriál opakuje vzorce z předchozích sérií, ale současně se více upíná k postavám, protože to je to, co mají diváci na něm nejraději - zpočátku děti, nyní už komplikovanější teenageři. Trochu pomalejší rozjezd (tak jako v 2. sérii) kompenzuje silná druhá polovina seriálu. Má to svoje opravdu silné momenty, které v druhé sérii chyběly. Takže za mě lepší než 2.

Toy Story, můj nejoblíbenější animák, ani po čtvrté nezklamal. Opět je děj poháněný především záchranou jedné z hraček, tentokrát Forkyho (v češtině přeložené jako Vidlík :-)) ze spárů jiných "zlých" hraček. Nejedná se o nový přístup v rámci příběhů toy story, ale člověk se naopak rychle cítí jako doma - ve společnosti známých postav z předešlých dílů a podobné koncepce příběhu. Příběh ani na sekundu nenudí a lecjaký současný "akčňák" by mu mohl závidět jeho spád a dynamiku. Je to podívaná, jak pro děti, tak i pro dospělé, kteří ocení vtípky a leckdy docela překvapivé, v uvozovkách, hororové odbočky (vypreparování woodyho diktafonu :-)) Příběh nelpí na nostalgii z předešlých dílů, například mnohem méně než i tak výborná trojka, a nastiňuje další možný vývoj toy story univerza. Ano, trojka byla mnohem větší emocionální jízda, já jsem ale ráda, že jsem tentokrát nemusela tolik brečet :-) Toy story je pro mě legenda.

Nostalgický výlet do 60. let. Nikdy jsem Eltona Johna nějak zvlášť neposlouchala, ale díky filmu jsem si uvědomila, kolik dobrých písniček vlastně má :-) Ale to jen tak okrajově. Za mě řemeslně velmi dobře zvládnutý a soudržný film, kterému se navíc podařilo (alespoň na mě) přenést atmosféru své doby. Snímku se dá vytknout předvídatelnost a neoriginalita, ale jen těžko to je výtka opodstatněná, protože se jedná o biopic... tedy scénarista si zase tak moc vymýšlet nemůže. Jako správný muzikál obsahuje několik pasáží "mimo realitu", které dodávají příběhu na poetičnosti. Skvělý výkon Tarona Egertona, kostymérky a působivé hudební aranže. Závěrečná scéna, kdy jde Elton po chodbě mi připomněla Bohemian Rhap. Ale za sebe musím říct, že na mě zapůsobil Rocketman daleko více. Méně kýče, patosu, scén v dešti a tak nějak více upřímnosti. Nečekala jsem od filmu nic a dostala hodně, pro mě velké a příjemné překvapení.

Timothée Chalamet je herecká hvězda budoucnosti. A tyhle “malé nenápadné” a náladu stimulující snímky mu strašně sedi. Křehkost, přirozenost, smutek, radost, mládí, nostalgie jsou slova, která mě ohledně filmu napadají. A hlavně život. Ze snímku sálá neuvěřitelná energie a přes všechny závěrečné slzy to pro mě bylo plné optimismu. A navíc úplně parádní soundtrack.

Citlivě napsaný a zrežírovaný seriál, který chápe dnešní náctiletou generaci a něco o ní umí i říct. Hyperbolizované vyprávění vás rozesměje, ale zároveň není trapné, nebo na sílu sprosté (jako mnoho teen komedií). V závěru se seriál lehce nakloní do roviny takřka klasického romantického teenagerského filmu, ve kterém nechybí ani tradiční středoškolský ples, ale stále působí tak nějak správně "neohrabaně", jako jeho hlavní hrdinové. Herecky chytře poskládané, žádná z postav nepůsobí zbytečně nebo ploše a Gilian Anderson je tady opravdu skvělá. Plus zajímavá stylizace projektu do retra... Těším se na druhou sérii.

Skvělý film. Ztřeštěný, ale současně s hlubokým přesahem a uvěřitelným přerodem hlavního hrdiny Perhana. Bezbřehá důvěra k autoritám, zde v podobě Ahmeda, je vděčné téma. Perhan se jako naivní mladík nechá zatáhnout do obchodu s lidmi a přijde mu to po chvíli už jako docela dobrá cesta k vydělání peněz. Avšak "bůh" zkratky ke štěstí neuznává a mladík špatně pochodí. Shledání se sestrou a rozloučení s jeho synem ve vlaku považuji za velmi emotivní scény. Skvělá hudba a melodie, které se opakují napříč Kusturicovou filmografií, stejně jako levitující osoby, tragické úmrtí během bouře a jiné "vychytávky".

Ve stylu Reitmana - svižné dialogy, vtipní lidé, důraz na mezilidské vztahy, zvrat na konci. Podobně jako ve filmu Lítám v tom nás čeká v závěru zajímavá pointa. Diablo Cody odvedla jako už s Juno skvělou práci a spolupráce s Reitmanem ji svědčí. Charlize Theron v roli životem ztahané matky exceluje. Nejvíc se mi ale na filmu líbí jeho hra s žánrem. Jak tenká je hranice mezi vnímáním snímku jako příjemnou a optimistickou komedii nebo relativně temné psychologické drama, čímž ve finále opravdu je. Moc zajímavě udělaný a svěží film. Ano, řešení problému hlavní hrdinky je naivní a až příliš rychle smetené ze stolu, ale mně to zážitek nezkazilo.

"Love hurts" - psychicky i fyzicky. Alespoň v Niti z přízraků. Chronologie jednoho toxického vztahu,ve kterém proti sobě stojí rozháraný umělec a zprvu naivně milující žena. Vývoj nerovného vztahu a současně charakteru obou ústředních postav stojí na přesných výkonech hlavních představitelů - D.D. Lewise a Vicky Krieps. Zároveň pro mě jako ženu bylo potěšující vidět konečně zase jednou silnou ženskou hrdinku, která si jde pevně za tím, co chce a z naplánované cesty neuhne. Krásné kostýmy, hudba, kamera...