MickeyWolf

Tento film je skvělý až na dvě věci: celkovou strukturu a režii. Hlavní problém u mě nastal už u R. Maleka, který se opravdu snažil ztotožnit s postavou tak charismatickou a známou jako je Freddie Mercury a věřím že má být na co hrdý, ale chyba je v tom že herec musí hrát podle představ režiséra a představu Bryana Singera jsem opravdu nepochopil. Kdyby film točila Freddieho matka, byl by to nejspíš odpad. Ale Rami Malek by dostal oscara za hlavní roli a několikanásobně by přiblížil publiku pravého Mercuryho. Co se týče struktury, škoda mluvit. Všichni známe ten příběh: sláva, rozpad, AIDS, sláva, smrt. Tak proč tam nedat nějaké zajímavosti, o kterých širší okolí neví? Proč se to jen točí dokola a dokola v prozkoumaných vodách kde není šance nalézt nic nového? achjo. Co ale na druhou stranu cením, je střih. Jak vizuální tak i zvukový, díky kterému měl film opravdu rychlý spád a často zachraňoval situaci. Když jsem vycházel z kina, nechápal jsem že jsem seděl 130 minut na zadku na něčem u čeho jsem místy i trpěl. Stejně tak se mi líbila celková barevnost atmosféry (až na některé efekty, které byly hodně odfláknuté) a vedlejší postavy, které očividně dostaly mnohem více prostoru jelikož "je nikdo nezná" a mohou si tak hrát podle svého...

Příjemná změna oproti všem těm hollywoodským přímočarým "filmům" kterými jsme byli doposud zásobeni. Zajímavý nápad, skvělé zpracování, dobrý příběh a černý humor, z kterého se velmi rychle, po spuštění filmu, stal hlavní pilíř snímku. Ukázat na společenské problémy satiristickou formou, které se divák musí smát jinak by na film zanevřel, je vždy těžké. Ale musím říci, že zde (až na pár průměrných výjimek) se to podařilo bravurně. Obsazení skvělé a vizuál se soundtrackem ještě lepší. Spolu s vymazleným scénářem a režií? Nádhera!

Zatím všechny italské filmy za posledních deset co jsem viděl mi přišly, že hrály spíše na uměleckou strunu a jen málokdy jsem našel nějaký, který by mě zaujal. Tady se ale náramně sešel jak nápad, tak herecké výkony, a s italštinou v popředí u filmu, který těží převážně ze scénáře? Paráda!

První sérii jsem shlédl v podstatě během dvou dnů... S druhou sérií bych měl určitě větší problém i kdybych na to dostal neomezeně času. Nevím v čem přesně se mi 2. série líbila méně než ta předchozí, ale přišlo mi, že i když měla o jednu epizodu více, dostali jsme značně menší nářez než před rokem... Jasně, je těžké ukázat něco nového ve světě, který se nám tak skvěle představil a postavy (až na pár vyjímek) také zůstávají stejné, ale stejně jsem měl mnohem větší očekávání. Velký podíl na tom myslím měla i změna hlavní cílové skupiny pro kterou byl seriál točen a to na mnohem rozšířenější a více nenáročnější. Dále se mi zdá že se autoři inspirovali úspěchy snímků za poslední rok. Především grandiózním IT. I předtím jsem v seriálu viděl mnoho prvků S. Kinga, ale nyní mi to přišlo mnohem silnější a tím pádem ohranější. Ovšem IT vyšlo necelé dva měsíce před touhle sérií, takže to bude spíš jen můj subjektivní pocit. Tak či tak však Stranger Things zůstává tím, čím se loni představilo a za to jsem rád.

Konečně se S. King dočkal nějaké podařené adaptace své knihy, aniž by vybočovala z hlavní myšlenky. Mám ohromnou radost že se takový projekt podařil rozjet a dokončit do takové podoby. Jako bych se ocitl v době co jsem To četl a bál se v podstatě všeho. Velký otazník však bude u druhé poloviny, kdy hlavní postavy budou už dospělé a tím to kouzlo radostného dětství smíchané s děsivou atmosférou, které jak víme dost funguje (stranger things) zmizí a bude o dost těžší prorazit než jako s prvním dílem. Zároveň mi přijde že zbývají ještě minimálně dvě třetiny příběhu, takže doufám že nedojde k žádnému zmatenému škrtání.

Parta nepříliš úspěšných pornoherců se snaží natočit regulérní film s rozpočtem tak akorát na umělé žraloky a prsa.

Jeden z nejnudnějších a nejpomalejších filmů co jsem viděl. Absolutně nechápu co tím chtěl Scorsese říct ale ať už to bylo cokoliv, vůbec jsem to nepochopil. De Niro sice hrál svojí roli solidně, ale člověk neměl nijak možnost se do postavy vžít a pochopit proč dělá, to co dělá. Co mi přišlo jako největší mínus filmu bylo, že se děj vždy vlekl a když už byl na té hraně, kdy zbývalo jen pár okamžiků ke zvratu, STŘIH! A další nepochopitelný příběh. Pro mě: Nikdy-nekončící snímek...

První 3/4 filmu jsem byl vážně nadšen. Říkal jsem si že po dlouhé době konečně vidím pořádný thriller. Ale co následovalo pak... Nechápu proč se tvůrci rozhodli z nadupané, nervy-drásající podívané vytvořit nějaký specifický sci-fi žánr. Věci už pak začali ubírat na pravděpodobnosti a realitě. Diváka to potom připravilo o napětí, které tak krásně od začátku filmu vstřebával. A k tomu několik nevyřešených věcí a nějaká snaha o vytvoření zadních vrátek k pokračování. Vůbec mě nepřekvapilo když jsem zjistil, že tvůrce je autorem šestého smyslu...

Toto je poprvé co jsem zhlédl 6 dílů (300min) seriálu za sebou. A jediný důvod proč jsem přestal byl, že venku už začalo vycházet slunce. Jelikož nejsem vůbec, ale vůbec fanoušek hororů, dost mě překvapilo, jak mě Stranger Things vtáhlo. Už od první epizody se dokonale ztotožníte se všemi postavami a následující díly jen přídávají více a více detailů, díky nimž se ocitáte v samém epicentru dění. Kromě skvělých hereckých výkonů tu hraje velkou váhu svět 80. let a k tajemné atmosféře, to jen přidává na dokonalosti. Na ději se nedá nic vytknout a je úžasné, že místo toho, aby jste se báli celou dobu (jak už to u většiny thrillerů/hororů bývá) napětí a chvíle kdy si můžete vydechnout se perfektně střídájí a každá část vykonává svojí danou úlohu. 101%

Páni, wow, ohhh... Na světě snad neexistuje tolik citoslovcí, k vyjádření ohromení, které jsem nad pilotní epizodou dostal. Mladší Nolan mi konečně dokázal, že k tomu, aby divákovi vytvořil mimořádný zážitek, svého bratra vůbec nepotřebuje. Už jen spojit takové různorodé žánry, jako jsou western a sci-fi muselo být obtížné (ať už měli předlohu či ne), ale ukázat z každého světa přesně to, po čem dychtím a vůbec mě nenechat vydechnout vzrušením, je u mně TRIUMF NA PLNÉ ČÁŘE! A jako sladký dezert, odcházíte od monitoru s plnou hlavou myšlenek k zamyšlení a ani nevíte, kdy nebo jak se tam dostaly.