Carrie_3

Film o tom, že není až tak důležité dobře se vdát, ale naopak dobře se rozvést. Vcelku zajímavé herecké obsazení zas až tolik nepřineslo. Chvílemi se možná zasmějete či udivíte nad tím, jak jedna chytrá ženská dokáže dostat tolik mužů do chomoutu. Já bych Nesnesitelnou krutost zařadila do žebříčku romantických komedií mezi lepší průměr, ale nepochybuju o tom, že někomu se tento filmu bude zdát perfektní na rozdíl ode mne. Nesnesitelná krutost lze doporučit především ženám, které jsou "švorc" a potřebují radu, jak co nejrychleji přijít k penězům...

Na české poměry patří Nevinnost nepochybně k těm lepším snímkům, já jej však hodnotím průměrným počtem bodů a to z důvodu toho, že na mě film působil odtažitě, chladně,... Nevím, jak přesně své pocity vyjádřit. V podstatě jsem sledovala příběh s příjemným hereckým obsazením (obzvláště mě zaujal výkon mladinké Anny Linhartové), který mě příliš nezaujal, jako bych ho sledovala zpovzdálí, kdy jej sice vnímám, ale na závěru mně zas tak nesejde. Uznávám, že mě rozuzlení hlavní zápletky zaujalo, nečekala jsem to, ale nemůžu říci, že by mě to přimělo dát vyšší hodnocení.

Zajímavý film, který nás seznamuje s jedním z nejvýznamnějších irských spisovatelů - Jamesem Joycem v podání Ewana McGregora. Snímek pomůže divákům biografickým způsobem seznámit se s tehdejší dobou a s velmi pozoruhodným životem tohoto muže a jeho temperamentní manželky - Nory. Když jsem film viděla, zpočátku jsem ani neměla tušení, kdo je ten muž, jehož život jsem sledovala. Film Nora je způsob, jak se o Jamesi Joyci můžeme dozvědět více, než jenom prostřednictvím jeho knížek, které českým čtenářům nejsou příliš známé, stejně tak jako mně...

Dokonalé vizuální zpracování a ukázka toho, jak lze vyjádřit myšlenku i beze slov. Hudba skvěle podkresluje celý příběh a dodává mu na intenzivnosti. Zpomalené scény, dobové kostýmy - jednoduše nádhera. Rozhodně doporučuji ke zhlédnutí.

"The greatest trick the Devil ever pulled was convincing man he didn't exist." Jestli nějak lze charakterizovat tento film, právě předchozí věta je tou správnou volbou. Až mi mrazí při pomyšlení na závěr filmu, který mi přesvědčil, jak mají vypadat opravdové filmové skvosty. Výborný scénář společně s velmi vhodně zvoleným hereckým obsazením rozehrál (pro mě chvílemi trošku zmatenou) zapeklitou zápletku, kterou bylo radost sledovat. Kevin Spacey si do sbírky přidal Oscara a musím říci že zaslouženě. Nejvyšší hodnota filmu je pro mě jednoznačně brilantně vymyšlený závěr, který možná někomu dojde dříve, ale i tak určitě překvapí. Osobně jediný problém, který jsem při sledování "The Usual Suspects" měla, bylo, že jsem se díky složitosti snímku občas v něm ztrácela. Pokud se jej rozhodnete pustit, rozhodně doporučuji, abyste byli vyspalí a schopni se na něj plně koncentrovat. I tak si myslím, že je dobré si jej pustit nejméně dvakrát, aby člověku došly všechny souvislosti.

Snímek stojí a padá na bravurním výkonu Adriena Brodyho, jež se nechal chytit do spárů velmi komorního příběhu. Snímek rozhodně není pro každého, je nasycen depresivní a mnohdy i velmi smutnou atmosférou, která vás lapí a vyplivne až se závěrečnými titulky. Z mého pohledu stojí film rozhodně za doporučení, ovšem je k tomu nutná patřičná nálada.

Na tento snímek jsem narazila úplnou náhodou a vzhledem k faktu, že mi severská kinematografie není příliš známá, jsem jej velmi uvítala. Osobně mám ráda filmy, které zpracovávají témata, o kterých toho příliš nevím, a které mě svým způsobem posunou v jejich znalosti zase o kousek dál. Každý z nás se nepochybně někdy ve svém životě setkal se Svědky Jehovovými - občas zazvoní u našich dveřích, povídají o očekávaném Armagedonu či rozdávají časopis Strážná věž. Ovšem o fungování jejich společnosti (lépe řečeno sekty) je nám toho známo velice pramálo. Film nám ukazuje, jak mají Jehovisté postavený úplně jiný žebříček hodnot (např. šíření víry stojí zcela nad vzděláním), v případě, že se člověk proviní proti pravidlům náboženství, je nemilosrdně vykázán ze společenství a zcela odříznut od kontaktů s rodinou a přáteli a další. Dánsko je nepochybně země, kde tato sekta má daleko více příznivců než u nás v ČR, což ukazují i hromadné několikatisícové srazy, jak film zobrazuje. Tento film pro mě svým tématem a zpracováním představoval příjemné překvapení tohoto roku.

Levicově zaměřený snímek, jemuž chybí nadhled v mnoha ohledech. Michael Moore v dokumentu zpracovává velice zajímavá témata, která, dle mého názoru, nemají velké (ale mizivé) spojení a návaznost na kapitalismus, o němž právě dokument je. Témata (problémy mladých a jejich zavírání do pasťáku, který je v mnohém velký business, pojišťování pracovníků proti možnostem jejich úmrtí, na nichž velké společnosti značně vydělávají či problémy se stále klesajícími platy pilotů a osob spojených s leteckým průmyslem a další), která jsou v mnoha ohledech kontroverzní, by si zasloužila více prostoru, ale pravděpodobně v jiném dokumentu. Nelze Mooreovi upřít, že je mistrem ve stupňování a vyhrocování scén, které předvedl například u proslovů v americkém Kongresu, jež skvěle doplňuje zvolená hudba. Osobně mě příliš nepřesvědčil svými teatrálními gesty, která často předváděl, občas sice byla vtipná, ale v konečném kontrastu spíše zbytečná a trapná.

Asi jsem velmi sentimentální, protože jinak si nedokáži vysvětlit tak vysoké hodnocení, které v posledních dnech filmům uděluji. Jedno ale vím jistě, mně se tento film velice líbil a závěr mě úplně dostal, nebýt tohoto konce hodnocení by bylo pravděpodobně nižší. Adaptace díla Johna Steinbecka mohu posoudit čistě z filmového hlediska, knihu jsem nikdy nečetla, i když mi byla známá, konkrétní dějovou zápletku jsem ovšem neznala a ani popis děje jsem si nepřečetla. Ráda se nechávám při sledování filmů u jejich příběhu překvapit. Dle mého názoru John Malkovich a Gary Sinise předvádí vrcholné herecké představení, které je radost sledovat, opravdu byli skvělí, lepší hodnocení mě nenapadá. O myších a lidech mi v mnohém připomínal mladší snímek "Pravidla moštárny", kde prostředí a režie byly velice podobné. V komentářích jsem četla, že podle některých film hraje hodně na jistotu - líbivé prostředí, líbiví herci, líbivý děj atd. - pro mě za mě, ať si hraje na co chce, mně osobně se to líbilo a to je to hlavní. Ráda si jej pustím někdy v budoucnu znova.

Jsem kulturní, potažmo filmový barbar, jinak si nedokážu vysvětlit skutečnost, že mi takovéto filmové klenoty zůstávaly do dnešní doby skryty. Teda, oni nebyly skryty, jen já nebyla ochotna (jinými slovy - byla jsem líná) je zhlédnout. Málokdy si čtu obsah filmu před tím, než si jej jdu pustit, stačí mi si prohlédnout pouze galerii a ani tento snímek nebyl výjimkou. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Už od první minuty mi bylo jasné, že se jedná o skvostné dílo. Hudba, kamera, střih - všechny články pracovaly jako dobře seřízený stroj. Atmosféra postupně gradovala, jednotlivé záběry na mě působily jako malířská plátna, která by se hezky vyjímala v nějaké galerii. Nepatřím zrovna mezi vyznavače hororů, ale kdyby každý horor dokázal vykouzlit podobnou atmosféru, byla bych jejich velkým fanouškem. Jak jsem četla v komentářích, mnoho lidí zde uvádí, že podle nich Jack Nicholson šíleně přehrával, mně je to upřímně jedno. Otázka je, jak moc dokáže vyšinutý člověk přehrávat - co je správně a co je zde vlastně navíc. Podle mě Nicholson předvedl vynikající herecké představení, před jeho výkonem smekám klobouk dolů. Osvícení je opravdu velmi vydařený snímek, který si ráda kdykoliv pustím znovu.