Carrie_3

Derek Cianfrance mě velmi příjemně překvapil již svou prvotinou (pokud to tak mohu nazvat) Blue Valentine a č ekala jsem, jakou to filmovou lahůdku pro mě připraví tentokrát. Ovšem chvíle očekávání a nadšení brzy vystřídaly pocity nepochopení a zklamání. Za borovicovým hájem je snímek, který je v mnoha ohledech velmi nedotažený. Scénář mi přišel jako kdyby byl ušit horkou jehlou, charaktery postav mnohdy byly velmi povrchní a výběr herců rovněž nepovažuji za nejlépe zvolený. Eva Mendes je herečka, které nevěřím ani slovo a neustále mám pocit, že přehrává. Ryan Gosling, ač je můj velký oblíbenec, ve své roli vůbec nevynikal, chvílemi jsem měla pocit, že až zanikal. O jeho vizáži netřeba ani hovořit. Jsem toho názoru, že jej vizáž nikoliv nepodporovala, ale spíše potápěla. Bradley Cooper byl ve své roli rovněž nevýrazný. Co dodat na závěr po této kritice? Snad jen, že přeji režisérovi, ať má příště při výběru námětu lepší ruku a více propracuje scénář.

Knižní předlohu od Lva Nikolajeviče Tolstého jsem četla, proto mohu srovnávat. Na první pohled je zřejmé, že do dvou hodinové stopáže je nemožné zahrnout vše, co kniha nabízí. V tomto případě záleží pouze na citu tvůrců, které pasáže do děje zařadí a kterých dějových linek se naopak zbaví. První problém, který se snímkem mám, je výběr ústřední dvojice herců. Keira Knightley v roli Anny působí velmi staticky a její herecký projev mi nedovoluje jí věřit jediné slovo. Totéž platí i pro jejího milence Vronského v podobě Aarona Taylora-Johnsona. Ten je na svoji roli velmi mladý, o jeho svůdcovských zkušenostech nemůže být ani řeč, i když talent se mu rozhodně upřít nedá. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že tato milostná dvojice na mě působí dosti pedofilním dojmem. Lituju, že ve snímku nebyl větší prostor dán dvojici Kitty a Levina Oblonštích, jejichž životní osudy jsou daleko zajímavější, než je ve filmu prezentováno. Závěru chyběla větší gradace. Anna byla vykreslena jako pomatená, mírně vyšinutá žena, která už má života plné zuby. S tím bych rovněž úplně nesouhlasila. Jediné, co mohu pochválit, jsou kostýmy, hudba a výběr herců do vedlejších rolí. Tato adaptace Anny Kareniny rozhodně nebude patřit k mým oblíbeným a v žádném případě nepřekonala její předchozí adaptace.

Nemám v oblibě filmy, které se hned od úvodu snaží působit na divákovi city a v podstatě jej tak vydírají. Po celou dobu sledování "Sedmi životů" jsem se nemohla zbavit pocitu, že se tak děje i v tomto případě. Možná se mýlím a jsem proti romantickým snímkům určitým způsobem vysazená, ale jinak si nedokáži vysvětlit tak vysoké zdejší hodnocení. K nižšímu hodnocení mě dále rovněž pomohl fakt, že již od počátku není těžké odhadnout závěrečnou pointu, což kazí dojem z celého filmu. Na druhou stranu musím také uznat, že poselství snímku je velice chválihodné, milé a donutí diváka k zamyšlení.

Když sleduji místní hodnocení tohoto snímku, musím se sama sebe ptát, zda jsem nepochopila samotnou pointu či jsem tak chladná k romantickým filmům. Opravdu nevím, jak si mám odpovědět. Bradley Cooper je herec, jehož herecké kvality jsem nikdy nebyla schopna ocenit. Vždy na mě působil jako průměrný herec, který ničím nezklame a ani nepřekvapí. V tomto případě musím svůj názor přehodnotit. Svůj part zahrál opravdu skvěle, osobně jsem mu věřila každé slovo, emoci, kterou ukázal a jeho oscarová nominace mě nikterak nepřekvapila. Naproti tomu u Jennifer Lawrence jsem měla chvílemi pocit, že dosti přehrává. Ovšem i u ní by se našla místa, za která si rozhodně zaslouží velkou pochvalu. Co se týče příběhu, nepřišel mi nijak výrazně originální, nemluvě o jeho závěru. Nemůžu jinak než tento snímek hodnotit jako velmi milý, romantický počin, který ovšem ničím výrazněji nevyčuhuje nad ostatními.

Snímek zachycující část života Aung San Suu Kyi je jistě zajímavý. Mnozí z nás znají alespoň některé střípky z jejího pestrého života, neboť o něm nejenom zahraniční média čas od času referují. Politická situace v Barmě se v posledních několika desetiletích nevyvíjela vůbec dobře - vraždy, mučení, věznění politických odpůrců apod. Osobně je mi trochu líto, že příběh nešel více do hloubky. Velký prostor byl věnován rozdělení rodiny - Suu Kyi, která se rozhodla strávit nějaký čas v Barmě a napomoci této zemi v obnově k demokratickému systému a naproti tomu stál její manžel a dva synové, kteří velmi těžko získávali povolení strávit se svoji manželkou/matkou alespoň nějaký ten čas pohromadě. Tento snímek rozhodně stojí za zhlédnutí, nabízí pohled na neobyčejný život jedné odvážné ženy. Osobně bych uvítala zkrácení filmu, méně povrchního vyprávění a více neočekávaných "akcí".

Product placement je fenomén, který nemám bytostně ráda a ve filmech nebo seriálech mě velmi obtěžuje. Vždycky si říkám, že je škoda, že si tvůrci neprosadili svou a prosazovaní určitých značek se prostě nezřekli. Na druhou stranu vzhledem ke skutečnosti, že studuji ekonomii, je mi jasné, že světem hýbou peníze a bez nich to prostě nejde. Nebýt společností, které prosazují product placement, spousta filmů by vůbec nevznikla nebo jen s mnoha obtížemi a velice často se značně omezeným rozpočtem. Morgan Spurlock vymyslel opravdu skvělý námět na tento dokument, to se mu musí nechat. Často jsem se bavila, jak se zamotával do svého záměru natočit film o product placementu financovaný čistě z rozpočtů společností, které by zde figurovaly. Dokument má spád, přináší mnoho zajímavých skutečností (pro mě byly velice přínosné názory a zkušenosti známých režisérů například), jen mě osobně chyběla ta "třešinka na dortu". Tím mám na mysli úplné dotažení tohoto snímku, přidala bych ještě 10 minut, které by zachytily, jak se plán nakonec vydařil. Z tohoto důvodu hodnotím jako velmi dobré 3*.

Nechci být k tomuto snímku přehnaně kritická, přesto si myslím, že Pixaru v posledních letech dochází mírně dech. Film stojí na krásných animacích, ale to je asi tak vše, příběh je dle mého názoru dosti plytký a vtipům chybí jejich elegance a důvtip. Osobně se mi nejvíce líbila hlavní představitelka, která je milá a má krásné vlasy, ovšem na příběhu by bylo potřeba ještě více zapracovat...

Film hodnotím jako průměr z důvodu toho, že si myslím, že se tvůrcům nepodařilo zachytit atmosféru Kjóta tak, jak by ti zasloužilo. Kjóto jsem v letošním roce měla tu možnost navštívit a jsem toho názoru, že toto město má daleko kouzelnější atmosféru, než jaká byla ve snímku prezentována. Kjóto je jako stvořené pro natočení přeslazené romantické love-story, zde si ale nemyslím, že se to povedlo. Příběh je dle mého názoru plytký, nemá pevné základy a o lecčems z děje by se dalo dosti pochybovat, ovšem nebudu zde spoilerovat.

Asi jsem jedna z mála, která nesdílí tak nadšené reakce z tohoto snímku jako ostatní. Z mého pohledu je tento film velice nevyrovnaný, některé povídky jsou skvělé (musím především vyzdvihnout poslední, která se zabývá tím, jak to vlastně v lidském těle funguje), jiné povídky jsou slabší (nejméně vtipná a nápaditá mi naopak přišla povídka o zoofilovi a jeho ovci). Film si rovněž zasloužil delší stopáž a více povídek, které se ve své době zabývaly možná kontroverzními tématy, ovšem v dnešní době již tomu tak není.

V první polovině snímku jsem byla jaksi na rozpacích, zda jsem volila opravdu správně. Děj je z mého pohledu rozkouskovaný a samotný divák v něm plave, protože netuší, co tím režisér chtěl vlastně říci. Jak ale film pokračoval dále, samotný námět si zasloužil hlubší zamyšlení. Je možné, aby člověk po plastické operaci ztratil svoji původní identitu a nabyl zcela novou, která ho předurčuje být jiným člověkem? Nebo to takto nefunguje a ani plastická operace nedokáže člověka přeměnit? Fyzicky jej přeměnit nepochybně dokáže, ale co duševně? Kim Ki-duk se pustil do velice zajímavého příběhu, který má určitě své mouchy, ne úplně vše klape jako dobře namazaný stroj, ale něco v sobě určitě má.