Carrie_3

Životopisné příběhy mám jako takové vcelku ráda, je to možnost, jak můžete někoho poznat i z té jiné stránky, ne pouze z médií. Ovšem musí se brát v potaz, že tento jejich "život" může být často velmi zkreslen, protože záleží na subjektivním pohledu vyprávějícího. Falco jako osobnost rakouské popové scény mi nebyla příliš známá, moje znalost byla zúžena na několik jeho písní. Snímek oceňuji i z toho důvodu, že se jedná o evropskou potažmo rakouskou kinematografii, která mi není rovněž příliš známá. Kdybych nevěděla, že se jedná o rakouský film, téměř jistě bych jej zařadila mezi americká díla. Film na mě působil svěže, měl spád, přirozenou kameru, jen možná některé sekvence děje byly příliš zkrácené, což se ovšem u životopisného díla dá očekávat. Osobně si myslím, že film rovněž stojí a padá na výkonu hlavního představitele - Manuela Rubeyho. V tomto případě musím konstatovat, že jeho výkon hnal snímek kupředu. Rubey odehrál opravdu vynikající part, podařilo se mu skvěle napodobovat Falcova gesta a já nemůžu než konstatovat, že jsem mu jeho hru opravdu uvěřila.

Další z řady Allenových snímků, který se zabývá mezilidskými vztahy. Allen má zvláštní kouzlo v tom, že dokáže divákovi servírovat jedno životní moudro za druhým a vy se velmi často dostanete do bodu, kdy s ním prostě musíte souhlasit. Velmi chválím vyprávěcí prostředky, režisér prokládá příběh výpověďmi jednotlivých postav a divák má tak možnost pochopit motivy jejich jednání více do hloubky. Hodnocení snižuji za to, že u Allena v příbězích neustále postrádám "něco", co by v ději znamenalo jakýsi zlom. Osobně mám pocit, že až si na tento film třeba za rok vzpomenu, nebudu schopna ´děj dopodrobna popsat, protože mi zde chybí nějaký milník, kterého bych se chytila.

"Kdo si hraje, nezlobí," napadalo mě v průběhu sledování dokumentu o Andym Goldsworthym - vrchním představiteli land artu. Přiznávám, do dneška jsem neměla ani ponětí, že něco jako "land art" existuje. Pravděpodobně existuje jen hrstka lidí, kteří se tomuto druhu umění věnuje. Ale je to naprosto pochopitelné, málo kdo by chtěl tvořit díla, která mnohdy během několika hodin obrazně "lehnou popelem" a práce na nich je často delší než jejich konečná doba bytí. Goldsworthy tvoří impozantní díla, jen je škoda, že je téměř nikdo nikdy neuvidí, protože zmizí ještě dřív, než je má někdo možnost vyhledat. Tento dokument je velice zajímavý, jen mám jedinou výtku ke způsobu, jakým je zfilmován. Celou dobu jsem si připadala, že sleduji dokument z konce 80. let a ne, že se jedná o snímek z počátku 21. století. Osobně bych dala přednost lepší kameře a rychlejšímu spádu filmu.

Rumunsko je mi na míle vzdálené a o jeho kinematografii ani nemluvě. Z první dvacítky nejlepších rumunských filmů (generováno zde na čsfd) jsem podle názvu znala pouze tento a pravděpodobně bych jej před zhlédnutím ani nedokázala správně zařadit, v jaké že zemi to byl natočen. Jak tento snímek zhodnotit? Jedná se o syrové drama, které kolem zakázaných, nelegálních věcí nenašlapuje potichu po špičkách, ale bere je takové, jaké skutečně jsou. Život v rumunském totalismu byl drsný, my později narození si s největší pravděpodobností ani nedokážeme představit jak. A proto bylo nutné bojovat všemi prostředky, i když to mnohdy nebylo příjemné, lépe řečeno, bylo to chvílemi až nechutné. Přesto je nutné se přes to přenést a jít dál. Pro mě byl tento film rozhodně příjemným překvapením, sice nebyl tak příjemný příběhem, který zpracovával, ale způsobem, jakým jej zachycoval. Režisérovi se podařilo zachytit věrohodně tamní atmosféru a navodit pocit, že jste skutečně součástí onoho dění. Osobně bych vyzdvihla výkon hlavní představitelky - Anamarii Marincy, pro mě zcela neznámá herečka, přesto podala vynikající výkon. Nevybavuji si, že bych v posledních letech viděla mnoho kvalitních evropských filmů, a proto právě tento snímek řádím ve svém imaginárním žebříčku k těm nejlepším, co byly v Evropě v posledních pěti letech natočeny.

Když jsem přemýšlela, jak zhodnotit tento film, napadl mě výraz "lidskost" a myslím, že jej plně charakterizuje. Snímek vypráví příběh o jednom obyčejném kouzelníkovi, který prochází životem a střetává se se všemi těžkostmi, které mu život připravil. Kouzelník je sice možná obyčejný, ale zapomněla jsem podotknout, že ne pro všechny, existují lidé, kteří jeho kouzlům věří, i když je jich jenom hrstka. Režisér v tomto případě vsadil na klasickou animaci a musím říci, že se skutečně jedná o čerstvý vítr mezi velkým počtem disneyovek. Animace má skutečně něco do sebe, připomněla mi časy, kdy takto tvořené filmy byly nedílnou součástí mého dětství. Co by mohlo některé diváky od zhlédnutí snímku odradit, je nepochybně jeho pomalé plynutí, zdráhám se říci nuda, ale k tomuto melancholickému příběhu to prostě patří.

Když jsem si pouštěla tento film, příliš jsem od něj neočekávala, vlastně jsem si ani nepřečetla ústřední zápletku. Možná právě o to více jsem byla v průběhu překvapená, co to vlastně sleduji. Romana Polanskiho mam zafixovaného jako režiséra, který až na výjimky tvoří velice zajímavé filmy, které mi mohou rozhodně něco přinést. A tento snímek můžu do této kategorie nepochybně také zařadit. Co mě velmi překvapilo, je míra erotiky, kterou tento film přináší, já s ní v žádném případě problém nemám a k ději se právem hodila, jen u Polanského na ni nejsem v takové míře zvyklá. Příběh sám o sobě je velice zajímavý, plný milostných zvratů a demonstrující kontrast mezi dvěma páry. Tento kontrast byl tak propastný, že mně ani nepřišlo zvláštní, že Hugha Granta (v roli Nigela Dobsona) tak fascinovalo naslouchat příběhu plného nekonečné přitažlivosti... Emmanuelle Seigner předvedla vynikající výkon, chvílemi mi připomínala lolitu, ale jedno se jí upříst nedá, její smyslnost a sex-appeal byly opravdu neskutečné. Na druhou stranu, co mě až tak neuchvátilo byl závěr, osobně si dokáži představit lepší zakončení příběhu. Z filmu plyne zajímavé ponaučení, a to: "Pokud chcete podvést manželku s potencionální milenkou, neztrácejte čas, protože jinak to manželka udělá za vás a vy pak budete hořce litovat."

Shodou náhod se mi podařilo dvakrát po sobě zhlédnout dva filmy s podobnou tématikou - a to odsouzení k trestu smrti. Mým cílem rozhodně není srovnávat snímky Mrtvý muž přichází a Život Davida Galea. I přesto, že oba zpracovávají podobné téma, přistupují k němu z různých pohledů a především stojí na zcela odlišných dějích. Tim Robbinson natočil dílo, které vás pomalu vtahuje dovnitř a nechává vás sledovat zárodek vztahu, který nikdy neměl šanci posunout se dále. Co oceňuji především, jsou herecké výkony, udělení Oscara Susan Sarandon a nominace Seanu Pennovi byly zcela namístě. Jejich výkony posunuly vyznění filmu o několik příček výše. Pro mě nejsilnější momenty filmu představovaly zhruba závěrečných třicet minut. Atmosféra gradovala s nezastavitelnou jistotou, osobně jsem si připadala jako součást celého dění, které nešlo zastavit. Běhal mi mráz po zádech a zvědavost mi nedovolila odtrhnout zrak ani na jednu minutu. Asi takhle si představuji film, který stojí za to vidět, někoho zaujme více, někoho méně, ale přesto si troufám říci, že nikoho nenechá chladným.

Film, který možná v některých momentech příliš tlačí na pilu, aby si diváci vybrali, zda jsou pro trest smrti či nikoliv. Jedno se snímku upřít nedá, zpracovává velice zajímavý příběh, který vás nutí neustále přemýšlet a snažit se přijít na to, jak to vlastně je. Musím přiznat, že mě závěrečné rozuzlení částečně napadlo (pravděpodobně se nedá dopředu uhodnout celé), ale brala jsem ho za tak nepravděpodobné, že mě i tak nakonec překvapilo. Co se týče hereckého obsazení, nemůžu mít žádné výtky. Byla obsazena taková herecká esa, u kterých se zklamání snad ani nedá očekávat. Filmu snižuji hodnocení z toho důvodu, že mi děj i přes jeho složitost přišel až příliš překombinovaný. Na druhou stranu jeho zhlédnutí rozhodně mělo smysl a já si tak užila příjemný večer.

Problémy, které byly spojeny s výstavbou továrny korejské automobilky Hyundai, jsem znala pouze ze sdělovacích prostředků a nemůžu říci že detailně. Český dokument zajímavým způsobem zachycuje tamní situaci a náladu, která byla spojena s přípravou a realizací dané stavby. Mnoho lidí má nepochybně odpor ke státem podporovaným investicím, které lákají velké společnosti do země, aby zde realizovaly své podnikání. Totéž nastalo i zde. Palčivější byla pro obyvatele Nošovic ale tzv. výstava na zelené louce neboli greenfields, kdy jsou nové podniky budovány na nezastavěných zelených plochách (louky, pole, lesy apod.). Pro mnohé obyvatele prodej těchto pozemků představoval ztrátu něčeho, co mnohdy vlastnily jejich generace po desetiletí (zdráhám se napsat po staletí). Režisér Vít Klusák má dle mého názoru zvláštní cit pro zavádění některých situací do absurdna (viz. střídání záběrů lidí ze sběru zelí na tvrdou práci v továrně, kde se člověk nemůže pomalu ani zastavit). S dokumentem jsem měla dva problémy. První je ten, že mi vadila manipulace některých situací, kterou sám režisér přiznal. Druhý bod, u kterého bych měla výtky, je až přehnaná obhajoba mladého muže, který byl z továrny "nevinně" vyhozen. Osobně si myslím, že nebylo vhodné stavět na jeho silné subjektivní argumentaci, protože vše mohlo být úplně jinak a on nemusel být tak "nevinný". Původně jsem zvažovala, že dokument ohodnotím třemi hvězdami, ale nakonec dávám o jednu víc, protože se mi velice často líbilo kompoziční hledisko snímku. Myslím si, že režisér měl šťastnou ruku při estetickém výběru různých záběrů. Na druhou stranu zůstává otázka, zda se na "estetično" má v dokumentu hrát či nikoliv, protože o tom to rozhodně není...

Woody Allen měl v tomto případě opravdu skvostný nápad - a to zasadit děj filmu do carského Ruska. Možná je to pro mnohé z vás těžko představitelné, ale věřte mi, budete se bavit od první do poslední minuty. Snímek je až po okraj napěchován třaskavými hláškami, které vám vykouzlí úsměv na tváři. Snažím se vymyslet, k jakému snímku bych "Love and Death" přirovnala, ale opravdu mne nic nenapadá, film je jednoduše originální, plný sarkasmu, stavící na předsudcích o jiných zemích, kde je schválně dohání do extrémů. Co si budeme povídat, Woody Allen z filmu udělal jakousi one-man-show, ale na druhou stranu, proč ne? - vždyť námět a scénář vymyslel on...