Belbo

Tak hned z kraje: 3 blýštivé dávám jen kvůli předchozímu nevšednímu zážitku s tajemnou hloubkou pubertální psychologií v 13 Reasons Why. ... První tři díly celkem paráda, nějak to jede, dialogy a vztahy postav celkem fungují, a obecně to v rámci žánru šlape (zabili mi nejkrásnější ženu, utekl jsem, se štěstím potkal po letech nějakýho kápa, po haluzi se dostal k němu, zabouchl se do jeho ženy, ojel ji, začal kápat trollit až jsem s ním vytrollil a odcházím v klidu kopulovat s jeho bývalou). Druhá půlka to bere hopem, velkej kápo se chová jako nevím, ale připomíá to nemyslícího debila s velkou zásobou mouder... Je to takový opak Rosemundi Pilcher, ale pro muže. Jak hloupý Honza k pěkné kosti a k 300 000 000 přišel.

Nezvládnuté: nedotažené a v závěru překombinované.

Nedotažené ...

Dokoukáno. První série byla svižně nevážná, druhá se rozhodla do-konstruovat prázdná místa první a v třetí to bylo nota bene s přídavkem monologických dialogů, tzn., jedna osoba dvě minuty v kuse žvaní o minulosti, pak ji vystřídá druhá a pokud zrovna měl střihač svůj den, tak po návratu k první novou eskapádu scénáristovy výřečnosti zařízne. První série 4, druhá 3, třetí 2.

Do 4. dílu to bylo na poctivé čtyry hvězdy, pětka stála za prd a šestka za holou zvrásněnou prdel.

Miluju znojemské adolescentní publikum: několik mladých neukojených pičulí občas prsklo smíchy, chroustalo chipsy a jejich veleklátič dával na odiv svůj umělecký entuziasmus a různými trefnými postřehy komentoval dění na plátně, k tomu si připočtu několik vysypaných brambůrek, skutálených lahví a intimních zachichotání nad briskní životní asociací se suchou a povislým a musím se zeptat: Bože, proč zase já!? Proč ty hovada nešly na Kameňák?

Od začátku to bylo na pomezí 3-4 hvězd, vyprávění bylo vcelku kompatibilní bez hluchých míst a celé to pěkně ubíhalo. A pak jsem najednou při policejním zásahu slyšel hrát Orffovu O Fortuna a řek si, Ondřeji, ty seš ale čurák. A tak dávám jen 3.

Dobrý nápad pohřbený americkými klišé...

U Iglesiových filmů jsem to už nejednou napsal: nemusí sedět každému, jsou specifické uchopením tématu, zpracováním jednotlivých částí, pointováním scén a hlavně rušením zaběhlých narativních topoí. Oxfordské vraždy z tohoto rámce ničím nevybočují (jen nají míň humoru). Ze zprvu rozehrané detektivky o hledání vraha se přesouvají ke snaze nalést a interpretovat vrahův kód, aby to pak všechno bylo trochu jinak. V rámci tvorby jsou méně hravé, takže jen za 3.

Z toho smrdí Amerika pěkně daleko; potenciál se po 20 minutách vytratil někam do prdele a zbyla klasická rodinná srajda bez nadhledu.