MargaretNO

Pro onu dobu plnou přehnaně šťastných happyendů, nádherných salónů a náhlých zbohatnutích je tento film opravdovou perlou. Samozřejmě by se chybičky našly, ale mně se ani hledat nechtějí. Jsem plně okouzlena okouzlenou Natašou Gollovou, opravdově zamilována do Karla Högera alias Pavla a opravdově nevraživá vůči postavě herečky Gláznerové. Dívala jsem se už dvakrát a po určitém časovém odstupu zhlédnu snímek klidně potřetí.

Moc českých snímků vyprávějících o slavných kauzách a aférách odehrávajících se během mého života ještě nevzniklo a proto se z tohoto hlediska pro mě stal Metanol něčím novým. Pamatuji si prohibici i náhlou paniku, která v té době naší zemí proběhla. A protože jsem tenkrát vše vnímala z pohledu dítěte, o případu jsem toho moc nevěděla. A právě za skvělé objasnění a zpracování děkuji paní režisérce Tereze Kopáčové. Vlastně, nejen ji! Věrohodnost snímku mě doslova vrátila do roku 2012, poprvé byl kladen důraz i na přízvuk postav, což zvyšuje mé celkové hodnocení filmu. Častokrát se totiž setkáváme s případem, že například v historických filmech mluví lidé češtinou 21. století, na dialekt se běžně už vůbec nedbá! Dívala jsem se od začátku do konce bez jediného pohybu. Film si mě získal okamžitě a proto dávám plné hodnocení. Skvělá práce ČT!

Film plný pocitů, hudby, smutku a lásky. Probíhá tak nějak samovolně, žádné umělé přehrávání, vypadá prostě jednoduše a reálně. Nikdo nemá potřebu vložit do toho něco akčního, prostě to jen tak lyricky plyne. Konec se pak stává vrcholným dějem, ačkoliv právě tam moc slov nezazní. Velmi se mi líbí, jak nízkorozpočtový snímek dokáže vymáčknout z děje ten správný konec a zanechá v divákovi pocit melancholie a i trochu rozpaků. Zároveň to ale není film, který by zaujal každého. Já osobně jsem jej viděla dvakrát a až po druhém zhlédnutí s ročním odstupem jsem ve filmu našla ještě něco víc.

Zajímavý scéanář, ale škoda, že chudáky Slováky nadabovali. Znělo to totiž uměle a nepřirozeně. Že už si musíme dabovat ze slovenštiny, to je pro Česko velká ostuda a škoda. Začátek filmu se tak zvláštně rozbíhal a konec zase mohl vymáčknout ještě trochu více emocí. Každopádně bych ale zatleskala výkonu některým českým hercům a taky Milanu Lasicovi.

Absolutně nudný, vláčný a zdlouhavý snímek, který mě zklamal, protože Místo napínavého a zajímavého filmu, jak jej uváděli v televizním programu, jsem se jen dvě hodiny dívala a téměř bez naděje čekala, jestli dojde k nějaké akci. Režisér se asi pokoušel vytvořit temnou a depresivní atmosféru. Výsledek na mě ale působil spíše táhle a hlavně zmateně. Moc chlastu, málo slov. Rodiče v těchto ,,Místech" prožili v devadesátých letech život v podobném věku jako byli hlavní hrdinové, ale sami mi řekli, že se tvůrci do rádoby typického života ústečanů příliš netrefili. Ale přeci jen jedno pozitivum bych tu našla. Líbila se mi práce kameramana, který nádherně zdokumentoval Ústí nad Labem, tak, že se mi zdálo, že to není jen chemicky zamořená oblast. Osobně jsem v některých hezčích částech byla, například na Střekově a tyto místa opravdu nachytaly kouzlo požitku.

Polovinu filmu jsem se nedokázala dostat do děje, neustálé přeskakování v časové linii mi taky nepřidalo k už tak téměř mizivému požitku a některé herecké výkony mi připadaly jako vystřižené z amerického historicky - umělého filmu. A tak jsem si našla hvězdičku pouze pro pěknou hudbu, která mi jediná zpříjemnila jinak velmi zmatený, chvílemi až nudný a nezáživný film, který jako by se snažil vyrovnat (absolutně bez úspěchu) slavným zahraničním filmům se špičkovou kvalitou a zajímavým příběhem. A ještě malá poznámčička z hodin dějepisu: Brnění, které nosí všichni vojáci se v té době ještě nevyrábělo, takovéto se začalo užívat až o sto let později.

Jeden z nejlepších filmů tohohle roku! Rozhodně doporučuju. Od první minuty až do konce jsem neodtrhla oči od plátna a chvílemi jsem byla tak napjatá, že jsem si připadala, jakobych seděla na skokanském můstku místo Eddieho. Neuvěřitelná vůle a odvaha, někdy jsem se v něm trošku viděla. Důkaz o tom, že i netalentovaní se mohou stát olympioniky. A že bychom se nikdy neměli vzdávat. Tenhle film bych si klidně mohla pouštět víckrát a jen tak by mě neomrzel.

Při přísném až agresivním pohledu učitele mě polil stud na zádech. Každý učitel a trenér by měl být přísný, ale Fletcherovo chování bylo na hranici únosnosti. Za skvěle zahranou roli bych Simmonsovi určitě Oscara neodepřela, sehrál učitele tak věrohodně, až jsem měla chvílemi pocit, jako by se nedíval z plátna, ale stál přímo tady. Tento film byl také velmi originální a bylo v něm to, co se ve skutečnosti děje. Nejsilnějším momentem pro mě byla poslední minuta filmu, kdy se Andrew setkal s pohledem svého tolik nenáviděného a zároveň obdivovaného učitele.

Nesmírně neobyčejný a emotivní film. Ze začátku jsem čekala úplně jiný příběh, představovala jsem si klasický válečný film. V tomto příběhu jde ale o zcela jiný pohled na druhou světovou válku a dění v ní. Film má výbornou kvalitu nejen originálního příběhu, ale i kamerové zpracování. Zajímavé bylo, jak se nejprve mladá Eliška velmi špatně sžívala s novým životem a lidmi, kteří ji najednou obklopili. A jak se s Jozem nejdříve nedokázala smířit, časem ale poznala, že se v něm zmýlila. Tento film rozhodně patří mezi ty, co dokážu zhlédnout i několikrát. Přestože je krutý a chvílemi i depresivní, patří podle mě mezi nejlepší české snímky z druhé světové války.