MrKrahujec

No, je to sice Billy Wilder, je to trochu i poznat, ale bohužel jen trochu. Opravdu dobré vtipy jen značně sporadicky a MM jak byla krásná (což byla!), tak byla taky opravdu mizerná herečka. No, nedá se nic dělat....

Tak, konečně jsem se zase jednou u "horroru" zasmál. Tak dobrý, jako Indiana Jones, to samozřejmě není, ale aspoň něco, žejo...

Velice kvalitní dokument o hudební i básnické osobnosti Karla Kryla, jehož umělecký význam je už zcela nesporně na úrovni Boba Dylana i Vladimíra Vysockého (s nimiž bývá srovnáván nejčastěji). Už jen tento fakt by měl stačit, aby byl tento film báječný, a přece z něj nakonec mrazí: jak je vůbec možné, že ho museli natočit Poláci?! Jeden z největších českých básníků vůbec (a že jako národ máme na tomto poli bohatou úrodu!) a takový mistr českého jazyka (jen si vzpomeňte na jeho až ekvilibristické slovní hříčky, či rýmové rekordy!) - a žádný český režisér, ani dokumentarista nenašel dost odvahy vytvořit takto důstojnou vzpomínku!! Teď vážně nevím: znamená to, že si jako národ Karla Kryla pořád ještě vůbec nevážíme, anebo v nás jeho život a dílo stále vzbuzuje ten starý strach? To by ale znamenalo, že nic z toho, co tak vášnivě a pravdivě odsuzoval, dosud nepadlo...

Nebylo to špatné! Zvlášť uvážíme-li, že tohle je rozhodně jedna z nejotřepanějších zápletek snad všech pohádkově laděných komedií (zvlášť náš V. Vorlíček se v tomto oboru vyřádil!). Povedlo se tu neutopit se v prvoplánových "trapasech", které se přímo nabízejí ve všech příbězích tohoto typu a na závěr dokonce i lehce (ale opravdu jen lehce!) zafilozofovat na téma "Ztracený a znovu nalezený čas", případně jak je důležité zůstat po celý život "tak trochu klukem". No a Tom Hanks si tu nenápadně odbyl nácvik na pozdějšího Forresta Gumpa.

Copak o to, když se takový prostý český režisér ze všech sil snaží už při psaní scénáře nenatočit kýč a on mu z toho ve výsledku vznikne kýč jak noha (příkladův by se našlo povícero), to je celkem běžná věc, ale když je ukrutný kýč už základem nového filmu, a výsledek pak ani trochu kýčovitý není, tak tomu už říkám kumšt! Hlavní zásluha tu jasně patří hercům - všichni jsou překvapivě přirození a uvěřitelní, Martin Hofmann pak s přehledem zachránil asi nejnebezpečnější personu celého příběhu (relativně mladý vdovec, láskyplně pečující o nezletilou dcerušku je totiž nejtypičtější závan z červené knihovny) tím, že z ní jednak udělal policajta a navíc i trochu protivu - on má na to prostě obličej. No a tak, i když film vlastně není nijaká převratná "bomba", tohle překvapivé proměnění kýče v nekýč může možná připomenout třeba i takovou "Lásku nebeskou", která je vystavěná na podobném "zázraku".

Zpracování místy sice (notně) barvotiskové, ale to bude zřetelně záležitost doby, protože příběh sám je překvapivě propracovaný a vypointovaný. Jako zvláštní bonus specielně pro nás pak herecká účast Jiřího Voskovce.

Náhodou, tohle je velmi slušná práce. Kdybych měl přihlédnout k tomu, že se vlastně jedná o režisérský debut známého herce, uvažoval bych možná i o plném hodnocení, ale nač zbytečně rozhojňovat protekcionismus? Na druhou stranu, jelikož jsem knižní předlohu četl, musím přiznat fakt, že veškeré "mouchy" a dějové "kopance", které jsou tu tak propírány, jsou zcela věrně i v knize, takže autorovi i režisérovi je nutno přiznat odvahu občas sklouznout a zapackat při zlézání Mount Everestu, třebaže klidně mohli s přehledem zazářit na okresním vršíčku. A to se ještě pan Havelka opravdu obětavě rozhodl vyhnout té nejkontroverznější druhé části knihy tím, že ji scuknul vlastně do jediného závěrečného záběru, snad aby tolik neškodila. Film tím sice končí možná trochu křečovitě, ale kdoví, třeba je to tak opravdu lepší, než prezentovat ještě celou druhou, současnou část děje, která by měla z filmařského hlediska daleko víc úskalí. Ale je fakt, že celá závěrečná pointa, týkající se skutečného osudu Katynky, tím vlastně padla pod stůl.

Původně jsem chtěl dát jenom tři, protože mi to připadalo jako dost slabota (v porovnání s jinými Disneyovkami), ale úplně nakonec jsme musel uznat, že si to aspoň ponechalo spád, což je dost...

No, tvůrci se sice opravdu poctivě snažili, aby to úplně jiný, než klasická animovaná předloha a narvali tam skutečně všechno možné, dokonce včetně jakési Johanky z Arcu, ve kterou se na závěr Sněhurka promění, ale nevím...mě to nakonec nijak zvlášť neuchvátilo, snad úplně nejhorší byly ty pasáže, které chtěly zůstat roztomilé, až líbezné (teď mám na mysli takový ty elfíčky).

Ani se vlastně nedivím tomu relativně nízkému kolektivnímu hodnocení (jen tak tak, že zůstalo v červeném poli a kdoví, jestli to vydrží). Tohle totiž není zrovna divácký film a v mých očích ho možná zachraňuje hlavně to, že se mi zrovna přesně strefil do vkusu. Dá se tu vycítit tenká, ale pevná návaznost na Andreje Tarkovského (už jen ten název, evokující i tu Nostalgii) a taky nesporná inspirace snem (já tu třeba poznal hned několik prvků z mých vlastních snů, ale to může být všem ostatním vlastně jedno). Takže moje hodnocení asi bude lehce neobjektivní, ale zase je spíše vyznáním.